Protržená přehrada. Když voda v Jizerkách bere životy
18.09.2026
Foto: Pixabay
Popisek: Povodeň, ilustrační foto
Dnešní téma se pěkně hodí na závěr letošního mimořádného léta. Když jsme ve zpravodajství mohli sledovat téměř vyschlý Orlík a voda ve Vltavě poprvé v historii začala být regulována odpouštěním Slap, mohli jsme si připomenout, že zadržovat vodu v krajině a hospodařit s ní dokázali už naši předkové. Voda je ale nejen sluha, ale také pán. A jakou může mít sílu, lidé zjistili mnohokrát. Před 110 lety se tragická tsunami prohnala Jizerskými horami v jedné z nejfatálnějších katastrof dvacátého století.
Když v Česku řeknete, že jdete „na přehradu“, znamená to opalování, projížďku na loďce nebo krásné výhledy na okolní přírodu. Původně vodohospodářská díla se stala nejen součástí naší krajiny, ale i kultury a společenského života. Pokud ale prší moc, nebo zase málo, přichází ke slovu i jejich původní účel.
V jednom z prvních článků Časosběru jsem psala o výstavbě Slapské přehrady, která de facto splnila svou funkci ještě před zprovozněním, když se do čerstvě postavené hráze opřela povodeň a naplnila přehradu v rekordním čase. Obyvatele Prahy i dalších měst tím uchránila před katastrofou.
„Pražská kaskáda“ je totiž jedinečný systém několika vodních děl, který funguje jako celek. Ukázalo se to i během letošního horkého léta. Hladina Orlické přehrady klesla o 15 metrů pod svou normu, z vod se vynořovaly nejen pozůstatky vesnic, které kdysi zatopila, ale i sudy, které mnohým připomněly divoká devadesátá léta, kdy právě tyto nádoby měly navždy zůstat u dna. Ani se nedivím lidem, kteří k nálezům volali policisty.
Obrovská vodní díla na Vltavě jsou ale jen jednou součástí naší přehradní soustavy. V českých a moravských horách, kterým se říká „střecha Evropy“, lze najít množství menších hrází, které regulují dravé horské bystřiny.
Ač to zní dnes neuvěřitelně, v minulosti přicházely zimy, kdy nasněžilo i několik metrů sněhu. V něm bylo uloženo velké množství vody, přirozený rezervoár vláhy pro celou Evropu dále po proudech řek. Pokud bílá peřina na jaře odtávala postupně a přirozeně, nenastal žádný problém.
Ale každý horal věděl, že nejnebezpečnější částí roku je kolem vody vždy obleva. Velké množství vody působením slunce změnilo své skupenství a z čirých horských potůčků se stávaly dravé řeky, braly s sebou stavení i lidské životy. Jednu či více hrází, které by tyto přívaly vody zkrotily, si postupem staletí vybudovali prakticky v každém horském údolí.
Lidé samozřejmě věděli, kde řeky zvládají tání bez problémů a kde se naopak celkem pravidelně opakují záplavy. Jednou z takových dravých řek byla Desná v Jizerských horách. Ty jsou i dnes považovány za jedny z těch drsnějších, v minulosti zde byl život v horských osadách velmi náročný.
Od konce 17. století zde na soutoku Bílé a Černé Desné rostla stejnojmenná obec. Soutoky řek jsou už po tisíciletí přirozeným místem osidlování a i zde vzkvétalo tradiční horské hospodářství dřevařské i sklářské, v devatenáctém století přibylo lázeňství.
Ale když se vám valí voda ze dvou stran v horách, nelze se příliš divit, že byla postihována povodněmi celkem pravidelně. Velmi tragická velká voda přišla do Desné roku 1897. Číslo obětí se zastavilo na počtu 127, a to jen na české straně hranice, škody na majetku byly mimořádné. Po této zkušenosti se místní rozhodli k náročnému, ale nezbytnému řešení: vystavět nad obcí přehradu, která by povodeň dokázala zadržet.
Pražský inženýr Wilhelm Plenkner už měl se stavbou přehrad v Jizerkách bohaté zkušenosti. Kromě návrhů vodních děl se věnoval i populární novince století páry, výstavbě železnic.
Pokračovatel věhlasného německého experta Otto Intzeho, který od osmdesátých let přicházel s průlomovými nápady na řešení přehrad od Porúří až po Slezsko, představil jedinečný a komplexní systém. Soustavu dvou přehrad na Bílé Desné i Černé Desné, které by byly propojeny štolou. Ta by zajišťovala přelévání vody mezi přehradami, hladina by se tím vyrovnávala.
Není se co divit, že se svým návrhem vyhrál. Jsme v roce 1906 a doba Edisona či Eiffela po celém světě přeje novinkám a moderním řešením. Prosperující Desná akceptovala i vysoké náklady výstavby. Systém měl fungovat jako celek, musela se tedy stavět hned dvě vodní díla.
Mělo se jednat o hráze, které vodohospodáři nazývají „zemní sypané“. V našich končinách se jedná o jeden z nejpoužívanějších způsobů výstavby hráze, stejný typ najdete na Lipně či na Slezské Hartě. Nechranická přehrada se dokonce může pyšnit titulem nejdelší sypané hráze ve střední Evropě, protože koruna hráze měří 3 280 metrů. A jak se taková sypaná hráz stavěla? Nejdříve se navezl rozdrcený materiál. Zemina, písek či štěrk. Následuje udusání materiálu a poslední fází je prolití betonem.
I když Plenkner vyhrál soutěž již v roce 1906, výstavba se poté zdržela. Mezitím se zásadně měnil svět. Po době Belle Époque, nových objevů a odvážných řešení se schylovalo k válce tak strašné, že si to nikdo ani nedovedl představit.
Výstavba dvojice přehrad se trefila přesně do zlomového okamžiku dějin. S realizací se začalo v roce 1912, finišovalo se o tři roky později, kdy už platilo heslo „vše pro frontu“. Později se tomuto zaměření celé ekonomiky jediným směrem začne říkat „totální válka“.
Kromě toho se na provedení stavby podepsala také příroda, se kterou se v horách musí vždy počítat. Silné deště v sevřeném údolí stavbu několikrát poškodily a opravy nebyly úplně dokonalé. Válka pak zcela změnila ekonomické priority, šikovní dělníci z habsburské monarchie mířili na srbskou či ruskou frontu a úsporná opatření se podepsala i na materiálu a kvalitě provedení stavby přehrady.
Hotovo bylo v září 1915, v listopadu došlo ke kolaudaci. Lidé v Desné se těšili, že jejich obydlí budou před velkou vodou v budoucnu uchráněna. Jenže již o necelý rok později, 18. září 1916, dva lesní dělníci zpozorovali pramínek vody vytékající z hráze na Bílé Desné. Informovali hrázného a rozjel se kolotoč událostí, které se marně snažily zabránit tragédii.
Bylo kolem půl čtvrté odpoledne. Hrázný dostal od vedoucího stavby pokyn okamžitě otevřít uzávěry v tělese přehrady. Lidé, kteří otevírání prováděli, ale na místě zjistili, že odtékající voda nabývá na intenzitě a proud začíná být životu nebezpečný. Dali se na úprk a uzávěry zůstaly otevřené jen napůl.
Hodinu a deset minut po zpozorování pramínku sypaná hráz nevydržela tlak vody a protrhla se. Průrvou o šířce asi osmnáct metrů se na obec Desná valily tisíce metrů krychlových vody. Ještě nad ní na místní pile voda smetla vyskládané klády a ty pak velmi přispěly k demolici všeho, co proudu přišlo do cesty.
Pak došlo na panskou vilu, kde padla vodě za oběť dvanáctiletá dcera majitele. Nakonec přišlo o život 67 lidí, zničeno bylo 33 domů a dalších 69 poškozeno. Bez přístřeší se ocitlo 307 osob. Voda páchala škody ještě v Tanvaldě, kam Desná pokračuje. Šlo o nejtragičtější protržení hráze na našem území.
Následovalo vyšetřování, proces trval 17 let, ale nikdo za něj nebyl odsouzen. Všeobecně se předpokládalo, že příčinou tragédie byly nekvalitní materiály a jejich nedostatečné hutnění před zaléváním betonem. Studie zpracovaná v roce 1996 ale označila za příčinu protržení průsak vody způsobený nedostatečným těsněním v projektu.
„Partnerská“ přehrada na Černé Desné, rovněž dostavěná v roce 1915, funguje dodnes. Vodní nádrž Souš je v Jizerkách vyhledávaným orientačním bodem pro turisty i cyklisty. Po katastrofě z roku 1916 byla v letech 1924–1927 zrekonstruována, zesílena hráz a vybudována drenáž. Další velká rekonstrukce proběhla v sedmdesátých letech.
Populární mezi místními je ale i „Protržená přehrada“ na Bílé Desné, oblíbený cíl rodinných výletů s poučením o síle živlů i historii regionu. Dochovala se šoupátková věž, která je neodmyslitelně spjata se zdejším panoramatem. Když od ní koukáte dolů do údolí, dojde vám, že před masou valící se vody opravdu nebylo kam utéct. A třeba i to, že před silami přírody by si člověk měl zachovávat respekt.
Zdroje: Wikipedia
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/vzpominkova-akce-a-100-let-od-protrzeni-prehrady-v
https://www.mesto-desna.cz/mista/protrzena-prehrada/
https://www.stoplusjednicka.cz/voda-se-nepta-protrzeni-prehrady-desna-v-roce-1916-si-vyzadalo-65-obeti
Vložil: Radka Vosáhlo