Pasťák hrůzy? V Chrastavě panuje strach. Z mladistvých kriminálníků, které pustili „na volno“. Výsledek? Napadli vychovatele, záchranku i policisty, 17 jich je na útěku a ministryně...

Foto: stránky VUDD

Popisek: Budova ústavu

O co jde v kauze výchovného ústavu v Chrastavě doopravdy a kdo má pravdu - pražská kavárna volající po větší volnosti a lidských právech pro nebezpečné chovance, anebo odvolaná ředitelka a zástupci města Chrastava, kteří se celkem logicky bojí? A proč nakonec ministryně Valachová couvla a ve středu oznámila uzavření ústavu?

Kontrola ministerstva školství ve výchovném ústavu v Chrastavě zjistila údajné porušování práv dětí a neadekvátní systém jejich hodnocení. Na základě kontroly následně rezignovala ředitelka ústavu Markéta Sochorová, se svými svěřenci ale dál zůstává jako řadový člen personálu. Na její místo byla dosazena speciální pedagožka a psychoterapeutka Soňa Cpinová. Co kontrola bývalému vedení vytýkala? V prvé řadě přísnost. V ústavu fungoval složitý systém bodového ohodnocení, na základě kterého děti získávaly výhody, jako vycházky apod. Kontakt s rodinami byl výrazně omezován. Bývalá ředitelka Sochorová ovšem ve vyjádření pro iDNES.cz odmítla, že výrazně chybovala a podotkla, že vše bylo vytrženo z kontextu. Dočasná ředitelka Cpinová pak měla především uklidnit situaci a zavést jiný, individuálnější přístup k dětem. 

36 dětí se závažnými problémy do Chrastavy umístil soud 

Připomeňme si i to, pro jaké děti je toto zařízení určeno. Jde o chlapce mezi 12 a 18 roky, které sem umístil soud. Jsou to děti ze sociálně problémových rodin, potýkající se s drogovou závislostí, trestnou činností anebo záškoláctvím. V současnosti je zde na základě soudního rozhodnutí umístěno 36 chlapců. Podle informací iDNES.cz jsou dva z nich v ochranné vazbě, což znamená, že se dopustili trestného činu.Ve zbylých 34 případech jsou to děti se závažnými poruchami chování, řada z nich utíkala z domova a žila na ulici. Připomeňme, že právě v Chrastavě se před osmnácti lety stala vražda vychovatelky jedním z chovanců. 

„V ředitelně polepšovny stojí vyřezávané a lakované sochy ze dřeva. Podobají se smrkovému samorostu, kterým před osmnácti lety ubil zdejší chovanec Dominik K. jednu z vychovatelek a druhou těžce zranil. Kvůli touze (kterou má dodnes v „pasťáku“ každý) dostat se ze zamřížované budovy s věčně zamčenými masivními dveřmi na svobodu. Do města. Samorost stál tehdy jako okrasa na chodbě a byl tím prvním po ruce, co chlapec v afektu popadl. Dnes už na chodbách není téměř nic, čím by bylo možné někomu ublížit. Masivní a těžké dveře vychovatelky zamykají s ještě větší důsledností,“ popisuje nynější atmosféru MFDnes. 

Ústav jim prý dával šanci na začlenění se do společnosti 

Jak vidí své svěřence bývalá ředitelka? „Vesměs se jedná o děti ze sociálně problémových a neúplných rodin. Rodiče jejich výchovu nezvládali a chlapci měli problémy s chováním i ve škole. Většina z nich se vedle záškoláctví a neúnosného chování dopouštěla nejrůznější trestné činnosti. Mají zkušenosti s drogami, nerespektovali základní pravidla sociálních norem. Ke školní práci a vzdělání měli zpravidla negativní vztah. Vzhledem k mentální retardaci jsou zařazování do základní školy praktické a odborného učiliště, které jsou součástí ústavu. Získání středního vzdělání v našem odborném učilišti je pro mnohé svěřence nejvyšším dosažitelným cílem. Právě vzdělání je základním pilířem úspěšné budoucnosti těchto chlapců. Desítka učňů absolvující ročně obor stavební výroba si do života odnáší často až mnohem později doceněný vklad. Práce s těmito chlapci je psychicky náročná, nevděčná a někdy i nebezpečná. Mnozí rodiče zpochybňují problémy svého dítěte a spolupráce s nimi je obtížná. V pedagogické práci preferujeme takové činnosti, které rozvíjejí dobré lidské vlastnosti, pevnou vůli i kladné citové vztahy. Trpělivě, pomalu a těžce odstraňujeme nežádoucí chování a pokřivené stupnice hodnot chlapců. Řada našich svěřenců přesto v dalším životě neobstojí a velmi brzy selže. O to více se snažíme, aby jich bylo co nejméně," píše Sochorová. 

Sedmnáct mladých delikventů na útěku 

Nové vedení uvolnilo pravidla. A výsledek? Podle  neoficiálních údajů je v současné době celkem 17 ze 36 chovanců  ústavu na útěku. Mezi nimi je i chlapec , který o víkendu napadl vychovatele, záchranku i policisty. Michael Canov, starosta Chrastavy, ze všeho viní hlavně nové vedení ústavu. „Nová paní ředitelka a celé ministerstvo se ohání tím, jak postupují podle zákona, ale vemte si, že podle zákona může dostat chovanec s dobrými výsledky za odměnu maximálně 12hodinovou vycházku a ten chovanec dostal vycházku na 27 hodin, tak kde to jsme,“ řekl starosta Michael Canov televizi Nova. Podle něj je bezpečnost ve městě ohrožena a ředitelka by měla odstoupit. V tomto smyslu také psal na Ministerstvo školství. 

Chce to pevnou ruku, paní ředitelko 

„Předloktí šestnáctiletého Michala vypadá, jako by strčil ruku do kombajnu. Šrámy a jizvy jedna vedle druhé. Je to účet za jeho útěky. Michal, soudně trestaný a agresivní kluk, je v polepšovně v Chrastavě na Liberecku čtyři roky, jak píše čtvrteční MFDnes, která se do polepšovny vypravila a mluvila i s Michalem, chlapcem, který o víkendu napadal všechny kolem.

A deník pokračuje: Michal tak vynalezl a roky používal způsob, jak se odtud navzdory tvrdému režimu a mřížím v oknech dostat. Podřezat si žíly, sanitkou do nemocnice a odtud na svobodu. Zároveň byl prvním, na kterém chtěla nová ředitelka „pasťáku“ Soňa Cpinová demonstrovat nové metody: dala mu v pondělí jednodenní „opušťák“ za rodinou. Stačil slib, že se druhý den vrátí. Nevrátil se. „Čekala jsem to, bude po něm vyhlášeno pátrání. Tady to zařízení ale zaspalo dobu, do teď tady platilo jen – to nesmíš a to musíš,“ říká ředitelka Cpinová.  Jenže její nové metody se nezamlouvaly personálu ani obyvatelům městečka, kteří mají strach z kriminality chlapců. Na útěku je nyní 17 hochů, v ústavu 22 dalších. „Chce to pevnou ruku, paní ředitelko,“ říká i otec šestnáctiletého Michala. 

Důvěra se nevyplatila 

Bodovací systém v Chrastavě, jak zjistila MFDnes, funguje takto: v ústavu se chlapci už roky podle chování rozdělují na týmy. Zelení smějí za odměnu na vycházky mimo areál o víkendech, mimořádně i v týdnu. Žlutí se dostanou z areálu jen občas. A černí nikdy. Za trest. A právě to kritizovala nedávno ombudsmanka i ministerstvo školství. Ústav tím podle nich porušuje práva dítěte na volný pohyb. V pondělí se však vše změnilo. Ředitelka po kritice rezignovala a její nástupkyně Soňa Cpinová demonstrativně propustila šestnáctiletého Michala, který patří do dvojice nejagresivnějších mladíků, na celodenní výlet za rodiči… 

Chtěla prý ukázat, že to jde i jinak. Se zmíněným mladíkem to nebylo lehké. V neděli se popral s vychovateli, musela si pro něj přijet policie. Když se vrátil, strhla se další rvačka. Hoch se pořezal na zápěstí. Nová ředitelka to s ním tentokrát zkusila po dobrém. Pustila ho za rodiči, předtím si podali ruku na to, že se vrátí. Experiment nevyšel. Ještě v pondělí chovance zadržela policie v jednom supermarketu, kde údajně kradl a pak se znovu popral. „Je velmi agresivní, zneužívá návykové látky a pod jejich vlivem mívá různé afekty. Myslím, že by dokázal reálně ublížit i dospělému. Není to žádný andílek,“ varuje bývalá ředitelka Markéta Sochorová.

Petici podepsaly stovky lidí 

Několik nejen chrastavských občanů už také podepsalo petici proti závěrům Ministerstva školství a ombudsmanky. „Toho, co se tady teď děje, nechci být přítomna jako ředitelka, protože to spěje k nějakému velkému průšvihu. Uvidíme, co bude dál. Jestli tady budou mít markantně navrch práva dětí nad právy dospělých,“ říká k tomu bývalá ředitelka Sochorová. 

Proč pardonovat zločince, byť mladistvé? 

Otázka ale zní, proč by chovanci podobného zařízení, tedy v podstatě mladiství kriminálníci, měli mít přehnanou volnost a výsady? V pražsko kavárenském prostředí se objevují hlasy, že se v Chrastavě vychovávají děti tak, aby uspěly tak leda ve vězení. Co když jsou ale prostě vychováváni pro běžné dělnické profese,  kde je dodržování příkazů a pravidel obvykle na prvním místě? Proč by měli mít delikventi automaticky nárok na lepší zacházení než většina společnosti? 

Výsledek? Zrušíme celý ústav, děti pošleme domů, říká ministryně 

A výsledek celé zmedializované kauzy? Ministryně Valachová oznámila, že výchovný ústav v Chrastavě bude zrušen a ve městě zůstane jen dětský domov se školou. Chlapci starší 15 let se prý přestěhují do jiných výchovných ústavů, kde budou pokračovat ve vzdělávání. Místo nápravy možných dosavadních chybných kroků je tedy zlikvidován léta budovaný systém důležitého výchovného zařízení. Nová ředitelka je ovšem spokojená. „Je to jedna z cest, které mohou tomuto zařízení v současné době pomoci. Zůstanou tu jen děti školou povinné. Děti z výchovného ústavu půjdou domů k rodičům a některým nabídneme jiné zařízení,“ řekla iDNES.cz Cpinová. 

Chovanci ústavu do něj ovšem byli umístěni z rozhodnutí soudu, většinou pro trestnou činnost a nevhodné rodinné zázemí. Do toho je nyní chce ministryně poslat zpět. A co se týče nabídky jiného zařízení - soudní nařízení přece není nabídka, tyto děti nelze jen tak vystrčit ven a kapacita jiných zařízení je nedostačující. Zrušením ústavu a plánovaným vypuštěním chovanců „do ulic" tyto děti ztratí navíc jakoukoliv perspektivu, že se vyučí, že si vytvoří nové sociální návyky. 

Kdo má pravdu, „humanisté“, nebo zkušení vychovatelé?

MFDnes na závěr shrnuje: Vše, oč se nyní vede spor, je prosté a netýká se jen chrastavského ústavu. Na jedné straně jsou zkušenosti zdejších kantorů a vychovatelů, kteří chlapce v polepšovně drží, jak píše MFDnes, podle letitých linek. Proti tomu je pohled nové ředitelky, ombudsmanky i ministryně školství Kateřiny Valachové, podle nichž je třeba nastolit humánnější přístup. „Vždycky tam byly problémy a tento celý přístup je nesmysl. Doma také trestáte děti, jak byste dopadl, kdybyste je netrestal? Dneska jsou tam děti jako na dovolené a samozřejmě že chápu kantory, že se bojí je pouštět ven, když znají, co mají za sebou,“ říká pan Roman, syn před lety zavražděné vychovatelky, který v Chrastavě provozuje restauraci.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová