Uklidíme, pozveme statika a budeme šetřit na rekonstrukci. Vratislavická kyselka má nového nadějného majitele
14.08.2018
Foto: Kitl
Popisek: Areál Vratislavické kyselky má nového majitele, firmu Kitl, podle všeho konečně seriózní podnik
FOTOGALERIE Areál Vratislavické kyselky koupila společnost Kitl. Jablonecká firma, která vyrábí zejména vysoce kvalitní sirupy, by ráda chátrající objekt rekonstruovala. Opravy si vyžádají velké investice, mnoho času i energie, uvědomuje si nový vlastník. Protože jednatel firmy Kitl, pan Vokurka, je ´dobrý rodák´, navíc oboru nápojařiny, jak tomu sám říká, mimořádně znalý, nádhernému, ale kompletně zdevastovanému objektu se konečně blýská na časy.
Firma Kitl je majitel, jehož plány zní rozumně a střízlivě, díky čemuž lze doufat v jejich uskutečnění. Před šesti lety, kdy pramen slavil 120. výročí (k historii se ještě dostaneme, je barvitá), měl předchozí vlastník také velké plány… „S Kyselkou se teď nic neděje a moc mě to mrzí. A je to škoda. Svého času se přitom prodávala po celé zemi, dokonce ji i vyváželi. Prameny tam pořád jsou, i ochranné pásmo vody se drží," sdělil pro iDnes.cz tehdejší starosta Vratislavic Aleš Preisler.
Je tam mrtvo, jen ve vrátnici se svítí
A dodal: „Ale jinak je tam mrtvo. Akorát když jezdím večer kolem, vidím, že se tam, nejspíš ve vrátnici, svítí." Mladá fronta zhodnotila, že nejvíc utrpěla Kyselka v uplynulé dekádě. Majitelé se střídali, šla od dražby ke dražbě, chvílemi fungovala, ale většinu času linky spíš stály. Až v roce 2012 se objevil nový majitel, místní podnikatel z Liberecka, který svou totožnost dodnes tají. Ten sliboval rekonstrukci areálu a do sedmi let fungující stáčírnu, lázeňskou kolonádu, dále wellness a hotelové služby: „Jde o obnovu stáčírny minerální vody, rekonstrukci zámečku do původní podoby z roku 1910 a ve třetí etapě vznik parků s původní lázeňskou budovou," prohlásil tehdy zástupce tajemného majitele s tím, že hlavní finanční zdroje budou od soukromých investorů včetně majitele a není vyloučena žádost o dotace z Evropské unie nebo podobných zdrojů… Inu skutek utek, zřejmě ne ze zlé vůle. „Já vím, o koho jde, ale prozrazovat to nebudu. Podle mne hlavní problém byl v tom, že nebyli z oboru,“ vysvětluje dnes krach velké vize Jan Vokurka, majitel jablonecké společnosti Kitl (svoje jméno si firma dala podle slavného doktora Kittela, který byl věhlasným lékařem a léčitelem z pomezí Jizerských hor a Krkonoš; říkalo se mu všelijak, „Faust Jizerských hor“, „severočeský Faust“, „černokněžník ze Šumburku“, „ďáblův doktor“… Za všemi těmi to přízvisky se skrývá postava věhlasného ranhojiče 18. Století, jehož muzeum provozuje kdo jiný, než firma Kitl.)
Nejsme potomci, ani dědicové
A proč je firma Kitl a ne Kittel? „Přestože máme o doktorovi Kittelovi mnoho informací včetně receptů, nejsme jeho potomci ani dědicové. Doktor Kittel je naší inspirací, léčitelskou i duchovní. Proto, z úcty k němu, jsme si zvolili jméno podobné, avšak nikoliv stejné,“ vysvětluje se na stránkách firmy. A proč tolik o firmě Kittel a ne hned o jejich nové akvizici z konce července, Vratislavické kyselce? Protože tento jejich přístup hodně vypovídá o tom, že se pomalu ale jistě rodí noví podnikatelé, nikoli typu Bakala, vytěžit, odvézt prachy a po mě potopa, ale rodáci, srostlí se svým krajem, kteří vyrábějí kvalitní věci (Kitl sídlí v Jablonci nad Nisou a během deseti let své existence uvedla na český trh řady medicinálních sirupů, vín i medoviny, přičemž zpracovává ty nejkvalitnější suroviny a snaží se o co nejzdravější složení svých výrobků - do vybraných sirupů pěstuje a zpracovává byliny v BIO kvalitě) a váží si svého okolí…
Velice rádi bychom Vratislavické kyselce vrátili její původní kouzlo
Firma Kitl se tedy stala novým majitelem Vratislavické kyselky. Areál s bohatou historií ležící na břehu řeky Nisy je v současné době v katastrofálním stavu a vyžaduje kompletní rekonstrukci. „Velice rádi bychom Vratislavické kyselce vrátili její původní kouzlo. Nicméně škody na budovách i pozemcích jsou tak rozsáhlé, že bude trvat mnoho let, než se tento brownfield podaří dát do pořádku,“ popisuje jednatel společnosti Kitl Jan Vokurka. Kromě mnoha let, po která nebyl areál využívaný, se totiž na jeho stavu podepsal i požár, jenž kyselku v roce 2011 zachvátil. „Typická hlavní budova s věžičkou, kterou má většina lidí s Vratislavickou kyselkou spojenou, dopadla nejhůř. Propadlé stropy i vyvalené zdi už navíc zarůstají křovím,“ přibližuje Vokurka s tím, že tuto ikonickou budovu chtějí v první fázi jen zakonzervovat, aby nedocházelo k další destrukci. Více je zajímá areál, kam by rádi přesunuli svou výrobu. To je ale záležitost na léta, napřed musí vše zhodnotit statik, jak prozradila Krajským listům.cz Marta Vokurková. „A pak budeme dlouho šetřit na rekonstrukci,“ dodala.
Napřed se ale musí pořádně uklidit
Než se budov budou moci ujmout stavební odborníci, chce celý areál důkladně vyčistit. „S úklidem jsme už začali. Prázdné či rozbité lahve a odpadky jsou téměř všude. Prakticky tam není místo, kam by se dalo bez obav šlápnout,“ říká Jan Vokurka s tím, že jen vyklizení téměř dvouhektarové plochy bude trvat až do příštího roku. „A pak teprve můžeme začít s plánováním obnov,“ uvědomuje si.
Známý areál Vratislavické kyselky leží na břehu řeky Nisy mezi Jabloncem nad Nisou a Libercem. Pramen objevil roku 1862 náhodně Karl Skollaude, když hloubil studnu pro svojí bělírnu látek. Později na místě vybudoval jednoduché lázně, které kvůli přírodní léčivé vodě vyhledávali lidé z širokého okolí. V minulém století areál chátral. A i přestože přešel po roce 1989 do soukromého vlastnictví, dosud se jeho původní slávu obnovit nepodařilo.
Historie slavného pramene, objeveného čirou náhodou
Vratislavická kyselka je minerální voda, která svým složením připomíná minerální vodu Lázní Libverda. Obsahuje uhličitan hořečnatý, oxid železitý a oxid uhličitý. Po znárodnění to byla jedna z mála minerálních vod, které se prodávaly již ochucené. Celé té velké slávě Vratislavické kyselky, těm desítkám tisícům naplněných lahví, stům děkovným dopisům, oceněním, reklamě v podobě pochodujících lahví před libereckou radnicí a honosným lázním předcházel vlastně jeden náhodný objev v roce 1862. Tehdy si totiž chtěl založit pan Karel Skollaude z č. 74 ve Vratislavicích bělírnu látek. A tak kopal studnu, protože při bělení je potřeba hodně vody, a narazil na pramen. Pan Skollaude proto rychle zapomněl na bělírnu a založil si malé lázně. Profesoři Weisskopf a Jaksch provedli v těch letech dvakrát po sobě chemickou analýzu pramene a napsali dobrozdání, která Vratislavickou kyselku vychvalovala jako znamenitou, dvanáct stupňů teplou minerální vodu. Ani dobrozdání však lázničkám nepomohla, podnik často měnil majitele a roku 1888 nakonec vyhořel.
Nové lázně byly skutečně skvostné
Sláva Vratislavické minerální vody však vyhasnout neměla. Roku 1893 založilo jedenáct zdejších občanů společnost, ve které samozřejmě nemohl chybět ani továrník Ginzkey, a požádalo pražské místodržitelství o povolení k využívání pramene a zřízení lázní. Povolení obdrželi a navíc získali i svolení, aby se jejich voda mohla nazývat pramenem Rudolfovým, to podle korunního prince, který nedlouho před tím navštívil Liberecko. Nové lázně byly skutečně skvostné. Architekt Schäfer postavil na prameni překrásnou budovu s věžičkou, provozovány byly rašelinné a parní koupele, lázeňští hosté se procházeli po zahradě, hráli kuželky nebo tenis a společensky konverzovali.
Kyselka pod obchodní značkou Weberovka
Začátek tohoto století však přinesl Vratislavické kyselce těžkou ránu. Ředitelem se stal bývalý šéf Františkových Lázní a nesmyslnými úpravami pramen zkalil. Po první světové válce získal vřídlo pan Weber a začalo se zase blýskat na lepší časy. Lázně sice byly zrušeny, ale prameny se podařilo opět pod dohledem Státního vřídelního inspektorátu vyčistit a znovu podchytit. Kyselka se pod obchodní značkou Weberovka začala opět prodávat v zelenkavých lahvích, které lze dodnes tu a tam ještě objevit v zapadlém koutě půdy starých domů.
Komunistický propadák
Po skončení druhé světové války byla minerálka zestátněna a převzata podnikem Středočeská zřídla. Kyselka byla hojně využívána, ale do její obnovy nebylo investováno téměř nic. Postupně byla ničena jedna budova za druhou a nakonec bylo nutné odstranit z hlavní budovy i slavnou věžičku - dlouholetý symbol podniku.
Záchrana od úplné zkázy původních budov přišla v poslední chvíli. Roku 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka, která vrátila zřídlu alespoň kousíček jeho původní slávy. Byly provedeny ještě další dva vrty, které spolu s těmi ze šedesátých let poskytovaly dostatek vody pro stáčírnu, ze které se denně expedovalo okolo 100 000 lahví. Opravena byla i historická budova, které dnes opět vévodí špičatá věžička - kopie té původní. Nevábné stěny okolo byly pomalovány překrásnou „ovocnou“ reklamou a Vratislavická kyselka se opět stala ozdobou obce.
Kapitalistický propadák
I přes dlouhou historii se minerální voda ve Vratislavicích přestala stáčet v roce 2004, kdy zkrachoval její majitel, firma Unipo. V následujících dvou letech šel podnik opakovaně do dražby, až byl vydražen na 9,1 miliónů Kč, avšak kupující nebyli schopni splnit závazek platby, a tak z prodeje sešlo. Výroba byla obnovena na podzim roku 2006. Do července roku 2008 se stáčet opět přestalo, a to z důvodu vyšších výdajů na obnovu provozu, než s jakými majitelé původně kalkulovali. Údajně byli schopni vyrábět, ale finance se dvěma libereckým majitelům nedostávaly na konto propagace a marketingu. O rok později již firma sama v Liberci požádala o insolvenční řízení. Do problémů se údajně dostala na začátku roku 2008 s první vlnou hospodářské krize. Záměrem majitelů bylo soustředit své výrobky výhradně na oblast regionu a na export. V zahraničí se měla kyselka balená ve skleněných lahvích prodávat jako luxusní zboží, zájemci byli například z Francie. Naposledy se kyselka vyráběla kromě varianty přírodní také s klasickými příchutěmi - pomeranč, citron, grapefruit, ale i minerálka zázvorová.
Konečně světlo na konci dlouhého tunelu
V srpnu roku 2018 se tedy začíná psát nová kapitola Vratislavické kyselky, kdysi vyhlášené značky, dnes spíš připomínky dávno zašlých skvělých časů… Firma Kitl by také ráda obnovila vrty, sami ale říkají, že je to záležitost na léta. A bude to stát spoustu peněz. Podle názoru Krajských listů.cz by měl pomoci kraj i obě města. A možná evropské peníze, tam by byly opravdu užitečné.
Vložil: Markéta Vančová