Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

To nejní náhoda, to je záměr. Ti dva se mě snažej zlikvidovat. Kočičí život Kláry Santin

20.02.2024
To nejní náhoda, to je záměr. Ti dva se mě snažej zlikvidovat. Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Mia alias Chlupatá kule. Zdánlivé neviňátko, které se nejradši královsky baví na můj učet.

Mám takovýho tucha, že ty dva se mě snažej regulérně zlikvidovat. To jakože ráno vstanu, že si jako udělám kafe, a jako první mi ujede kroksa na bobanovi, kterýho jeden z těch dvou nastražil k posteli. Normální mazlavý ho*no. To není náhoda, to je záměr.

Jako já dokážu pochopit, že záchod, kterej má v průměru velikost olympijskýho bazénu, může bejt pro někoho malej, obzvlášť když má třeba velkou prdel, žejo. Ale aby se stávalo pravidelností, že sou bobany po celý místnosti?
To nejní náhoda, to je záměr.

Nachystám si kafe, že si ho jako půjdu vypít v klidu do postele, a cestou do ložnice šlápnu na mou zatraceně drahou tužku 3B od Pierre Noire Conté à Paris, bratru a sestře za 62 ká čé, vo který vím, že ještě včera ležela úhledně v krabičce na stole. Jako jak se vzala na zemi? To jí jako narostly nožičky? Vodešla sama? Na výlet?
To nejní náhoda, to je záměr.

Du na díru, že jako taky hodím bobana. Cestou mi ujede čerstvě votřená kroksa po blitkách na schodu. Kdyby tam nebyly futra, vo který sem se stihla hlavou vopřít, tak asi ležím jak dlouhá, tak široká, želbohu ne bystrozraká, na zatraceně studený podlaze. Budu mít bouli.
To nejní náhoda, to je záměr.

Vlezu si zpátky do pelechu, popadnu kafe, že se jako napiju, a v tý chvíli na mě skáče Koule a já mám v piko vteřině kafe normálně jakože všude.
To nejní náhoda, to je záměr.

Musím pro dříví, bo kamna vypadaj, jakože sou v posledním tažení. Na chodbě strčím nohu do venkovní zimní kroksy a v krokse vegetí mrtvá myš.
To nejní náhoda, to je záměr.

Vylezu ven, v závěsu s těma dvěma, a jdu pro dříví. Prohrabávám se dřívím, bo potřebuju nějaký fakt pěkný polena, co budou dobře hořet. Vocas skáče nahoru na dříví a vrchní polena mi přistávaj na kebuli. Vidím celej vesmír se spoustou hvězdiček a budu mít druhou bouli.
To nejní náhoda, to je záměr.

Vracím se s náručí plnou polen, u dveří balancuju a votvírám si je nohou, bo nemám jakože volný ruce. Na jedný noze votevírám, a jak chci došlápnout i druhou nohou, tak se mi pod ní zjevuje Koule. Nechci na ni šlápnout, tak hážu jakože hodně akrobatickej skok a polena letí vzduchem. Dopadnou samozřejmě na mou nohu v krokse a já vidím početnou skupinku svatejch.
To nejní náhoda, to je záměr.

Kulhám, mám boule, při sbírání polen mi křupne v zádech a chce se mi plakat. Ukládám polena do koše na dříví a zadírám si třísku. Jedno poleno musím jít štípnout, bo kamna sou fakt v posledním tažení a až na pár mihotavejch jiskřiček je v nich už celkem tma. V chlívku, kde někdy v minulým století kempovalo vepřový, mám sekerku a špalek. Pokládám poleno na špalek a natahuju se pro sekerku. Na špalek skáče Vocas a poleno dopadá kam? Samozřejmě na mou nohu v letní krokse. Kulhám na vobě nohy, mám dvě boule, asi zlomenou páteř, v prstu metrovou třísku a pláču.
To nejní náhoda, to je záměr.

Doma zapínám noťas a jdu hledat vochranku, nebo aspoň exorcistu.

 

Klára Santin

Vložil: Klára Santin