Islámskému státu na dostřel. Novinářka se vrátila z horké válečné zóny, vypráví, vysvětluje, ale také varuje: Jsou za tím velké peníze. Viděla ale také statečné Kobaní
26.01.2016
Foto: Markéta Kutilová
Popisek: Islámskému státu na dostřel, ilustrační foto
„Syřané odcházejí do Evropy tzv. balkánskou cestou. Mnohem silnější migrační vlna se však otevřela v Libyi. Tudy míří už čtyři roky miliony uprchlíků ze severní a západní Afriky," uvedla na besedě v Liberci novinářka Markéta Kutilová „Z 80 procent touto cestou prchají lidé, kteří neutíkají před válkou. Můžeme je poslat zpátky. Nicméně Evropa nebyla schopná za čtyři roky společnou koncepcí na migrační vlnu reagovat. Zatím jsou přijímáni víceméně všichni," konstatovala.
Islámskému státu na dostřel se dostala novinářka Markéta Kutilová spolu s kolegyní Lenkou Klicperovou. Jelikož se ve zdraví navrátili zpět do své domoviny, mohla o svých zážitcích vyprávět Markéta ve Fryčově knihkupectví v Liberci 20. ledna. Místní sál zažil asi rekordní účast, je vidět že Sýrie táhne a lidi zajímá.
Kobaní - alfa a omega boje proti IS
Na přelomu srpna a září loňského roku se obě odvážné novinářky vydaly do válečné vřavy na sever Sýrie. „Naším cílem bylo pochopit, proč lidé utíkají ze Sýrie, jak tam žijí a co je vede k tomu, že svoji vlast opouštějí," vysvětlila. Ocitly se na třech frontových liniích, navštívily symbol této války město Kobaní. „Věděla jsem, že do Kobaní prostě odjet musím. Stalo se pro mě alfou a omegou války proti Islámskému státu. Jako novinářku mě téma města a jeho obránců rozhodnutých raději zemřít, než se dostat do područí IS, fascinovalo," popisuje Kutilová v knize Islámskému státu na dostřel, kterou s kolegyní napsala a bylo možné si ji v libereckém knihkupectví při debatě zakoupit.
Sýrie byla před válkou bohatá země
Na úvod se návštěvníci dozvěděli pár údajů o Sýrii. Před válkou zde žilo 18 milionů lidí. „Byla to země, kde byla vysoká vzdělanostní i kulturní úroveň a byla zde i vysoká životní úroveň. Nebyla to žádná chudá země, ale bohatá," konstatovala. Poslední čtyři roky je však postižena válečným konfliktem. Na počátku byly demonstrace proti režimu prezidenta Bašára Asada, které krvavě potlačil. A pak už se válečná mašina rozjela. „Zemřelo více než tři sta tisíc lidí a více než polovina Syřanů opustila svoje domovy," upřesnila. Ač si mnozí myslí, že většina z nich míří do Evropy, ani zdaleka tomu aspoň zatím není. „V Turecku dva miliony Syřanů, v iráckém Kurdistánu milion, v Jordánsku v uprchlických táborech dva miliony a v malém Libanonu - který sám má jen šest milionů obyvatel - hostí dva miliony syrských uprchlíků," vyjmenovala.
Země se rozpadla a těžko se dá znovu dohromady
Sýrie se vlastně již rozpadla a jen těžko se v současné době bude dávat dohromady. Kutilová promítá mapku, kde je vidět, že největší její kus ovládá takzvaný Islámský stát, o zbytek se dělí Asadův režim, různé povstalecké skupiny proti němu, ale často i proti sobě bojující, a na severu si své území hájí místní Kurdové. Tedy největší národ na světě, který nemá vlastní stát. „Žijí v syrském, iráckém, íránském a tureckém Kurdistánu. Sní o svém státě. Na severu Iráku vyhlásili autonomní oblast, totéž nyní i na severu Sýrie," vysvětlila Kutilová.
IS má polovinu Sýrie, třetinu Iráku, města v Libyi
Poté se rozhovořila o takzvaném Islámském státu. „Je to teroristická organizace, která zneužívá islám," vysvětlila. Jak vznikla? „Když Američané odstranili Sadáma Husajna, pozavírali spoustu jeho spolupracovníků z vládnoucí stran Baas. Tito lidé se ve vězení radikalizovali a založili skupinu, která se stala zárodkem takzvaného Islámského státu. Jedním z těch, které Američané věznili, byl Abú Bakr Bagdádí, který je v současnosti šéfem IS," sdělila. Původně se podle ní prezentovali jako ochránci sunnitských muslimů. „Američané dali v Iráku moc do rukou menšinovým šiítům, kteří začali utiskovat většinové sunnity. IS se začal profilovat jako organizace chránící sunnity. IS kontroluje padesát procent území Sýrie, v Iráku mají pod kontrolou třetinu země, dále okupují několik měst na severu Libye - protože ta se po svržení plukovníka Kaddáfího rozpadla. K Islámskému státu se hlásí také hnutí Boko Haram v Nigérii. Islámský stát má své buňky po celém světě, včetně Evropy. Kdokoliv se k nim může přihlásit, pokud se hlásí k jejich filozofii," objasnila. Čím se Islámský stát liší od konkurenční al Káidy, se kterou je v nepřátelském vztahu? „Islámský stát má své vlastní území, obyvatele, mají své instituce, armádu i zákony," uvedla novinářka.
Zisky z ropy: Až dva miliony dolarů denně
Co je však podle ní nejvíce odlišuje od al Káidy, je fakt, že mají svoje nezávislé zdroje příjmů. „Zatímco al Káida byla závislá na darech svých přispěvatelů, IS má své vlastní zdroje příjmů. Hlavním je samozřejmě ropa," ozřejmila. V Sýrii mají pod kontrolou všechna ropná ložiska mimo ropných polí na severu, které kontrolují Kurdové. „Ale třeba Bašár Asad ztratil kontrolu nad všemi ropnými poli. Teprve nedávno dobyli za pomoci Rusů alespoň jedno," upozornila. V sousedním Iráku má IS pod kontrolou obrovské ropné pole u města Mosul. „Odhaduje se, že jenom z prodeje ropy má Islámský stát denně 1,5 milionu až dva miliony dolarů denně. A kdo tu ropu kupuje? Ropné válečné mafie, které ji kupují do IS za třetinu ceny a přeprodávají dál. Největší konečný příjemce ropy od IS je Turecko, které získává tímto způsobem ropu o třetinu levněji, než je na světových trzích. Na druhou stranu z Turecka proudí do Islámského státu oblečení, léky, jídlo. Obchod s IS je velmi lukrativní byznys," konstatovala.
Za smrt v boji čeká v nebi 72 panen
Pod Islámským žije šest milionů lidí. „Všechno jsou to sunnitští muslimové. Všichni ostatní - šiíté, jezídi, křesťané, židé - museli utéci. Jinak by je vyvraždili. Ti, co pod nimi žijí, jsou jako ve vězení. Můžou z tohoto území odejít, ale jen na dobu určitou. Musejí ale dát seznam šesti lidí ze své rodiny, kteří jsou popraveni, pokud se nevrátí," řekla Kutilová. Armáda IS čítá podle odhadů 20 až 30 tisíc bojovníků, řada z nich je ze zahraničí. „Lákají je nejen na to, že budou bojovat za islám a Alláha, ale i na speciální podmínky. Žold mají od jednoho do tří tisíc dolarů, každý může mít čtyři manželky, sexuální otrokyně, dostanou barák. Navíc jim nabízejí nejen smysl života, ale i smysl smrti. Tvrdí, že když zemřete v boji, zemřete za Alláha a čeká vás v nebi 72 panen. Tím pádem nabízí i smysl smrti, což vám nabídne málokdo," konstatovala. Do svých řad však podle jejích slov nelákají jen bojovníky, ale specialisty různých oborů - lékaře, inženýry, stavaře. PR marketingové specialisty. „Nejlepší definici o Islámském státu jsem slyšela od jednoho syrského novináře. Zní: Je to banda idiotů, kterou řídí skupina velmi inteligentních lidí," vystihla Kutilová.
S Asadem mají syrští Kurdové sňatek z rozumu
Pak se vrátila k syrskému Kurdistánu zvanému Rojava (čti Rožava). „Pro Kurdy byl Bašár Asad nepřítel. Zakázal kurdštinu na školách, potlačoval kurdská povstání. Neinvestoval do těchto oblastí. Nicméně dneska s ním mají jakýsi sňatek z rozumu," upozornila. Do této oblasti se novinářky dostaly přes irácký Kurdistán. „Hranici jsme překročili na lodičce, kdy jsme se přeplavili po řece Tigris. V bohatém Iráku, kde jsou vidět peníze z ropy všude. Nejhorším autem je nová toyota, všude jsou shopping centra, skvělé dálnice. Po překročení hranice končí říše krále Miroslava a začíná Půlnoční království. Najednou se ocitnete na prašných hrbolatých cestách, vily s klimatizací střídají domky z uplácané hlíny, místo shopping center jen zaprášené místní obchůdky. Ty tam jsou moderní rafinerie. Vidíte jen ropná kladiva, kterými se ropa těžila v dobách minulých," popisuje kontrast Markéta Kutilová.
Boj o sever Sýrie
Přesto je sever Sýrie pro všechny lukrativní oblastí. „Je to obilnice Sýrie. Jsou tam obrovské lány polí, kde se pěstuje obilí, ovoce. Zároveň jsou tam vodní zdroje a tři tisíce ropných polí. Islámský stát se snažil toto území dobýt a na určitý čas se mu to i podařilo. Před dvěma lety kontroloval polovinu území syrského Kurdistánu," objasnila. V té době Kurdové založili svépomocí vlastní milice - mužskou část YPG a ženskou YPJ. „Většinou bojují se starými zbraněmi a nemají těžkou bojovou techniku. Na rozdíl od Islámského státu, který disponuje nejmodernější technikou. I přesto se jim podařilo IS vytlačit ze svého území. Mají s ním 550 kilometrů dlouhou hranici," ozřejmila.
Problematický levicový režim - v Sýrii však nejmírnější
Určitým problémem je však jejich napojení se Stranou kurdských pracujících (PKK), která jim pomohla se založením milic. „PKK má za cíl vytvoření velkého Kurdistánu a je ve válce s Tureckem. Zastává levicovou marxistickou ideologii, která je inspirovaná Abdullahem Öcalanem, který je v tureckém vězení na doživotí. PKK svedla v minulosti spoustu soubojů s tureckou armádou a je na některých seznamech teroristických organizací. A právě PKK pomáhali vycvičit a vyškolit syrské kurdské milice," vysvětlila. Proto je režim v syrském Kurdistánu - Rojavě - levicový až komunistický. „Je to režim jedné strany. Nicméně v kontextu Sýrie je to stále režim nejmírnější a nejdemokratičtější," sdělila.
Stalingrad Blízkého východu
Ve své přednášce se Kutilová dostala k hlavnímu cíli jejich cesty, městu Kobaní, které je někdy označované jako Stalingrad Blízkého východu, neb stejně jako sovětské město za druhé světové války proslulo statečným odporem obránců a tvrdě za to zaplatilo. „Před válkou žilo v Kobaní 45 tisíc obyvatel. V září 2014 však do města vstoupili bojovníci IS a většina obyvatel utekla za hranice do Turecka. Zůstalo tu jen několik stovek kurdských bojovníků, kteří udrželi dvacet procent města," vysvětlila. Začala bitva o každý dům, v nichž měli špatně vyzbrojení Kurdové velkou nevýhodu proti moderně vyzbrojeným bojovníkům IS. Začali tedy vyjednávat se spojenci. Ti přes původní odpor Turecka začali bombardovat pozice IS, čím přivodili klíčový zvrat ve vývoji bitvy o město. „Na pomoc YPG/YPJ přišli nakonec i těžce vyzbrojení pešmergové ze sousedního iráckého Kurdistánu a bojovníci z Asdadovy opozice - Svobodná syrská armáda. Rozhodující ale byly nálety spojenců. Kobaní bylo osvobozeno 27. ledna 2015. Boj tím ale zdaleka neskončil," popsala Kutilová. Město zaplatilo krutou daň totální destrukce. Přesto se stala věc nevídaná. Do zcela zničeného města se vrátilo 35 tisíc lidí. „Nefunguje tam elektřina, voda. Není tam škola, ze čtyř nemocnic zůstala jediná. Ale radiolog tam nemá ani rentgen. Nemocnice de facto funguje jako výdejna léků, nebo jako ošetřovna," uvedla. „Přesto je v těch lidech obrovská síla. Chtějí své město obnovit a nevydat ho znovu Islámskému státu. Když jsme tam byli, tak čistili cihlu po cihle, odváželi sutiny. Obnovili pekárny, restaurace. Jde to ale pomalu, navíc většina z nich žije ve stanech či v těch svých ruinách," vypozorovala.
Síla místních, ale i miny a masakr
České novinářky byly v Kobaní 12 dní. „Když jsme šly po městě plné ruin, říkaly jsme si, že to je zkáza totální, že je to město duchů. Najednou z těch ruin vylézali lidé, usmívali se, zvali nás na čaj, nabízeli pistácie či jablka. Je v nich obrovská síla," povšimla si. A to ještě musí čelit různým nástrahám. Islamisté, když město opouštěli, tak na různých místech nastražili miny. Kvůli tomu zde zemřelo už 131 lidí, kteří šlápli na minu. Islámský stát se ale nevzdává. 25. června 2015 podnikli do města jeho bojovníci noční zákeřný výpad převlečení za vojáky YPG. Povraždili 320 lidí, z toho 300 civilistů. V ten samý den ale postřílel islamista na tuniské pláži čtyři desítky turistů, převážně Britů. I proto zpráva o masakru v Kobaní byla mediálně upozaděna.
Strach vyhání lidi z domovů
Podobný brutální výpad provedl IS ve vesnici Bakh Bathan, kterou novinářky také navštívily. Islamisté zde postříleli třicet tři lidí - mužů, žen i dětí. „Přijeli ve čtyři ráno, kdy všichni spali. Vypukla panika, lidé se schovávali do sprch, zabarikádovali se v pokojích. Kdo měl zbraň, šel bojovat," popisují autorky ve své knize vyprávění místního policisty Abdula Kadíra. Po tomto útoku ze sedmdesáti rodin jich padesát odešlo. Vždyť takzvaný Islámský stát je jen 15 kilometrů daleko...„Jak nám vyprávěl starosta - některé rodiny odešly do Turecka, jiné do Evropy, další do jiných měst v Rojavě," řekla Kutilová.
„Strach je všudypřítomný. Lidé čtyři roky čekali a doufali, že už ta válka skončí. V poslední době tu naději začínají ztrácet, protože na konec konfliktu to nevypadá. Ten je důvodem, co lidi žene pryč. Dalším důvodem, proč lidé odcházejí je obrovská inflace a také tristní situace ve školství. Funguje jich v Sýrii necelá polovina. Ve spoustě škol jsme viděly bydlet uprchlíky. Migrace není jen ven ze Sýrie, ale i uvnitř ní. Střední školy nefungují vůbec žádné. Univerzita je v Damašku a tam se ze severu vůbec nedostanete. Proto lidé, co mají děti, pro ně nevidí v Sýrii budoucnost a hodně z nich odchází," uvedla.
Slova kancléřky byla rozbuškou
Kutilová s Klicperovou byly v Sýrii v době, kdy kancléřka Merkelová prohlásila, že Německo bude přijímat Syřany. „Na ty lidi to zapůsobilo jako rozbuška. Pochopili to tak, že je Německo chce. A že teď, anebo nikdy. Prohlášení Merkelové dalo do pohybu lidi, kteří o tom předtím ani nepřemýšleli. Jenom za dobu našeho pobytu jsme potkaly desítky rodin, které odešly do Evropy nebo se k tomu chystaly," vypozorovala.
Základním předpokladem k tomu jsou samozřejmě peníze. A ne malé. „Cesta stojí asi 85 tisíc korun na dospělého, dvě děti platí jako jeden dospělý," prozradila. „Spousta lidí prodává vše co má, aby na cestu měli. Odchází střední třída a pak ti, co už mají příbuzné v Evropě. Pro Syřany je důležité, aby jejich velká rodina - včetně různých bratranců, sestřenic ze čtvrtého kolena - byla pohromadě. Když přemýšlí, jak rodinu sloučit, tak Sýrie jako velké bojiště nepřipadá v úvahu. A pokud mají příbuzné v Evropě, tak volba padá na ni," vysvětlila.
Už čtyři roky proudí přes Libyi převážně ekonomičtí migranti
Syřané odcházejí do Evropy takzvanou balkánskou cestou. „Odhaduje se, že osmdesát procent lidí putujících po této trase jsou Syřané, zbytek tvoří Afghánci, Pákistánci, Bangladešané. Nicméně tohle není jediná migrační cesta," upozorňuje. Je tu podle ní ještě jedna - mnohem silnější migrační vlna, která se otevřela po pádu Kaddáfího v Libyi. „Libye se rozpadla a tudy míří už čtyři roky miliony uprchlíků ze severní a západní Afriky. Z osmdesáti procent touto cestou prchají lidé, kteří neutíkají před válkou. Jdou z takzvaných bezpečných zemí a jdou do Evropy proto, že je to teď možné," konstatovala. „Často to funguje tak, že rodina vyšle jednoho svého člena, aby pak až se v Evropě uchytí, posílal zpátky své rodině peníze. Složí se a koho vyberou? Mladého silného muže, který je jednak schopen absolvovat náročnou cestu po moři a očekávají, že si najde v Evropě v práci," objasnila.
Ekonomické migranty můžeme poslat zpátky. Zatím jsou přijímaní víceméně všichni
Migranti z takzvaných bezpečných zemí – na rozdíl od těch utíkajících z konfliktů - nemají v Evropě právo na azyl. „Můžeme je poslat zpátky. Nicméně Evropa nebyla schopná vytvořit za čtyři roky společnou koncepci, jak na obrovskou migrační vlnu reagovat. Zatím jsou přijímáni víceméně všichni. Azylová procedura trvá tři roky. Za tu dobu se tu ti lidé ožení, naučí se jazyk a pak je téměř nemožné je poslat zpátky," domnívala se.
Podle Dublinských dohod je nucen migrant žádat o azyl v první bezpečné zemi. „A tou byla pro uprchlíky z Afriky Itálie. Dlouhodobě volala marně o pomoc ostatní státy. Sama situaci nezvládala stejně jako Řecko. A tak se stává, že když přijede loď s migranty, nikdo je neregistruje, nezeptá se, kdo jsi a kam jdeš, dají jim padesát euro a řeknou, běž na sever, hlavně zmiz z Itálie," konstatovala.
Islámský stát má své výcvikové tábory
Nemyslí si, že mezi migranty jsou spousty teroristů. Proč? „Islámský stát má svoje výcvikové tábory, kde školí teroristy speciálně pro boj v Evropě. Ale můžou si vyškolit Evropany nebo není problém si v Damašku koupit pas a evropské vízum. A nemusejí své teroristy posílat na dvouměsíční rizikový pochod," domnívala se. Nejnebezpečnější jsou ale právě Evropané, kteří se v Islámském státu vycvičí a pak se v pohodě vrátí. „Tihle lidé jsou časovanou bombou, což se ukázalo nedávno při atentátech v Paříži. Je otázka, jestli si Evropa uvědomí včas riziko této páté kolony pro Evropany," otázala se. „Teroristických útoků tady bude přibývat," dodala Markéta Kutilová.
Oldřich Szaban
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová