Pěkný vzrůšo hned po ránu aneb Cizí kočka v rajónu. Kočičí život Kláry Santin
04.06.2024
Foto: Klára Santin
Popisek: Když se Černej vocas nas*re, každá sranda rázem končí
Včera můj dvounohej vocas prej viděl nějakou šedou kočku, když jel vod chalupy do rachoty. Tak sem si tak říkala, eslivá vona to nebude ta moje nová kámoška, kterou sem potkala, když sem byla tenkrát prvně běhat. Bo vona byla právě taková mourovatě šedivá.
Ale že by jako přišla až sem? Takovou štreku? Dneska ráno ještě ležím v pelechu, Vocas mi v zápalu vášně zatíná drápy do boku a já mám co dělat, abych jakože neplakala. Koule leží na votáčecí židli a chrápe.
Všude klid, jen vopeřený rogala dělaj pěknej kravál za voknem. Najednou rána. Venku asi něco spadlo, což je jakože tůze divný, bo nefouká. Rána probudila i Kouli a Koule začala vrčet. Vocas ztuhnul s drápama zaseknutýma asi půl metru v mým boku.
Vylítnu z postele a ženu se k voknu, že jako hodím voko, esli náhodou něco nezmerčim. A zmerčila sem. Vod chalupy vodchází šedá kočka. Ty vo*e, je to vona. Vona si mě jakože našla.
Vona asi čte moje povídky na fejsbůku a nejspíš vo sobě četla, tak přišla kvůlivá autorskejm právům, nebo tak něco. Co teď?
Vyběhnout ven, to by asi byla mela, bo moje hroudy sou tůze háklivý na cizí kočky, žejo. Kočka se zastavuje a háže voko mým směrem do vokna. Schovávám se za závěs a dělám, že sem neviditelná.
Asi to funguje, bo šedivka vodchází. Už nečumim na kočku sama, bo se ke mně přidala Koule. Koule čumí a vrčí. Vocas sedí na posteli a taky čumí.
Máme po ránu pěkný vzrůšo, cizí kočka v rajónu. Nějak jakože cejtim ve vzduchu prů*er. Bo eslivá se voni někde jakože potkaj, tak to prů*er bude. A velkej.

Vložil: Klára Santin