Povánoční pohádka o namachrovaným hejskovi a vévodkyni, který pije krev. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Namachrovanej samolibej hejsek (v pozadí nenápadně číhající (vévodkyně)

V ledovým království na konci světa, kde lišky přejou dobrý ráno a kohout oznamuje večerku, žila byla, nebo spíš přežívala, jedna fešná královna v uleželým věku. Sice jí už táhlo na několikátý kulatiny, ale byla celkem čilá a veselá, pokud zrovna venku nemrzlo.

V království žil i její druh, kterej makal jak tlupa africkejch inženýrů od rána až do večera, takže se v ledovým království moc nevyskytoval. Královně dělaly společnost dvě chlupatý hroudy. Baron Černej Vocas a vévodkyně Chlupatá Koule. Trávili společně dny v naprostým souznění a klidu. Společně spali a hodovali, pokud bylo zrovna na čem.

Jelikož královna nebyla finančně jako úplně za vodou, občas nebylo co do huby. V takových chvílích se baron s vévodkyní vydávali na lov a nosili milé královně jídlo, aby jako neumřela hlady. Polomrtvý myši, mumifikovaný mouchy, občas kousek trávy, když zrovna slezl sníh.

Žili skromně, ale ve velký lásce a porozumění jeden druhýmu. Jednoho rána, když si královna vařila už druhý kafe, bo toho zase v noci moc nenaspala, rozhodla se vévodkyně Chlupatá koule, že je načase vyprášit baronovi Vocasovi kožich, bo jí už dlouho pil krev a občas i její bezlaktózový mlíko, a to se jako nevodpouští.

Ač byla od přírody jako velice milá a ušlechtilá, občas jí to v hlavičce přeplo a bylo zaděláno na prů*er. Seděla pod stromečkem, kterej jiní uklízej už na Tři krále, ale v ledovým království se prostě ničím neplejtvá, a dokud stojí, tak je v cajku, a číhala, až půjde baron kolem.

Nemusela čekat dlouho, bo baron je coura. Kráčel si to pyšně kolem, s kebulí hrdě vztyčenou, a vnímal jen sám sebe. Namachrovanej samolibej hejsek.

Vévodkyně Koule vyletěla rychlostí kosmický lodi Apollo 11, kolem kyprýho těla omotanej světelnej řetěz ze stromečku, a se stromečkem v závěsu se hnala za baronem Vocasem. Všechno, co stálo v cestě Kouli a unesenýmu stromečku, vlivem světelný rychlosti, gravitace a fyzikálním zákonům bylo během piko vteřiny jinde, než původně stálo či leželo.

Z obývací síně se stal bordel. Vocas s Koulí a stromečkem zmizeli otevřenýma dveřma na ledový chodbě. Stromeček cestou doblikal...

Z chodby se začaly ozejvat zvuky zápasu, syčení a opadávajícího jehličí z bejvalý jedličky. Do místnosti vletěl pocuchanej baron a za ním vévodkyně, už bez stromečku.

Královna s povzdechem začala sbírat zbytky ozdob a při každým narovnání jí luplo v koleni a v zádech. Asi už nemá smysl stromeček znova zdobit.

Vložil: Redaktor KL