Tak nějak nevím, co je to víkend a jaký má vůbec to slovo smysl. Člověk míní, kočka mění... Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Tyranka Mia aneb Chlupatá koule. Pomóóóc, já chci spát!

Neděle jako hodně brzký ráno. Jakože hodně brzký, bo pátá ranní je pro někoho ještě půlnoc, pro mě nucenej budíček. Vod doby, co mám kočky, tak nějak nevím, co je to víkend a jakej má vůbec to slovo smysl.

Jako kdybych si mohla aspoň v neděli pospat, bylo by to túze fajn, bo při pohledu do zrcadla se přestávám poznávat a musím se sama sobě představit. Tvář barvy titanový běloby vod Kooh-i-nooru, pod vočima dva olympijský kruhy, vohořelý bejvalý lokny, nad vočima jeden a půl vobočí, voči červený jak Bolča Polívkovic po prohýřený noci.

Jestli jako někde hledaj komparz do filmu vo zombíkách, z fleku bych dostala roli, možná i hlavní. Klátivou chůzi mám taky, bo sem furt vo něco vomlácená. Chlupatejm tyranům je to šumák. Když se rozhodnou, že budou v pět ráno dělat brajgl, tak prostě budou dělat brajgl.

Koule krade na stole tvárlivou gumu, kterou mám vytvarovanou do kuličky, takže se pěkně na zemi kutálí. Evidentně má v sobě fotbalový geny, bo rozehrává na podlaze takovej zápas, že by ji A.C. Milán bral v cukuletu, a to jako za hodně těžký prachy.

Vocas takový geny nemá, bo když mu koule hodí přihrávku, tak se netrefuje a guma mu proletí mezi nohama, teda packama, nebo co to vlastně kočky maj. Vocas se tváří, že to beztak udělal schválně, bo ho hraní fočusu vůbec, ale jako vůbec nebaví. Má teď na starosti něco důležitějšího, a to narvat kebuli do mý kozačky, který si nahřejvám u kamen.

Zas tak moc široký lejtka nemám, takže mu kebule zůstává zašprajcnutá v kozačce. Vocas couvá i s kozačkou a p*delí shazuje dosud pěkně srovnaný polena. Už se na to nemůžu jako koukat a jdu mu pomoct. Vosvobozenej vocas se mi odmění kousnutím do ukazováčku.

Pro dobrotu k prokousnutýmu prstu. Koule ztratila kuličku. Nutno podotknout, že to byla moje poslední guma.

Jsem totálně probraná, takže si du udělat kafe. Ti dva samozřejmě se mnou. Vytáhnu hrníček, můj voblíbenej s kočkou, votevřu pixlu s kafem a du postavit vodu na kafe. Vocas nemá lepší nápad, než pixlu shodit, takže mám kafe na zemi.

Zalejvám čaj.

Koule se chce taky juknout na linku, takže skáče nahoru, jenže gravitace je sviňa a s těžkou p*delí se blbě skáče. Beru si čaj do postele a ty dva nechávám v kuchyni. Zavírám za sebou dveře a modlím se za chvilku klidu.

Koule skáče na kliku a otevírá si.
Už jsou tu zas voba a čumí.

Koule se jde juknout na stůl, jestli tam jako nejni další guma. Nejni, tak bere zavděk štětcem a zdrhá s ním pod postel.

Musím vobjednat gumy a štětce a to urgentně.
Vocas soustředěně tlačí bobana.
Došly voňavý ubrousky.

Vložil: Klára Santin