Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Co dělají hraboši, když se oteplí? Kočičí život Kláry Santin

12.02.2024
Co dělají hraboši, když se oteplí? Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Lobsi alias Černej vocas po úspěšném lovu. On spokojeně odpočívá, já padám vyčerpáním.

Co dělaj hraboši, když se venku voteplí? Choděj na prochajdy, žejo. A co se jim může stát na prochajdě? Že je chytí nějakej myšilovec, žejo. Jako třeba Vocas, nebo Koule. Je nutný podotknout, že jít na prochajdu je v jejich vlastním nebezpečí, tudíž ty dva sou jako z obliga, žejo. Horší je to se mnou.

Já si uvědomuju, že sem srdcoměkkatá, jakože fakt moc, ale co s tím mám dělat? Povahu holt mám takovou, co naděláš? Začalo to hned ráno. Vocas s Koulí šli vyprdět bobany a juknout se na zahradu, jestli je jako všechno v cajku a za dobu jejich nepřítomnosti k ničemu vážnýmu nedošlo. Po pěti minutách slyším Vocasa, jak mňouká za dveřma, tak mu jdu votevřít. Vašnosta si to nakráčí dovnitř s drnem v hubě.

Bylo mi hnedka jasný, že mi nenese trávu na snídani, ale že za tím bude něco jinýho. A taky že jo. Fluše drn na zem a v drnu je uvelebená myš. Ještě žije, ale nevypadá zrovna, že by chtěla jít trsat na diskošku, spíš že se chystá natáhnout kroksy.

Někdo by třeba popad botu a dal jí poslední sbohem, aby se jako netrápila. Já nemůžu. Prostě nemůžu. Představa, že ji sprovodím vlastní rukou nebo botou ze světa, je pro mě nepřijatelná a nad mý síly. Beru nebohý stvoření do ruky a hladím ji po hlavičce a brečím. Jako fakt.

Tohle je pro mě za trest. Vomlouvám se jí za Vocasa a nesu ji ven. Jako já vím, že stejně umře, ale nedokážu jí pomoct k dřívějšímu odchodu. Pokládám myšku pod rododendron k ostatním. No, máme tu už celkem velkej myší hřbitov. Utřu slzy a jdu zpátky do chalupy.

Po chvíli zase Vocas mňouká a já mám tucha, že nejde domu sám. A taky že ne! Další myš a zase živá. Tentokrát to vypadá, že ji nic nejni, a myška mizí v obýváku pod lavicí, kde máme nastrkaný různý krabice, který určitě jako jednou budem potřebovat, nějak třeba v příštím století, nebo tak.

Nastává hon na myš. Chlupatá koule si to přihnala zvenku taky a pomáhá honit. Nasazuju čelovku, bo pod lavicema je jako velká tma a jelikož ho... vidím, tak bez čelovky ani ránu. Čelovka má tak silný světlo, že vidím dvojitý ho..., bo se světlo vodráží vod vobložení. Oslepuju i hroudy, tak jsme tři, co ho... vidí.

Myš nevidíme. Vodsunuju krabice a pátrám. Hroudy pátraj taky. Světlo z čelovky dopadne na pánský sandály, který tam ten můj má nachystaný, až jako přijde jaro, von vodlepí fusekle a nechá ploutve zase dejchat. V sandálu sedí myš a čumí. Hroudy si jí ještě nevšimly, bo pátraj na druhým konci obýváku. Vytahuju sandálu, beru myš a zdrhám s ní ven. Nemůžu ji nechat u chalupy, bo by ji našly a za chvilku bych ji zase měla doma.

Nasazuju klus, kterej mi de jako hodně dobře i v kroksách. Běžím s myší a vlajícíma vnadama do lesíka, že ji jako nechám někde na listí, ať si jde po svým. S úžasným pocitem jednoho zachráněnýho života se vracím do chalupy a cestou si srovnávám vnady na správný místa, bo na záda fakt nepatřej.

Ve dveřích potkávám Vocasa s další myší v hubě.

 

Klára Santin

Vložil: Klára Santin