Máme tu soukromý kluziště, no neber to. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Koule mi nacpala do kroksy dáreček, romantička moje chlupatá

Jakože vono prší? Jakože na těch dvacet cáků bílýho svinstva teď prší? A jakože chápeme se, že mám dneska jet dolů do vsi na poštu a na nákup? A jakože jiná cesta, než ta, kterou postavil ještě ujo Cézar, tu nejni? Tak to jako potěš koště!

Jako vono sjet dolů je jedna věc, a to celkem jednoduchá, bo to jede prakticky samo, ale dostat se zpátky sem na kopec je věc druhá, bo krasobruslení naftový Mazdy 3 z roku skoro před Kristem ještě nikdo asi nevymyslel.

Jo a navíc zdechly kamna. No a Černej vocas už hodil bobana, takže mi zdechlo avokádo, jen tak mezi řečí.

Ale všechno popořadě. Nejdřív je na řadě avokádo, bo sem si ho piplala už nějakej ten pátek i čtvrtek. Zalejt ho nepomáhá. Visí mu listy a vypadá tůze znaveně. Ono jako nejni divu, bo vocasův boban má značně pronikavej odér a člověk si nese následky po celej život, natož nějaký křehký avokádo, žejo.

Zásada číslo jedna: Nedejchat! Chce to vyběhnout na chodbu, kam ještě ten puch nedošel, zhluboka se nadechnout a běžet zpátky ke kočičímu záchodu. Cestou popadnout pár voňavejch kapesníčků, balení za 19,29 ká čé, sebrat bobana a běžet nach ledová síně, zvednout přimrzlej dekl a hodit bobana do díry. Podotýkám, všechno na jeden nádech. Ještěze mám tak velký... plíce.

Zásada číslo dvě: Dezinfekce a deratizace ruk. Smíchat dvě víčka sava s vařící vodou a ruce na patnáct minut ponořit a máchat. Pokud zůstane kůže vcelku, vopláchnout studenou vodou a vosušit. Namazat domácím sádlem, který je super na popáleniny třetího stupně.

Zásada číslo tři: Vyklepat vodumřelý chlupy z nosu, vykapat voka fízákem a hodně mrkat a doufat, že zase někdy uvidíte.

Avokádo ztratilo listy. Zkroutil se mu kmínek, takže připomíná hodně nepovedenej bonsai. Mám tucha, že už mu nepomůže ani urychlenej přesun do Lurd. Holt budu muset vypiplat a zasadit nový.

Chlupatá koule sedí u kamen a čumí dovnitř. Asi se diví, že tam je tma. Mažu pro kýbl na popel, vyčistím kamna, votřu jim výhled, takže vypadaj skoro jak nový, a za chvíli už plápolá voheň. Koule si mezitím dělá manikúru na smrkovým polenu. Fešanda neskutečná. Přišel i vocas a líže si zbytek varlat. Pohoda převeliká.

Musím skočit pro pár kousků dříví a hroudy se samosebou chystaj se mnou. Za dveřma prší, což se hroudám zdá bejt jako hodně divný. Koule ztratila zájem o prochajdu, bo má čerstvou manikúru. Vocas vybíhá ven a jede. To, co se už včera vlivem fyzikálních zákonů přeměnilo na led, tak teď je ledem ještě víc, jako.

Máme tu soukromý kluziště, no neber to. Kolem mě projede Jevgenij Pljuščenko a skáče čtverný skok v kombinaci se čtverným toe-loop s trojitým a dvojitým skokem. Já i Vocas tleskáme. Vocas to zkouší taky a končí rozpláclej na ledový ploše. Jo, hochu, olympijský zlato nejni zadara.

Bruslím pro dřevo a jde mi to samo. Teda jede mi to samo. Nechci riskovat další modřiny, tak beru jen pár větších kousků, na chvíli to určitě vydrží. Bruslím zpátky a cestou potkávám Vocasa, kterej to nevzdává a furt trénuje. Jsem na něj jako krutě moc pyšná.

V chodbě sundávám oblíbený pánský holiny, zasouvám nohy do kroksek a z pravý kroksy s pištěním vybíhá myš. Koule mi tam nacpala dáreček, romantička moje chlupatá.

Vložil: Klára Santin