Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

To by jeden neřekl, jak umí kočka plivat. Kočičí život Kláry Santin

02.07.2024
To by jeden neřekl, jak umí kočka plivat. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Černej vocas, když mu něco nejde pod fousky

Tak vono jako nestačí, že mám bolavej hrbe, vona mě včera musela bolet i kebule. A to jako fest.

Vedro jak kráva, chodila sem v předklonu, jak kdybych hledala na zemi bůra, v kebuli dva tucty zatracenejch alpskejch permoníků s pidi krumpáčema v plným nasazení. Můj dvounohej vocas měl jakože volno, tak makal na budoucím stole s lavicema.

Bude to krása veliká, to je jakože vidět už teď, a to jen vod voka. Jen, až na můj vkus moc, používal pilu a frézu. Bo když bolí kebule, tak každej zvuk navíc vás jen vys*rá, žejo. Lentilky ne a ne zabrat a já už byla vytočená jak káča.

Navíc sem potřebovala vodčervit hroudy a to je dycky jakože peklo. By jeden neřek, jak umí kočka plivat. Koule plivala asi pět minut, než sem myslela, že má prášek spolknutej. Vomyl.

Prášek sem měla ve vlasech. Nakonec se mi jí ho podařilo narvat do krku a byl klid. Mám dva nový škrábance.

Pak sem šla nahánět Vocasa. Vona ta koza mu to asi napráskala, že jako je vodčervovací chvilka, a Vocas nebyl nikde k nalezení. Lítala sem pomalým krokem v předklonu po zahradě s kapsičkou v ruce a šustila sem.

Jako kapsičkou sem šustila, žejo. Já nešustím, teda zatím. Vocas nikde. Nakonec přišel sám, bo měl hlad. A hlad je sviňa, víme?

Mám tři nový škrábance, dva nový kousance a nemám už prášek. Jako náhradní. Bo von ho rozblemtal, voslintal a prášek je přilepenej na koberci. Na to nemám nervy, jako.

Zvážím nákup vodčervovací pasty, bo mě jinak jebne.

 

Klára Santin

Vložil: Klára Santin