Tajemné síly dodnes vládnou na hradě Houska. Záhady života

S čerty nejsou žerty, jak prozrazuje i název oblíbené české pohádky, kterou jste už jistě všichni mnohokrát viděli. Do pískovcových skal vytesaný labyrint chodeb, ve kterých se tetelí vzduch žárem pekelných ohňů, hluk a lomcování řetězy, všudypřítomný sirný puch – to vše je domovem temných mocností.

Čertů, kteří nikdy nespí. Vydejme se teď společně na místo, z něhož mnohým citlivým jedincům běhá mráz po těle. I přes mnohé legendy zde stále nalézáme záhady, které dosud nikdo nedokázal spolehlivě vysvětlit.

V dnešní době se najde jen velmi málo nadšenců a dobrodruhů, kteří ještě nikdy neslyšeli o Housce, jednom z nejtajemnějších hradů naší země. Právě tady se podle legend ukrývá jedna z mnoha aktivních bran do pekla, nebo – chcete-li – do jiných dimenzí. Toto pozoruhodné místo mě lákalo odjakživa. A tak jsem měl velkou radost, když se mi jako autorovi námětu před lety naskytla možnost účastnit se televizního natáčení jednoho záhadologického pořadu a spolu se štábem na hradě dokonce strávit i noc.

Na Housce jsem byl celkem čtyřikrát. Účastnil jsem se i důkladnějšího průzkumu místního podzemí, které vědce, a dokonce ani archeology, jak už jsem ve svých článcích mnohokrát upozorňoval, prakticky vůbec nezajímá. Rád bych vám touto cestou předal seriózní informace, které se sice nebudou tolik točit kolem paranormálních jevů a přízraků (jsem v tomto ohledu značně nevnímavý), ale přesto věřím, že pro vás tento článek bude velkým přínosem.

Podezřelá fakta 

Začněme ale hezky od začátku. První podstatnou a překvapivě dosud nevyřešenou záhadou je holý fakt, že na počátku 13. století nechal někdo uprostřed nádherných kokořínských lesů zcela nelogicky postavit hrad, o jehož pravém strategickém účelu nevíme téměř vůbec nic. Jinými slovy – žádný jiný opevněný český hrad nestojí na tak pozičně nerozumném místě. Buďme však konkrétnější.

Houska na rozdíl od všech ostatních hradů totiž nebyla postavena poblíž žádné obchodní stezky a nezastávala obrannou hraniční funkci. V dávných dobách nesloužila nikdy jako královské sídlo a co víc: neměla ani zdroj pitné vody. K čemu tedy původně měla sloužit? Přesto si někdo dal tu práci, aby ji postavil. A nutno říci, že stavba takového charakteru a rozsahu musela být finančně nákladná. Otázka tedy stále zní: Kdo a hlavně proč její stavbu financoval?

V mnoha publikacích se dočtete, že Housku nechal postavit Přemysl Otakar II. Taková informace ovšem do žádných dobových dokumentů zapsána není, a tak se i přes všechny dohady stále jedná o nepodložené spekulace. Ví se však, že tu kdysi bývalo dřevěné a později kamenné hradiště.

V současnosti se objevují i další zprávy, že hrad nechal postavit Hynek z Dubé, který využil rozvrácených poměrů v naší zemi po smrti Otakara II. a rozšiřoval tímto způsobem svoji državu v okolí Bezdězu. Byl si jistý, že rozsáhlé území získá od mladého krále Václava II. za věrné služby.

Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že hrad nebyl připraven na dlouhodobé dobývání zvenku, protože neměl zdroj pitné vody a z jednoho směru byl dostupný přímo po rovině. Někteří lidé spíše spekulují o tom, že mohutné opevnění nemělo chránit před vstupem někoho na hrad, ale bránit úniku něčeho z hradu.

Kamenné předpeklí

Události na Housce jsou natolik pozoruhodné, že každoročně lákají mnoho zvědavých turistů, biotroniků i proutkařů. Ti se ve svých názorech na místní energie v mnohých případech liší. Citlivější lidé v určitých místech Housky, především v hradní kapli, cítí zvláštní mrazení po těle, horkost přicházející od země, mluví se také o určitých energetických portálech a silných energetických zónách.

Nakolik v tomto poznání hraje roli legendární spojitost hradu s peklem a osobními předsudky nebo určitým očekáváním, nevím. Každopádně není pochyb, že se o Housce v esoterním podání mluví především jako o silném energetickém místě. Pocity, které návštěvníci prožívají, jsou hodně individuální. Někdo mluví o silné negativní energii, kterou doprovází úzkost, nevolnost a nepříjemné emoce. Jiní mluví o tom, že hrad Houska není navzdory všeobecným domněnkám místem nakumulovaných negativních sil, ale právě naopak.

Říká se, že o těchto silných energiích naši pohanští předci moc dobře věděli a uměli je při magických rituálech vhodně využívat. Posuňme se ale o kousek dál. Legendy o bílých paních, bezhlavých rytířích a zlých skřetech, o kterých se v souvislosti s hrady mluví více než čtyři století, už v dnešní době příliš neletí. Zato poklady, možné podzemní tajné chodby a parapsychologické záhady budí zájem veřejnosti i v 21. století.

Zachraň se, kdo můžeš

Jak je ale možné, že legendy, bázlivý respekt a hrůza z hradu Houska přežily až do současnosti? A proč byl hrad za tak bizarních okolností v 16. století zcela opuštěn?  Z dobových zpráv se dozvídáme, že to bylo hlavně proto, že na hradě Houska už nikdo nechtěl sloužit. Dokonce i vozkové sem odmítali přivážet své zboží. Proč se však čilí obchodníci dobrovolně vzdávali nemalého přivýdělku? Z čeho jim hrůzou „vstávaly i vlasy na hlavě“?

I v mnohých historických záznamech se můžeme dočíst, že se na Housce nachází díra, která vede přímo do pekla. Lidé, kteří tady po dlouhá staletí žili a měli s tímto prapodivným krajem své vlastní zkušenosti, o tom ani na okamžik nepochybovali. Vždyť ze skalní pukliny často vycházely prapodivné strašidelné zvuky a co hůř, byly z ní cítit i  nepříjemně páchnoucí plyny. Starousedlíci neměli pochyb, že stojí před samotnými branami do pekla, a proto puklinu důkladně zasypali a nad ní postavili kostelík.

Tehdy totiž lidé věřili, že jedině Bůh je může ochránit před napřaženými ďáblovými pařáty. Tímto způsobem se snažili puklinu ve skále důkladně nábožensky zazátkovat. V historických zápisech stojí: „…do těchto dob (1612) spadá postavení kostelíka při hradu Housce. Byla tu totiž ve skále díra, o které se povídalo, že tam zlí duchové bydlí a proměňujíce se v rozličných hovad tvářnosti, lidi tudy chodící strašili. I stalo se, že seděl tehda člověk ve vězení a slíbeno mu odpuštění, jestli se po provaze do té díry spustí a ji ohledá. Když ho však spustili, křičel, aby mu raději hlavu srazili. Když ho vytáhli, vypravoval, že mu z velikého smradu, křiku a vřesku tak bylo zle, že nic neviděl. Tehdy lidé jinak nemysleli, než že to je vchod do pekla. Zasypávali tu díru, ale ta byla nenasytná. Konečně se jim to přece povedlo a postavili tu kostelík a místo okolní pojali do obory v nově založené. Kostelík pak se udržel do roku 1830, kdež pro sešlost byl zbořen...“

V objektu se dodnes nachází ještě jedna z původních kaplí, která je mimochodem původním architektonickým skvostem rané gotiky.

Nelidské zrůdy

Ke kapli na hradě Houska bych se chtěl ještě na chvíli vrátit a čtenáře upozornit na několik dalších zajímavostí: Byly tam odkryté dobové fresky, které ukazují, jak hrad původně vypadal. Dnes už nám z původního opevnění zbyly jen trosky. Objekt prošel během staletí mnoha úpravami a nyní nám bude už na první pohled spíše připomínat renesanční zámek s gotickými prvky hradu. Původní hradní opevnění ale bylo obrovské.

Proč byl kolem kostelíku s kaplí postaven mohutný opevněný hrad s širokým hradním příkopem, nikdo spolehlivě vysvětlit nedokáže. Kaple bezdůvodně obezděná hradem, který nikdy nesloužil k obraně. Vám to nepřijde zvláštní? Jako by naši předci věděli, jak důležité je, aby si toto energeticky silné místo uhlídali. A těžko říci, zda před dobyvateli, nebo samotným ďáblem.

To však není zdaleka všechno. Starousedlíci si nemohli nevšimnout i jakýchsi zrůdiček, které se potulovaly po okolí a skrývaly se v temných hvozdech. Místní věřili (a není se ani čemu divit), že se jednalo o samotné ďáblovy zplozence. Vypadaly hrůzostrašně a nelidsky. Už jediný pohled na ně vzbuzoval odpor a především neskutečný strach. Kronikář Hájek z Libočan v roce 1541 tyto démonicky vypadající bytosti nazval rozličnými hovady tvářnosti.

Legendy není radno odsuzovat

Dnes už víme, že kronikáři mohli mít navzdory možným úšklebkům současníků pravdu. V souvislosti s moderním výzkumem se totiž ukázalo, že takové bytosti v okolí hradu skutečně žít mohly. A hned vám také řeknu proč.

Geologové tam objevili možnou přítomnost metanu, siřičitanů a dokonce radonu, které určitě mohly mít z dlouhodobého pohledu vliv na nejrůznější lidské mutace. Vždyť v dřívějších dobách zůstávala chudina (bez možnosti přestěhování) na jednom místě. K přesunu jim musel dát svolení pán, na jehož panství žili. Dlouhodobé působení nebezpečných látek na organismus mohlo způsobit leccos a malformace se mohly předávat i geneticky.

To, že by se takto postižení lidé museli skrývat, bylo kdysi velmi pravděpodobné. Inkvizice by je jinak bez milosti poslala na hranici. V této souvislosti se nabízí i další zajímavost. Podnik Spolana zřídil na hradě v 80. letech noční sanatorium pro zaměstnance. Nechali udělat hloubkový vrt, aby Houska měla konečně vlastní vodu. Narazili na ni až ve 270 metrech a k jejich obrovskému překvapení byla silně radioaktivní! Noční lázně tímto skončily a vrt byl zalit betonem.

Po čem jdou záhadologové

Nabízí se otázka, která místa hradu nejvíc lákají záhadology, biotroniky a další nadšence, toužící proniknout do mystérií této pozoruhodné oblasti. Vůbec nejzáhadnější a nejzvláštnější je architektonická podoba hradu. Jsou tu nevyzpytatelně zazděné schody a průchody. Byla objevena i chodba neznámého účelu, směřující do míst původního hradního příkopu.

Podzemí je mnohem záhadnější, než si mnozí turisté při návštěvě hradu vůbec uvědomují. Vypadá mnohem menší, než ve skutečnosti je. Chodbou se lze dostat do míst, kde měli kdysi nacisté ukrytý vlastní zdroj elektřiny v podobě generátoru. Tajná místnost, která byla na Housce objevena v roce 1932, byla z nepochopitelných důvodů znovu zazděna. Dosud nerozluštěných podzemních záhad je tu bezpočet.

V podzemí se našla dvě schodiště paralelně vedle sebe, což vám ještě teď možná nepřijde nijak zvláštní. Ale pozor: vedou stejným směrem. Každé schodiště má v průměru dva metry a – držte se – je mezi nimi jen velice malá mezera. Na konci obou těchto schodišť jsou dva malé sklípky. Ještě vám to nedochází? Proč by někdo dělal dvě nákladné, nelogicky vedle sebe sestupující přístupové cesty, které vedou do dvou různých malých sklípků, když by stačilo jen jedno schodiště a jeden velký společný prostor na konci?

Když jsme oba sklípky podrobně zkoumali, v jednom z nich se nám nezdála zemina, a tak jsme ji odhrabali. Našli jsme střepy a keramiku a nakonec jsme ve sklípku objevili další pokračující schody. Není tedy pochyb, že se jedná o pokračování dalšího schodiště vedoucího ještě hlouběji do nitra skály, které kdysi někdo zasypal. Nevíme, kam vede, ale nikde není psáno, že se nemohlo jednat o další podzemní prostory s neznámým účelem. Další variantou je pak tajná úniková chodba, která se do pískovce razí poměrně jednoduše a bez velké dřiny. Ve druhém sklípku jsme nenašli nic.

Uměle vyrobená skála

Na hradě není nouze ani o tajné skrýše. V rytířském sále je u stropu dodnes zřetelně vidět portál, za nímž by se mohlo ještě leccos skrývat. Hrad za ta léta prošel mnohými stavebními úpravami a jistě není bez zajímavosti, že za druhé světové války Housku obsadili nacisté a celou oblast, asi do vzdálenosti pěti kilometrů od hradu, pečlivě hlídali. Žádný běžný smrtelník se tam nesměl ani přiblížit. Můžeme jen stěží odhadovat, co všechno potají do pískovcové skály, na které hrad leží, za války ukryli.

A teď vám prozradím další unikátní perličku z hradu Houska, o které se i přes její šokující unikátnost téměř vůbec nemluví. V podzemí Housky byla na podlaze na konci jedné z chodeb nalezena asi 6 m široká a 3 m hluboká uměle vyrobená skála z kvalitní pískové malty. Tu její tvůrce napodobil tak šikovně, že na povrchu udělal dokonce i rýhy po špičáku, kterým se v pískovcových skalách kdysi ručně razilo podzemí. Umělá skála tedy měla už na první pohled co nejvěrněji připomínat pískovec, aby to vypadalo, že tam chodba končí a nic už za ní není.

Někdo si dal moc záležet na tom, aby rafinovaným způsobem něco důležitého ukryl a zamaskoval. Velmi pravděpodobně něco důležitého a cenného. Nikdo nemá ani tušení, kdo tuto dokonale maskovací skálu z malty vyrobil ani co se za ní skrývá. K mému obrovskému zklamání ještě neproběhly žádné důkladnější výzkumy. A jak to tak zatím vypadá, ani neproběhnou. Není žádný zájem vrtat se v minulosti. Můžeme se jen domnívat, že malta patřila nacistům a ti tam během války v klidu a nerušeně ukryli nakradené cennosti. Údajně tam také mohou být i nastražené  nálože. A teď babo raď...

Selhávají kamery i foťáky

Na hradě Houska jsem strávil noc s televizním štábem v rytířském sále. Čekalo se na půlnoc, byla hrozná zima, a tak se vařil grog. Většina účastníků usnula. Po půlnoci si šel zvukař odskočit a jak nám potom vyprávěl, nemohl se dostat z místnosti, protože mu v odchodu prý bránila průhledná, jakoby tlustá plastická stěna. Pod tlakem jeho rukou a těla se prohýbala, ale nepropustila ho. Ráno nastalo další překvapení. Kameraman zjistil, že trvale zapnutá kamera i mikrofon naprosto selhaly.

Já jsem závěry nedělal, když jsem viděl, kolik lahviček od rumu se vynášelo. Režisér pragmaticky prohlásil, že se chladem a vlhkem vybily baterie, a dál se to neřešilo. Na závěr ale řeknu, že totéž se nám stalo pod hradem v Hořovicích. Kamera se vypnula po vstupu do chodby a naskočila až při návratu, v tomtéž místě. Mnozí milovníci tajemna a záhad tuto zvláštnost připisují přítomnosti bytostí z jiných dimenzí, kteří energii elektrospotřebičů doslova vysávají pro své vlastní potřeby.

Pokud jste na Housce ještě nebyli, pak neváhejte. Prohlídky jsou ještě možné do konce října, poté se brány hradu zase až do jara pro návštěvníky uzavřou.

Karel Pokorný

Zdroje: Wikipedia, Hrad Houska (ZDE), Vyšetřování na hradě Houska (ZDE), novinky.cz (ZDE)

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Houska,