Jsem slušně vychovanej kocour. Co já moh mít koček, kdyby... Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Krásnej a dycky elegantní Vocas

Čau lidi, to sem já, Vocas. Šlohnul sem matce founa, bo vona pindala něco vo tom, že ji zasejc bolí kebule, nebo co. Tak sem toho využil a píšu.

Tak za prvý, já nejsem žádnej Vocas, já sem Lobsang. I když jakože fakt nevím, co je lepší. Lobsang, no... Takový blbý méno mi dala, prej po ňákým mnichovi z Tibetu, nebo co. Nebo tibetovi z Mnichova? Já už nevím, nějak si to nepamatuju.

Každopádně, jako chci uvíst na pravou míru, co vona vo mně furt pindá. Minimálně jedno procento nejni jakože vůbec žádná pravda. Vona si vymejšlí. Bo dyž se na mě podíváte, tak vám musí bejt naprosto jasný, že to nejní pravda, žejo.

Já sem hodnej, já myše nelovim. Já sem s nima kámoš. Vona to na mě jen háže a beztak si je loví sama. Sem ji několikrát viděl s myše v hubě. Vona je asi aj žere. Koule je taky žere, určitě. Jen já takový věci nedělám, já sem slušně vychovanej kocour.

Já sem vegetarián, žejo. A vegetariáni co? Nežerou maso, takže ani nelověj, logicky. A co se týká bobanů, tak já vůbec nesmrdim. Já vonim. Asi jako fialky, třeba. Nebo rododendron. Nebo minimálně růže. Prostě moje bobany vůbec nesmrděj.

Její bobany smrděj a to fest. Minule sem ji načapal, jak chtěla hodit bobana do našeho záchůdku, představte si to. Fakt nekecám. Ale nevešla se tam. Vona se tam nevejde ani Koule, bo je tlustá. Matka furt říká, že jí nasadí krutopřísnou dietu, a prd.

Já dietu nepotřebuju, já sem krásnej a štíhlej. Jenom nemám koule. Vona mi je nechala ufiknout, když sem byl ještě malej. A todlencto jí nikdy nevodpustim. Já si moh užívat s kočkama. Já sem totiž v hloubi duše seladon. Já moh mít tolik koček a mám ho*no. Bo nemám koule. Jako jak by bylo jejímu dvounohýmu vocasovi, kdyby mu taky nechala ufiknout koule? Na ho*no, žejo. Jenže von je má a já je nemám. Je to krutě nespravedlivý, totok.

Takže já jen po kočkách koukám. A koukám furt, teda dyž de náhodou nějaká kolem. Nebo dyž matka chrní, tak jí vezmu founa a čučím na kočičí fešandy tady na fejsbůku, bo tady jich je. Jedna hezčí než druhá. Já bych... Jen kdybych mohl, žejo.

No a taky mě se*e Koule. Matka furt říká, že je to moje ségra, ale nejni. Vona je úplně cizí Koule. Si pamatuju, dyž ji dotáhla domu. Takový mrňavý chlupatý nic to bylo. Ale uřvaný. A furt se chtěla se mnou kamarádit, ale já sem fajnovej kocour, já se s nějakým uprděným miminem kamarádit nechtěl. Tak sem jí vobčas kousnul, nebo dal facku, abych si jako sjednal respekt, žejo. No, moc to nepomohlo, bo vona je úplně blbá. Myslím Koule.

Hele, matka se nějak kroutí v pelechu a asi bude vstávat, tak já musím končit, aby mě tu nenačapala, jak na ni bonzuju její prohřešky.

Tak čau, já se zasejc vozvu.

Váš krásnej a dycky elegantní Vocas

Vložil: Klára Santin