Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tyranovo řádění v půl šesté ráno, když Černej vocas chytí rapla. A mám po ptákách! Kočičí život Kláry Santin

24.01.2024
Tyranovo řádění v půl šesté ráno, když Černej vocas chytí rapla. A mám po ptákách! Kočičí život Kláry Santin

Foto: Klára Santin

Popisek: Já se tak snažil, tady se jeden fakt nezavděčí!

Víte, co je horší než stádo muflonů, divokých zeber a útok mimozemšťanů v jednom? Když Černej vocas chytí rapla. A když ho chytí v půl šestý ráno, to je teprv rošambo.

Neděle, půl šestý ráno, spím asi tím nejtvrdším spánkem a něco se mi zdá, bo se ze snu usmívám a mám nejspíš pěkně připitomělej výraz, kterej mi zůstává i po násilným probuzení tím tyranským individuem. Přes nohy mi přeletí pět kilo živý váhy.

Brzdí na konci postele a letí zpátky. Odráží se od mých nohou a končí na pracovním stole, z kterýho letí kreslicí pomůcky daleko do světa. Asi mu ujely nohy a končí hlavou na okně. Ozývá se dutá rána, bo tam má úplně prázdno.

Chlupatá koule se probouzí a otupěle čumí, co se to tu jako děje. Vocas už se otřepal a pokračuje v honbě za neviditelným kámošem. Skáče dolů ze stolu, odráží se od židle, která s řádným zavrzáním končí úhledně zasunutá pod stolem.

Vocas nabírá rychlost, prosviští pod postelí, na zemi poráží misky s jídlem a s ním letí i miska, kde má koule mlíko. Během piko vteřiny je na zemi bordel jak v ruským tanku na cestě nach Berlin. Vocas nebrzdí a naráží do zavřených dveří. Opět dutá rána a mít tam mozek, už by ho měl otřesenej. Říká se, že kočkám funguje mozek pouze na tři procenta, vocasovi rozhodně o mnoho míň. Mám takovýho tucha, že tou poslední ranou přišel o hodně velký množství neuronů.

Koule se zájmem pozoruje kočičího bráchu a mně je jasný, že nezůstane jen u pozorování. A taky ne, koule se přidává k ničení majetku. Teď už lítaj oba. Nemůžu to takhle nechat, tak je vypouštím.na ledovou chodbu. Asi je tam fakt krutá zima, bo oba zamrzaj na místě a jen čumí. Klid netrvá dlouho.

Vocasovi odmrzá mozek, zahrabe na kluzký betonový podlaze, od drápů mu vyletí jiskry a nadzvukovou rychlostí mizí směr ledová chýše. Koule v závěsu, až se jí špeky třepotaj jak podbradek Helenky Růžičkovic v záchvatu smíchu. Vocas běží zpátky a koule za ním. Já tam jen zmrzlá stojím a pozoruju ty dva pošuky. Vocas skáče na škrabadlo, v letu se od něj odráží a škrabadlo padá. Děsná rána.

Koule s naježenym vocasem do velikosti vodního hydrantu bere roha a mizí zpátky ve vyhřátý ložnici. Vocas naráží do dveří do chlíva a mizí ve tmě. Začínaj se ozejvat divný zvuky. Mám celkem strach, jít tam hodit voko. Seberu odvahu a otevírám dveře. Jelikož nejsem kočka a ho**o vidím, rozsvěcím světlo. Moc to nepomáhá, bo u stropu visí vysvícená dvacítka ještě z doby, kdy tu kempovalo vepřový.

Vocasa nikde nevidím, jen pod stolem, na kterým je všechen možnej bordel, se něco hejbe. Je to vocas! Má tam myš! Jdu blíž a vidím, jak se ten malej nevinnej hlodavec snaží vzít kramle, ale černej lovec hlav už ho chytá do papule. S hrdě vztyčenou kebulí si to štráduje kolem mě směr ložnice.

Tak to ne! Nechci mít v ložnici živou myš! Zařvu a vocas bez mrknutí bulvy jde dál, jako by se nechumelilo. Naprostá ignorace moji persóny. Vocas přidává na rychlosti a mizí votevřenejma dveřma v ložnici.

A mám po ptákách, budu lovit hlodavce.

 
 
Klára Santin

Vložil: Klára Santin