Už z dálky na mě něco volala, tak sem zastavila... Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Krásná mourina se sklonama k tomu největšímu mazlení

To byl zas nápad. Byla sem jakože běhat. A nejen jakože, ale dovopravdy. Já fakt musím mít masochistický sklony, bo si to jinak jako nedokážu vysvětlit.

Vono nestačí, že každej den cvičím, já du i běhat. Sem já vůbec normální? Nutno dodat, že sem naposled běhala, když sem měla velikost S, vo tunu míň a kozy nenosila až na zádech. Takže asi tak, pro představu.

Po pár metrech sem nemohla dejchat, v boku mě píchalo a pletly se mi nohy. Nejvíc stahovací podprda nestahovala a já měla kozy všude kolem sebe. Špeky se mi vlnily kolem těla do rytmu a já běžela asi tak rychlostí šneka číslo 12.

Terén úplně na ho*no, bo je to tu samá díra a vejmol. Konečně sem se doplazila na normální cestu, a to hned z kopce dolů, takže to šlo najednou jakože úplně samo a já musela dokonce brzdit. V zatáčce spatřuju přes uslzený voka, že ke mně něco běží.

Kočka.

Kočka na mě už z dálky něco volala, tak sem zastavila a nechala ji k sobě dojít. Krásná mourina se sklonama k tomu největšímu mazlení.

Tak sme jakože hodily řeč, jak to jakože de, to běhání (na ho*no), něco málo vo počasí (taky na ho*no), co jako myše, kde se nejlíp lověj a tak. Nějaký to pomuchlování a já vyrazila zase na cestu.

Už sem měla na dohled chalupu, takže radost největší. Doběhnu (hodně silnej výraz) domů udejchaná, vobličej v barvě hodně uzrálýho rajčete, nohy rozklepaný jak vlakový koleje, zpocená až na pr*eli a s kozama všude možně, jen ne v podprdě.

Hroudy chrápaly na posteli. Du se s nima přivítat, že jako budou mít radost, že se máma vrátila celkem vcelku a skoro živá.

Omyl největší. Ty potvory cejtily cizí kočku. Vocas mě kousnul a Koule zmizela pod postelí.

No, abyste se jako nepotento, žejo.

Citlivky.

Vložil: Klára Santin