Na pravou míru: Kdo mě překřtil na Kouli a jak si Vocas strašně vymejšlí. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Tak to jsem já, krásná Mia. Sem taková kočičí Věstonická Venuše!

Čauves lidi, tady Koule. Teda Mia, protože tak se jmenuju, nejsem žádná Koule a vůbec nechápu, proč mi tak mamka říká. Teda von s tím přišel její dvounohej vocas, když sem přibrala ňáký to deko. Ale já nejsem tlustá, já jsem plnoštíhlá.

Sem taková kočičí Věstonická Venuše, říkala mamka. Prej mám krásnej načechranej kožíšek a mám prostě hrozně moc chlupů. Tak sem taková kulatá, ale jen díky těm chlupům, žejo.

Dneska ráno jsem čmajzla telefon dřív, než ho mohl čmajznout brácha Vocas. Von je teda nevlastní brácha, bo ho mamka našla v křoví u nějakýho prasečáku, říkala. Se to na něm hodně podepsalo. Von vám je furt takovej nevrlej a permanentně nasranej. Von mě furt kouše a skáče mi na záda. Asi chce nosit, ale na to já mu prdím, žejo. Má svoje nohy, žejo.

Včera sem udělala prů*er. Přinesla sem mamce myše. Jenže sem ji nějak víc stiskla, bo se mi snažila vyvlíknout, a vona ta myše se začala točit do kolečka a válela sudy. Já sem z toho měla srandu, bo sem si myslela, že je to nějaká myše z cirkusu. Jenže mamka říkala, že to není myše z cirkusu, že sem jí něco udělala s mozkem.

A tak mamka plakala a já plakala taky, bo jak pláče mamka, tak já musím taky plakat. Vona ta myše umřela a já sem po mamce srdcoměkkatá, a tak mi to bylo jakože moc líto. Tak sem mamce donesla jinou myše. Byla sem vopatrná a myše začala lítat po ložnici. Měla sem radost, mamka ne.

Mamka začala držkovat, že ji bolí celej člověk. Já teda nevím, jak bolí celej člověk, když sem kočka, žejo. Ale asi hodně, bo mamka si klekla na kolena, že jako hodí voko pod postel, kam ta myše zalítla, a pak se nemohla zvednout, takže celej člověk asi fakt hodně bolí. Tak sem chtěla mamce pomoct tu myše chytit. Jenže přišel Vocas a bylo to. Jakože bylo po myše.

Von ten Vocas je hroznej, von není vůbec srdcoměkkatej, von je úplnej hajzl, říká mamka. Tak mamka musela tu myše pohřbít a byla smutná. A já nechci, aby byla smutná, tak sem jí donesla Matyldu. Sem myslela, že bude ráda, a vono prd. Vona ráda vůbec nebyla. Tak sem byla smutná zase já.

Takže sem si šla po svým a přetáhla večerku. Mamka lítala po zahradě a volala mě, ať jdu jakože domu, že mám v misce krávu. Jenže jak sem byla smutná, tak sem byla i trochu uražená a dělala sem, že tam nejsem, i když sem tam byla, žejo. Já totiž umím bejt úplně neviditelná, když chci. Takže nemůžu bejt tlustá, logicky, když sem neviditelná, žejo.

Mamka běhala po zahradě a volala a já čekala, až sebou zase flákne, bo vona to má asi jako koníčka, flákat sebou. Vona dycky zakopne, bo má na nohách kroksy, a ty prej vůbec nejsou na běhání, říkala. Nějak dlouho sebou nechtěla fláknout a já měla fakt hlad na krávu. No tak sem vylezla z křoví, kde sem byla celou dobu neviditelná, a dostala sprdunk.

Mamka vyhrožovala, že budu mít dneska zaracha, tak doufám, že už na to zapomněla. Vona zapomíná často, bo už je přeci jen stará, žejo. Tak sem zvědavá, jestli toho zaracha budu mít, nebo ne.

Tak čau a já zase napíšu. Musím vobčas uvíst věci na pravou míru, žejo. Bo Vocas si strašně vymejšlí.

Vaše krásná a vobčas neviditelná Koule

Vložil: Klára Santin