Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Buď se bude stěhovat on, nebo já. Nemá tu někdo Neurol? Kočičí život Kláry Santin

21.01.2025
Buď se bude stěhovat on, nebo já. Nemá tu někdo Neurol? Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Černej vocas se snaží zmizet z místnosti, a jak běží kolem mě, tak se po něm natahuju...

Černej vocas zkouší moji odolnost a nutno říct, že ještě chvilku, a buď se bude stěhovat on, nebo já. Jelikož je jako zima převeliká, vzala jsem si na noc do ložnice kýbl, bo v mým věku už není močák to, co bejval, žejo.

Takovej provizorní nočník s trochou vody na dně. Toho pablba samozřejmě nenapadne nic lepšího, než muset obsah kýble zkontrolovat. Voda všude po podlaze, a jakože nejsem kočka a ve tmě prd vidím, uklouzla mi na tý vodě bačkora a já hodila dvojitýho Rittbergera ani nevím jak.

Mokrá a s naraženou prdelí, počítám do deseti ve snaze se uklidnit a nějak to nepomáhá. Vocas, beztak vysmátej jak lečo, chytá rapla a skáče na můj pracovní stůl, na kterým mám připravený tužky na kreslení a rozpracovanou kresbu. Tužky letí vzduchem a já v duchu počítám, na kolik mě vyjdou nový, bo až dopadnou, tak už je asi nikdo nevořeže.

Paní na kresbě získává zajímavej vzorek mokrých kočičích tlapek a já chytám nerva. Jelikož nejni neviditelnej a moc dobře to ví, činí pokus schovat se do skříně. Samozřejmě, jako vždycky, tomu nemehlu nevychází skok na první pokus a při pádu bere s sebou obsah půlky skříně.

Moje pečlivě srovnaný oblečení končí na zemi v kaluži vody. Teď co dřív, utřít vodu mým oblečením, který je stejně už mokrý, nebo dojít pro hadr? Hadr vyhrává. Otevírám dveře na chodbu a Vocas uniká do zdánlivýho bezpečí prostorný ledový chodby.

Beru hadr, počkat, jakto že je mokrej? Čuchám k němu a cejtim pěknej smrad. Někdo ho poch*al! Vzpomínám na ty krásný dny, kdy jsem ještě neměla kočky a žila v klidu a bez stresu.

Musím vymáchat hadr, takže mířím do kuchyně. Vocas se vynořuje odnikud a pod nohama probíhá do místnosti. Nečekala jsem to, a tak o něj zakopávám, ramenem narážím do futra a o kliku se jebnu do předloktí. Možná, kdybych měla jen chlupatou kouli?

Vocas probíhá kuchyni a metelí si to sprintem do obýváku. Brzdí pozdě a končí pod stromečkem, kterej ho asi taky nečekal, a tak padá k zemi. Můj oblibenej andělíček bez hlavičky letí vzduchem a cestou mu padaj křidýlka. Krásný slaměný ozdoby ztratily tvar a světýlka začala blikat sama od sebe. Stromeček vypadá hodně unavené a já se mu jako vůbec nedivím, bo jsem na tom stejně.

Černej vocas se snaží zmizet z místnosti, a jak běží kolem mě, tak se po něm natahuju, že ho jako chytím. Netrefuju se a padám. Hlavou narážím do otevřených dveří. Mám novou bouli, odřenou dlaň a kolena, na předloktí se pomalu formuje modřina a ruce mi smrdí od poch*anýho hadru.

Nemá tu někdo Neurol?

 

Klára Santin

Vložil: Klára Santin