Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Horor jako od Hitchcocka, nebohý blbý stvoření na větvi. A neurony mají asi pauzu. Kočičí život Kláry Santin

14.03.2024
Horor jako od Hitchcocka, nebohý blbý stvoření na větvi. A neurony mají asi pauzu. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Chudinka Černej vocas... Nebo mi připravil další past?

Tak to byl skoro jakože horor, tak nějak jako vod Fredyho Hitchcockovic. Normálně dva dny bez fejsbůku a já nevěděla, co roupama. Jelikož sem jakože holka šikovná, a to jakože moc, podařilo se mi zablokovat si účet. Byla sem z toho nervózní jak dřevěný sáňky v létě a hroudy to ze mě samozřejmě cejtily. Takže se mi postaraly o vzrůšo.

Asi abych se jako nenudila, žejo. Vocas vylez na jasan, kterej nám stojí už asi půl století na zahradě, takže je vysokej jak můj chlosterol. Jenže tentokrát asi fakt překonal svoje možnosti a na férovku se tam šprajcnul.

Víte, co to jako je, vidět to nebohý blbý stvoření na větvi, která je asi kilometr nad vaší hlavou? Je to vo infarkt, to jakože jo.

V panice jsem se nemohla trefit klíčem do dveří garáže, kde máme vysunovací žebřík a já se k němu potřebovala dostat. Konečně odemykám a vletím dovnitř. To, že tam nějakej vůl opřel letňáky a já přes ně hodila rybičku, je jen nepodstatnej detail. Vždycky sem chtěla umět brejkdens.

Takže jsem v garáži, žebřík visí na zdi, před ním ponk, stůl plnej nepotřebnejch krámů a já musím rychle zapojit mozkový závity, jak se k žebříku dostat. Jelikož mám mozek plnej plně funkčních neuronů, jde to skoro samo.

Průs*r je, že teorie je jedna věc a praxe druhá. Takže i když sem to měla v hlavě jakože zmáknutý, zapojit nohy a ruce, aby spolupracovaly, byl celkem voříšek.

Obcházím ponk, lehce zakopávám o nějakej kabel, kterej tam jako podle mýho nemá co dělat, jak zakopávám, tak padám do strany a porážím všechny ty nepotřebný krámy, který ležej na stole.

Ty vole, voni tam byly i šroubky! Šroubky už nejsou v krabičce na stole, ale ležej úhledně na zemi. Kdo tohle bude uklízet? Já, žejo.

Sundávám žebřík, otáčím se s ním a shazuju zbytek nepotřebnejch krámů ze stolu. Takhle nějak má vypadat uklizenej stůl v garáži.

Činím pokus vyběhnout i s ukrutně dlouhým vysouvacím žebříkem ze dveří. Neurony maj asi pauzu, nebo jsou v údržbě a já se trefuju do zdi, ze který nějakým záhadným způsobem vypadává kus omítky. Ty vole, to zas bude průser.

Konečně sem venku i s ukrutně dlouhým vysouvacím žebříkem. Běžím lehkým klusem ke stromu, opírám žebřík o něj, vysouvám vysouvací kus, pokládám pravou nohu na první příčku žebříku a v tý chvíli Vocas dopadá všema čtyřma na stříšku, která občas i kreje dříví, když prší.

Tak to bysme měli. Jdu uklidit ten bordel do garáže a hned mám o zábavu postaráno.

 

Klára Santin

Vložil: Klára Santin