Vocas se asi zamiloval. Byla celá taková jako osvícená, jako fakt kočka. Kočičí život Kláry Santin
05.02.2024
Foto: Klára Santin
Popisek: Zamilovaný Vocas vyhlíží svoji Vocasnici
Já vám mám takovýho tucha, že se Vocasovi líbí sousedovic kočka. Jako von dělá, jakože ne, ale já si myslím, jakože jo.
Vona vypadá taky jako Černej vocas, jenom je to Vocasnice, bo je to holka, že jo. Taky je černá a taková štíhlá, a vůbec je to jako fešanda. Chodí denně kolem chalupy a čumí. No a Vocas čumí taky, takže je to jako jasný.
Vocas se sice tváří, jakože mu vadí, a když jde kolem, tak po ní vylitne a Vocasnice zmizí, ale si myslím, že to dělá jen na voko, abych si jako myslela, že se mu vůbec nelíbí.
Když sem ji tu viděla prvně, tak sem si myslela, že je to Vocas. Jako podoba úplně moc. To sem ji tenkrát zmerčila, jak si to štráduje cestou dolů kolem chalupy. Chvilku sem byla zmatená, bo sem právě viděla Vocasa, jak si líže varlata na chodbě, takže mi to bylo tůze divný, jak může bejt ve stejný chvíli v chalupě a zároveň na cestě, žejo.
Na volání reagovala úprkem, takže sem se jala ji pronásledovat, bo sem si fakt myslela, že je to Vocas a zdrhá mi. Jakože jelikož má čtyři nohy, já jen dvě, a navíc nazutý v kroksách, neměla sem šanci ji dohnat. Vocasnice zmizela v lesíku pod chalupou.
Hnala sem se za ní, ale jelikož bez brejlí ho**o vidím a s brejlema taky, tak se mi vypařila jak pára nad vejvarem. Vlezla sem do lesíka a krom stromů, nějaký tý pixly vod kdoví čeho, suchýho listí a pár starejch pneumatik nevidím nic. Kočka zmizela, asi v jiný dimenzi.
Vracela sem se zpátky k chalupě a na zápraží seděl Vocas a čuměl na mě, co to tu jako provádím za manévry. Tak mi jako během piko vteřiny došlo, že to Vocas fakt nebyl.
Pak už sem ji vídala častějc, bo tu má asi někde rajón. No a jak říkám, Vocas s Vocasnicí po sobě prostě čuměj, takže je to jasný jak facka. Nutno podotknout, že si asi moc nezašpásujou, bo Vocas má ufiklý kulky. Takže to vidím na platonickou lásku a to je jako tůze romantický.
Včera si to zase kráčela kolem chalupy a nesla se jak Naomi Campbell po takovým tom dlouhým rovným, jak tam modelíny vobčas zakopávaj a končej rozpláclý na zemi, jak se tomu sakra říká... jo, molo. Sluníčko na ni svítilo a jí se krásně leskla srst a byla celá taková jako vosvícená, jako fakt kočka. Vocas seděl na sloupu a čuměl na ní.
Koule seděla na lavičce a taky čuměla na ní. Vocasnice čuměla chvilku na Vocasa a chvilku na Kouli. Čuměli na sebe a na mě nikdo nečuměl, tak sem se cejtila taková jako vodstrčená.
Vocas se naježil a začal syčet. Von jako syčí tak nějak divně, jako porouchaná konvice, nebo tak nějak. Vocas Vocasovi lítal ze strany na stranu a bylo vidět, že se chystá skočit ze sloupku dolů. Ladným pohybem skáče ze sloupku, dopadá na přední a nabíjí si o zem kokos.
Vocasnice ho sjede pohrdavým pohledem a kráčí si to pryč. Uraženej Vocas startuje a žene se za ní, Vocasnice nabírá na rychlosti a mizí v lesíku. Vocas samozřejmě za ní. Pozoruju je, jak se nahání, a mám fajn náladu a pociťuju i radost, že si Vocas našel kámošku.
Flegmatická Koule si líže kadidíru a má okolní svět úplně na háku. Pojď holka, dáme si něco dobrýho do bžíška.
Vložil: Klára Santin