Měli jsme návštěvní den, Koule i Vocas se činili. A já jsem chudák. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Že by se Chlupatá koule konečně zastyděla? Na pohádky už nevěřím!

Včera byl jakože návštěvní den. My vám měli doma tolik návštěvníků. Začalo to ráno, kdy Koule dotáhla domů Matyldu.

Matyldě se zrovna moc nechtělo, tak přišla bez vocasu, asi aby jako dala najevo, že u nás nepobude dlouho. Taky že ne, bo sem ji v piko vteřině vodnesla ven. Což nakrklo Kouli a za chvíli táhla Matyldu zpátky.

Jenže tentokrát Matylda vocas měla, takže to byla asi jiná Matylda, bo Matyldám nemůže tak rychle vyrůst vocas, žejo. Logicky. Tudle Matyldu sem celkem dlouho nemohla vodchytit, takže si u nás nějakou tu hoďku pobyla.

Pak dotáh Vocas domů mrtvou myše. S tou dostal padáka už ve dveřích, tak to po chvíli zkusil znovu. Jako nevím, esli to byla ta samá, ale mrtvá byla na stopro. Nechal ji radši u dveří a vzal roha, bo měl asi bobky, že dostane sprdunk.

Nabrala sem myše na lopatku a vodnesla do křáku, bo na zahradě fakt už nejni místo, kde bych ji mohla jakože pohřbít, a to máme zahradu velkou jak kráva.

Pak přišla Koule s Karlem. Karel byl zmatenej jak lesní včela, před chvilkou venku na sluníčku a během chvilky se voctnul v baráku. Tak sem ho vodnesla ven a Karel vesele zmizel v trávě. Ne nadlouho. Von ho totiž dones zpátky Vocas. Takže Karel byl ještě zmatenější a blbě čuměl.

Takže zase ven s Karlem. Už mě jakože začínaly bolet nohy, bo sem courala ven a zpátky a vyprovázela návštěvy, žejo. Pak dorazila Koule zase s Matyldou. Už sem začínala chytat nerva. Jako ty hroudy si myslej, že nemám nic jinýho na práci?

Mám, bo kreslím, žejo. Ale hroudám je to šumák. Hroudy maj svoji hlavu. Hroudy sou prostě hroudy. A taky trouby. A já sem chudák.

Vložil: Klára Santin