Utajované milence říkal něžná přítelkyně. A jak zahynul jediný syn nezapomenutelného Miroslava Horníčka a kdo zdědil jeho milionový majetek? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Autorské televizní projekty Miroslava Horníčka se staly symbolem kvalitního zábavného pořadu

Celý život miloval svou ženu, přesto měl tajnou milenku. Jaká tragédie připravila slavného herce a komika o jediného syna a kdo se soudil o jeho milionový majetek?

Sám říkával, že ve všech filmech hraje špatně, diváci to ale tak nebrali a filmy, ve kterých hrál, milovali. Největší úspěchy sklízel jako mistr improvizace, vystupoval jako chytrý komik. S unikátním projektem, Kinoautomatem pro světovou výstavu v Montrealu, se mu v roce 1967 doslova otevřel celý svět. Ze spolupráce s televizí sklidily největší popularitu jeho Hovory H, které se staly symbolem kvalitního zábavného pořadu.

Během natáčení seriálu Byli jednou dva písaři, kterého si ze svých televizních rolí cenil nejvíc

Průšvihář z Plzně

Miroslav Horníček, který se narodil 10. listopadu 1918 v Plzni, byl ochotník a neměl žádné herecké vzdělání. Jeho herecká kariéra začala již před válkou v rodné Plzni – na divadelní prkna vstoupil během studia na plzeňské reálce, kde spoluzaložil Studentský avantgardní kolektiv. Rodiče, kteří pracovali v textilce, s ním měli starosti. „Opakoval jsem dvakrát tercii, byl jsem líný a lehkomyslný. Nechápu, že mě nezabili,“ líčíval se smíchem. Komediální sklony se u něj projevily právě až na reálce, kde se konečně přestal stydět. Svými hereckými výstupy přiváděl profesory k šílenství a spolužáky k salvám smíchu, takže neměl o ředitelské důtky nouzi. „Být špatným žákem je mnohem nesnadnější než být žákem dobrým,“ glosoval později své počínání.

Ve své první roli v roce 1954, v legendární pohádce Byl jednou jeden král

Po maturitě sice nastoupil úřednickou dráhu v plzeňské nemocnici, ale již v roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni. Po válce odešel do pražského divadla Větrník a o rok později přestoupil do Divadla satiry, kde vytrval do roku 1949. Následovalo šestileté účinkování v Národním divadle. V divadle také potkal svou ženu Bělu. „Jednou jsem ji zahlédl, jak čekala před pokladnou, a po biletářce jsem jí poslal vzkaz: Všechno vám vysvětlím, jen mi sdělte svou adresu. Naštěstí odpověděla a dali jsme si rande,“ prozradil později okamžik, kdy se zrodila jeho láska na celý život. Mluvil o ní jako malé křehké ženě, jako o cukřence, která organizuje jeho život. Bohužel ale zemřela dříve než on.

Rovnocenný partner herecké legendy

Rozhodujícím pro Horníčkův další umělecký vývoj bylo setkání s Janem Werichem, jemuž byl od poloviny 50. let v Divadle ABC šest let rovnocenným hereckým partnerem. Po něm zdědil také přívlastek filozofujícího klauna. „Z pana Wericha měl zpočátku velký respekt, nicméně byli velcí přátelé,“ prohlásil hercův lékař a přítel Vladimír Mareš. Má obrovský podíl i na zrodu Divadla Semafor, v němž spolupracoval s dalším velkým jevištním partnerem Jiřím Suchým, kterému dělal spoluhráče na prknech Semaforu v letech 1965 až 1968. Zazářil tu například v nezapomenutelné hře Člověk z půdy. Zcela mimořádná a excelentní byla i jeho společná vystoupení s Milošem Kopeckým.

S Janem Werichem v Baladě z hadrů

Od počátku 70. let vystupoval především ve svých autorských divadelních i televizních recitálech, z nichž si získaly v letech 1969 až 1971 největší oblibu Hovory H. V pořadu, v němž s nadhledem odpovídal divákům a zpovídal hosty, byl jeho sparing partnerem režisér Vladimír Svitáček. Mnohokrát osvědčil i své filmové mistrovství. Vytvořil zhruba pět desítek filmových a televizních postav, sám ale nejvíc oceňoval účinkování v seriálu Byli jednou dva písaři, v němž exceloval po boku Jiřího Sováka.

Ještě raději psal a tvořil

Spíš než herectví přitahovaly pana Horníčka jiné tvůrčí činnosti. Rád psal a na chalupě tvořil koláže. Jeho literární dráhu předznamenala v roce 1966 kniha Dobře utajené housle, která se vzápětí stala také jeho slavným divadelním recitálem. K nejžádanějším titulům patřily jeho Hovory, Listy z Provence, Jablko je vinno, Chvála pohybu či Pětatřicet skvělých průvanů a S paní ve spaní. Úspěšné byly i jeho komedie, jako Hovory přes rampu, Rozhodně nesprávné okno, Dva muži v šachu či Muž jménem Juan. Byl podepsán pod řadou divadelních režií a mnohokrát vystavoval své výtvarné koláže.

V legendárním Kinoautomatu

V roce 1967 strávil půl roku na výstavě EXPO '67 v Montrealu, v naprosto unikátního projektu Kinoautomat, jako hrdina snímku Byl jednou jeden dům, za nějž rozhodovali během promítání diváci v hledišti pomocí hlasovacího zařízení. Pak se vrátil do Československa a prožil v něm celou normalizaci, emigrovat ho prý nikdy ani nenapadlo. „On byl člověk apolitický, on se o politiku nezajímal, i když se jí ve svém díle určitě dotýkal a řada diváků to vycítila,“ řekl o něm doktor Mareš. Přesto byl často vnímán jako jemný glosátor politické situace.

Během natáčení úřadovala smrt

Celý život prožil se svou milovanou manželkou Bělou, s níž měl jediného syna Jana. Ten po maturitě začal studovat dokumentaristiku na pražské FAMU, pak ale přišla tragédie, s níž se manželé Horníčkovi nikdy nevyrovnali. V samém závěru roku 1970, když vrcholila práce na seriálu Byli jednou dva písaři, se Jan přijel podívat na natáčení - rád sledoval svého otce při práci. Za usedlostí v Roztokách u Prahy, kde natáčení probíhalo, seděl vpodvečer sám na skruži, plné vody, v níž se utopil. Zemřel přesně v den svých třiadvacátých narozenin a říkalo se, že příčinou jeho smrti byl epileptický záchvat, při němž spadl hlavou do vody. Také se spekulovalo o sebevraždě z nešťastné lásky...

S manželkou Bělou

Pro Horníčka to byl strašný šok, přesto se jako opravdový profesionál vrhl brzy znovu do práce. „Natáčení se na týden přerušilo, ale pak se normálně jelo dál, aniž by to na Mirkově výkonu bylo nějak znát,“ prozradil Jiří Sovák. „Sovák si vzal Horníčka na starost. Neutěšoval ho nijak okatě, neříkal mu, ať netruchlí, nic takového. Jenom ho pozorně sledoval, a když se třeba Horníček plížil k té nádrži, kde se mu syn utopil, hned u něj byl Sovák a už něco po něm chtěl: Poslouchej, co kdyby sis v té příští scéně stoupl na židli? Pořád pro něj vymýšlel pracovní úkoly,“ popsala Věra Tichánková, která ztvárnila Heřmanku.

Malý ráj na zemi

Na dlouhá léta se stala Horníčkovým útočištěm a malým soukromým rájem chalupa v severočeských Kytlicích, ležících na říčce Kamenici jen pár kilometrů severně od Nového Boru. Chalupaření slavných tu odstartovalo počátkem 60. let, když celý český národ začínal chalupařit a i v Kytlicích byla řada opuštěných, zdevastovaných objektů za pár stovek či tisícovek. Horníček tu našel svůj druhý domov, a když se pak hledaly lokace pro film Táto, sežeň štěně, doporučil prý právě Kytlice. V této obci mívala a dodnes má chalupy řada slavných osobností, a tak jí dokonce lidé přezdívali malá Praha. Miroslav Horníček tam rád chodíval mezi lidi, posedět na zahrádce a trochu společně popít dobrého vína.

Hercova milovaná chalupa v severočeských Kytlicích

K nejslavnějším tamním ‘lufťákům‘ patřili (a někteří dodnes patří) Zdeněk Řehoř, Táňa Fischerová, Pavel Landovský, Světla Svozilová, zpěvačka Petra Černocká, režisér Petr Zelenka či spisovatelka Irena Obermannová, na chatu tam jezdil i nezapomenutelný Tomáš Holý. A také Vlastimil Brodský, který po rozvodu nechal svou první chalupu v Kytlicích bývalé ženě a synu Markovi. V posledních letech se Miroslav Horníček na svou chalupu přestěhoval nastálo, po manželčině smrti se však jeho zdravotní stav horšil, takže se uchýlil k manželům Marešovým do Liberce a na chalupu už jen občas dojížděl. Naposledy tam byl v létě 2001 a bohužel odtamtud ho vezli rovnou do liberecké nemocnice. Jeho hrob na místním hřbitově, obložený kamínky, v němž jsou pohřbeni i manželka Běla a syn Jan, leží hned na kraji pod košatým kaštanem.

Vyvolená řekla NE

Teprve při projednávání dědictví vyšlo najevo, že se slavný herec chtěl počátkem roku 2001 podruhé oženit se svou přítelkyní Jiřinou Folkovou. „Mirek mě skutečně požádal o ruku. Tehdy jsem ale řekla ne,“ přiznala médiím před lety paní Jiřina, která se o něj začala starat po smrti manželky Běly na chalupě a které říkal něžná přítelkyně. „S panem Horníčkem jsme si velmi rozuměli. Jeho nabídka mě sice překvapila, ale brala jsem to jako přirozený vývoj. Tehdy byl už ale velmi nemocný a nechtěla jsem, aby si okolí můj případný souhlas vykládalo špatně,“ dodala. V té době byl totiž herec již po několika mozkových a srdečních příhodách a okolí vnímal jen ve světlých okamžicích. A těch prý stále ubývalo.

Kde se vzal, tu se vzal…

Když se hercův zdravotní stav začal výrazně zhoršovat, objevil se na scéně doktor Mareš a další kontakty s paní Folkovou přerušil. „Řekl, že se o pana Horníčka bude starat už jen on sám,“ dodala paní Jiřina. Miroslav Horníček zemřel 15. února 2003 v Liberci a po jeho smrti vypukl spor o část vily na pražských Vinohradech, ve které bydlel s kolegou Lubomírem Lipským. Původně svůj byt odkázal Adélce, dceři přítelkyně svého zemřelého syna Jana, kterou si velmi oblíbil a začal ji považovat za svou vnučku. Jenže pak se objevila ještě další závěť, podle níž se měl stát univerzálním dědicem právě liberecký lékař. Nakonec svou pozici univerzálního dědice obhájil, a připsal si tak na konto majetek za zhruba deset milionů korun.

O byt ve vile na pražských Vinohradech se strhla po Horníčkově smrti soudní bitva

Miroslav Horníček byl držitelem Ceny Thálie za mimořádný přínos jevištnímu umění, nositelem Ceny humoru Karla Poláčka a čestným občanem Plzně. V roce 1996 převzal platinovou desku Supraphonu a při vyhlašování ankety TýTý byl zapsán do televizní Dvorany slávy. V roce 2000 získal Medaili Za zásluhy.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská