Rána jak ze samohybný kanónový houfnice Dana aneb Jak Vocasovi došla trpělivost. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Foceno pár sekund předtím, než jsem byla Vocasem napadena a kousnuta. Chudák já! Haj*l on!

Tak evidentně Vocasovi došla trpělivost s myšma. Jako já se ani tak moc nedivím, žejo. Bo aby mu někdo užíral granule, který jako von má rád, ale hodně rád, tak to už bylo asi přes čáru. Průs*r je, že mu ta trpělivost došla v noci.

Takže sem se co? Hádejte, můžete hned třikrát. Nevyspala, žejo. Bo jako honička ve tři ráno vám rozhodně spát nedá, na to vemte arzén.

Si tak jakože spím a na stopro chrápu, bo já prej chrápu, říkaly hroudy. Jako já vo tom nemám tucha, ale prej jo, tak to asi bude pravda. Najednou rána jak ze samohybný kanónový houfnice Dana. Takže jako masakr.

Votevřu v úleku víka a vidím to černý individuum, jak letí skoro nadzvukovou rychlostí zpod stolu směrem misky se žrádlem. To, že mu v cestě stojí votáčecí židle, tak je jen nepodstatnej detail. Votáčecí židle má kolečka, a když se zadaří, tak i jede.

Zadařilo se a židle jela. A jela tak moc, že mi narazila do nohy, která mi samovolně visela z postele, a to jakože bolí. Nechápu, proč mi noha visela z postele, bo v noci zdechla kamna a byla jakože pěkná klemra. Takže sem měla zmrzlou nohu. A když vám do zmrzlý nohy narazí votáčecí židle, tak to jakože bolí a to jako hodně.

Takže mám úraz. A jako velkej. A nejsem si úplně jistá, jestli nebude třeba amputace. Bo noha má divný barvy. Ale může to bejt i tím, že mi pouštěj barvu ponožky. Takže jako zatím nevím, no. Každopádně, ať se dostanu k jádru bulteriéra, Vocas byl nasr*nej, bo mu myš jedla granule, a to se prej nedělá.

Po pravdě, myslím si, že jako kvůli pár granulím nemusel dělat takový cavyky, vobzvlášť když je úplně plná miska, a navíc mám ještě celej pytel v obejváku. Tak si myslím, že to byla jako hodně přehnaná reakce, ale von ten pablb je nějakej přecitlivělej, asi na něj de jaro.

Takže myš s nacpanym bachorem skončila ve Vocasově tlamě a já i přes špunty, který mám zaražený pomalu až v mozku, což nejni nic divnýho, bo já mám mozek jako v celý hlavě, což je známka vysoký inteligence, tak sem jakože slyšela, jak to křuplo.

Takže místo tří myší máme dvě a i ty dvě tu asi nevydržej dlouho, jestli budou užírat granule, žejo. Chudák myš. Na druhou stranu, umřela s plným bachorem, a to se nepodaří každý, žejo.

A to jsem ji ještě nestačila ani pojmenovat.

Vložil: Klára Santin