Zranění, bolesti, medaile… a pak? Ostuda naší armády, za pětikilo chtěli prodat válečného hrdinu. Jak končí služební psi, kteří obětují pro ‘svého‘ člověka život?

Foto: mocr.army.cz

Popisek: Válečný hrdina Athos se svým psovodem Rostislavem Bartončíkem

FOTOGALERIE Sedmiletý válečný hrdina Athos měl být odprodán jako přebytečný odpad za pouhou pětistovku. Co s ním bude dál a jak si vážíme pokladu, o který se perou dokonce i američtí policisté?

Získat služebního psa, který byl vycvičen v České republice, je opravdové terno. Je o tom přesvědčena i řada zahraničních organizací včetně amerických policistů, proslulých svou drsností. I tito ostří hoši se ochotně učí nejen povely v češtině, ale i úplně jinému chování a jednání se psem. Na rozdíl od nich totiž Češi většinou znají již dávno osvědčenou pravdu, kterou výstižně vyjádřil již před více než půlstoletím Jan Werich v písničce Hodné štěně. Základ úspěchu totiž spočívá především ve způsobu komunikace i celkovém chování ke zvířeti.

„Pes není mazlíček, ale přítel!“ Od toho se odvíjí budování vztahu, který přináší mimořádné výsledky. Pes v žádném případě není stroj, který by měl poznat v životě jenom kotec, strohé povely a tresty. Kdo tuhle pravdu pochopí, má šanci jít životem s báječným, vtipným a spolehlivým parťákem, který za něj kdykoli nezištně položí i život. Dobře to vědí obzvlášť vojenští a policejní psovodi. Tím víc je zarážející, že kdosi z jejich nadřízených rozhodl od stolu o odprodeji ‘nepotřebného‘ zvířete, které prošlo peklem válečného konfliktu a prokázalo tak mimořádnou odvahu, že by jí leckterý dvounožec nebyl schopen.

Neodolal ani akční hrdina Seagal

Čeští a slovenští služební psi, v drtivé většině němečtí a belgičtí ovčáci, patří k nejlepším. Zájem o ně mají bezpečnostní složky i soukromníci v USA, Izraeli, Saúdské Arábii či Peru. „Nedávno do České republiky přijeli nakupovat Kolumbijci. Chtěli po českých dodavatelích 170 psů za tři měsíce,“ prozradil před časem serveru Novinky.cz praporčík Jan Kříž z Veterinární základny Armády České republiky Chotyně. Psa z českého chovu podle něj má třeba i hollywoodský herec Steven Seagal.

„O psy z ČR, Slovenska, východní části Německa i dalších států východního bloku začal být zájem prakticky ihned po pádu socialismu a po uvolnění styků se západními státy. Pro bezpečnostní složky, armádu i soukromé bezpečnostní služby z USA, Kanady, Německa, Itálie, Holandska a třeba i Austrálie byli tehdy psi z Východu velmi levní, ale zároveň velice kvalitní,“ dodal jeden z chovatelů. Čechů, kteří se prodejem kvalitních psů pro bezpečnostní složky a náročnou soukromou klientelu zabývají, je zhruba desítka a psy od nich kupují armáda i policie. Podle praporčíka Kříže je hlavním důvodem zájmu špičková připravenost čtyřnohých specialistů. Výhodou je i spolupráce v jiném jazyce, takže ani zkušený protivník nemůže zasahujícího psa použitím běžných povelů zmást.

I tvrdá služba musí být zábavou

Při výcviku nesmí být nic opomenuto, a už vůbec ne ošizeno. „Vždyť jde jenom o život,“ dodal k tomu s nadsázkou major Bronislav Čížek, zástupce velitele základny Chotyně, kde jsou čtyřnozí armádní specialisté cvičeni. V akci je totiž perfektní výkon psa často otázkou života a smrti. Pes se nesmí bát hluku nebo davu, musí být zvyklý na rozličné prostředí. A tak cvičí s vrtulníky, specializují se na vyhledávání výbušnin, zbraní, drog… Ve skutečnosti ale nepátrají po munici či jiných nebezpečných látkách, ale po své oblíbené hračce, s níž cvičili a kterou je psovodi v akci motivují. Proto ji také mají neustále s sebou, při splnění úkolu ji psovi šikovně podstrčí a šťastného psa pochválí.

V minulém režimu byla potřeba kvalitně vycvičených služebních psů vysoká, používali je pohraničníci i veřejná bezpečnost. A tak vznikla poddůstojnická škola Pohraniční stráže v Libějovicích, z níž vyšla dlouhá řada výborných psovodů. V souvislosti s tím bylo vyšlechtěno i nové plemeno československý vlčák a tito kříženci německého ovčáka s karpatským vlkem jsou proslulí spolehlivostí, vytrvalostí, tvrdostí a nekompromisním chováním při výkonu služby. K rozvoji kynologie přispěl i tehdejší Svazarm, zájmová organizace Svaz pro spolupráci s armádou. V současnosti už ale odchovávají psy pro armádu, policii a celníky pouze soukromí chovatelé.

Jak to bylo s Athosem

O tom, jak si spojenci cení výkonů českých služebních psů, svědčí i udělení statutu válečného veterána armádou USA tehdy tříletému německému ovčáku Athosovi, specialistovi na vyhledávání výbušnin, který byl v září 2012 těžce zraněn při raketovém útoku na českou základnu v Lógaru. Jedna raketa zasáhla přímo jeho kotec, Athos silně krvácel, měl prasklou pánev, poškozenou močovou trubici a řadu dalších zranění. Přežil především díky tomu, že mu tamní ‘lidští‘ lékaři okamžitě poskytli první pomoc a dostal první transfuzi krve. Pak byl okamžitě letecky přepraven na hlavní americkou základnu Bagram, odtud putoval do německého Ramsteinu, do Prahy a nakonec do Ústředního vojenského veterinárního ústavu v Hlučíně. Během přepravy dostal zhruba deset transfuzí, pak prodělal tři těžké operace a podařilo se zachránit mu život. Po necelém roce a půl se sice vrátil do výcviku a připravoval se na další mise, kvůli zdravotnímu stavu ale nakonec musel odejít do předčasného ‘důchodu‘, protože se jen obtížně pohybuje.

Od americké armády dostal Athos již dříve takzvanou deku hrdinů, která je symbolem amerického válečného hrdiny. Tehdejší český ministr obrany Vlastimil Picek ho vyznamenal plaketou s velkou buvolí kostí a koženým obojkem s oceňujícím textem a podpisem ministra a armáda tehdy uvedla, že po zranění Athos získal postavení válečného veterána. Spokojené psí stáří měl původně prožít u svého psovoda Rostislava Bartončíka. Obecně totiž platí pravidlo, že vysloužilé psy armáda nejprve nabízí jejich psovodům, s nimiž zvíře tráví odmalička prakticky veškerý čas, a vzniká tak mezi nimi velmi těsná vazba. Jenže Bartončík by se mu kvůli službě nemohl dostatečně věnovat. A další události působí jako vystřižené z hodně špatného scénáře.

Díky veřejnosti se armáda chytla za nos

Před pár dny se najednou objevil na internetu inzerát, v němž armáda nabídla válečného veterána k odprodeji s charakteristikou: „Procházky, zahrádka, vhodný k dětem.“ A navíc – za pouhých pět korun! Obrovská vlna nevole, která se zvedla v reakci na neuvěřitelnou internetovou nabídku, způsobila, že armáda raději inzerát okamžitě stáhla s tím, že došlo k nedorozumění a že nyní sedmiletý Athos zůstane dál ‘mezi svými‘, na armádní veterinární základně Grabštejn. „Bylo rozhodnuto z nejvyšších míst, že služební pes Athos bude dál na veterinární základně,“ řekl televizi Prima náčelník úseku kynologie Jiří Jirák.

„Vzhledem k jeho náročné službě, nasazení i zdravotnímu stavu si opravdu zaslouží odpovídající zázemí,“ dodává mluvčí generálního štábu Jolana Fedorková. Otázkou ale je, kde a jak asi skončili po odchodu ze služby jeho čtyřnozí kolegové. Možná se někteří plouží po zákoutích jako bezdomovci po boku dvounohých válečných hrdinů, kteří se kvůli posttraumatickému syndromu či jiných zdravotních následcích z bojů nejsou schopni vrátit do každodenního civilního života. Prostě už nemohou dál podávat mimořádné výkony, a tak nikoho nezajímají. A co na to společnost, která zprvu velkohubě oslavovala jejich hrdinství, aby je následně nechala napospas? NIC!

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská