Jak mě bacil votravnej bacil a řádění růžových lopatek černého Arnošta. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Černej vocas na lovu. Má to ale marný.

Ten votravnej bacil, co mě bacil, tak mě nechce pustit. Tak já jakože nevim, jestli se mu tak moc líbím, bo se mě drží jak nacucaný klíště, nebo prostě nemá nic jinýho na práci a rozhod se, že mě bude prostě votravovat.

Jako já sem statečná holka, ale už mě se*e. A hroudy se*e taky, bo vodmítám dělat vrátnýho. Koule je ještě jakžtakž v pohodě, žejo. Ta to prostě během dne zalomí a má celej svět na háku. Vocas, ten ne, ten je votravnej jak sociální pracovnice na E55.

To je furt ven a dovnitř, ven a dovnitř. Je to zkrátka prachvobyčejnej Vocas. Prostě ještě nejsem jakože v cajku. A to do sebe cpu vitamíny takovým způsobem, že potmě svítím, rašej mi pupeny a vobrůstám mechem.

Jo a na zahradě nám řádí krtek Arnošt jak černá ruka. No a Vocas se jakože rozhod, že ho chytí. Koule by ho chtěla chytit taky, prej, ale de na to po svým. Chodí na jeho hromádky a háže mu na ně bobana. Jenže její bobany nejsou toxický, takže Arnošt je maximálně nasr*nej, že má bobany na verandě.

Zato Vocas, ten se činí. Běhá vod hromádky ke hromádce a číhá, jestli jako Arnošt nevystrčí kebuli. A Arnošt kebuli vystrkuje, jenže vždycky jen ve chvíli, kdy Vocas čumí na jinou hromádku. Takže si z něj Arnošt evidentně dělá prd*l. Musím jakože uznat, že Arnošt je ultra moc inteligentní, i když hov*o vidí.

Stojím za voknem a čumím, jak Vocas běhá po zahradě, vod hromádky ke hromádce, a mám zatraceně škodolibej pocit.

Vložil: Klára Santin