Strach a svrab u Mácháče: Mácha by se podivil, jaká obluda vyrostla v romantickém koutu Čech. A ještě více, jaké metody použili k odstranění konkurence – vypálit! A to hned dvakrát

Foto: Archiv

Popisek: Máchovo jezero je nádherné, není divu, že sem Mácha umístil děj Máje

Blíží se významné výročí Karla IV., který kromě jiných chvályhodných budovatelských aktivit nechal založit dnešní Máchovo jezero. Je to tak – jezero, které připomíná skotská lochs, je ve skutečnosti umělý rybník. Také se dříve jmenovalo „Velký rybník“, německy „Grossteich“ či „Hirschbereger See“ (podle německého názvu Doks – Hirschberg). Německá jména k tomuto kraji patří – jde o Sudety, kde po staletí žili Češi a Němci vedle sebe. Do roku 1938 bylo jezero/rybník vyhledávaným letoviskem, do kterého jezdila na letní byt česky i německy mluvící honorace.

Karel Hynek Mácha si pro svůj Máj uměl vybrat opravdu romantickou krajinu. V České republice nemáme moc takových unikátních lokalit a za Máchových časů tam muselo být opravdu nádherně. Jezero je krásné i dnes, přestože dostalo za komunistických časů značně na frak. Zneklidňující je, že dostává na frak i dál. Tentokrát pro změnu činností novodobých podnikatelů a za ochotné podpory místních úřadů. Příkladem nejsoučasnějším je kauza tzv. „Pobřeží“ ve Starých Splavech: U výpustě jezera stával před válkou vyhlášený hotel Strand. Na jeho terase s výhledem na jezero se sedávalo i tančilo, střídaly se ty nejznámější orchestry. Tato tradice se zachovala – kupodivu – až do šedesátých let. Hotel a sousedící vily byly – jako tolik jiných historických staveb na mnoha místech u nás – v osmdesátých letech zcela bezdůvodně zbourány. Prostranství zůstalo prázdné až do nedávna, kdy na něm podnikatel pan Bouška postavil bytový komplex, masu hnědých krabic . Obludnost současné stavby, která naprosto nerespektuje charakter lokality, je na první pohled zřetelná, a to nejen historikům architektury. Byty v „Rezidenci u jezera“ se zřejmě prodaly snadno, poloha i příroda je krásná. Tím to ovšem neskončilo.

Architektonické veledílo pana Boušky

Pobřeží ve Starých Splavech je veřejným prostorem a přirozenou křižovatkou cest. Přistávají tam parníčky, je tam malá pláž, půjčovna šlapadel a dva malé stánky s občerstvením a suvenýry. To se zřejmě změní k nepoznání. Plán na „revitalizaci pobřeží“ počítá s tím, že oblast kolem hráze se oddělí zídkou a zaplní stánky, dětskými hřištěm, amfiteátrem (!) a dalšími atrakcemi. Projekt předložil majitel výše zmíněné rezidence, který prý zaplatí za jeho realizaci 12 milionů korun. Výměnou mu bude tato část pobřeží, včetně výtěžku z pronájmu nově vzniklých objektů, pronajata na 20 let. Tato nabídka zaujala obecní zastupitelstvo natolik, že projekt schválilo. Plán však budí oprávněné pochybnosti, s pronájmem pozemků na břehu jezera už město několikrát šláplo vedle, veřejnost se dokonce proti obdobnému projektu na brutální využití Velké pláže postavilo ve formě petice.

Nám jako městu je jedno, kdo bude tím investorem 

Pravdou je, že stav komunikací v této části pobřeží by si zasloužil opravu. Ale komplexní „revitalizaci“? Myšlenka na „disleylandský“ projekt nepochází samozřejmě z řad zastupitelů, ale od již zmíněného developera. Jak se vyjádřila paní starostka ing. Burešová v rozhovoru pro Českolipský deník: „Pan Bouška za mnou přišel a řekl: Paní starostko, něco jsem si tady postavil, prodal jsem tady apartmány, mám to tady rád, líbí se mi tady, ale chci, aby to nejbližší okolí bylo pěkné, uděláte to? …Nám jako městu je jedno, kdo bude tím investorem. Stejně jako panu Bouškovi je to jedno. Naše záměry jsou úplně stejné: chceme, aby to tam vypadalo dobře.“ 

Názor pana Boušky, co „vypadá dobře“, se může diametrálně lišit od názoru občanů i od dobrého vkusu. Dokladem budiž stavba, kterou na pobřeží již vyprodukoval. Že pan Bouška Splavy navštěvuje, je ovšem pravda. Všichni obyvatelé (a nejspíše i lesní zvěř chráněné krajinné oblasti) to poznávají podle toho, že vzlétá či přistává jeho soukromý vrtulník.

Stánky překážely. Tak musely pryč?

Kauza má ovšem podivné pokračování. S dvěma existujícími kiosky na pobřeží, které léta provozují manželé Markovi a k nimž jsou lidé zvyklí chodit, se v projektu nepočítá. Město tudíž dalo stánkům bystře výpověď z nájmu.(Jeden stánek vlastní, nikoliv však pozemek pod ním, což je celkem pochopitelně problém.). Markovi se brání soudně. Ale než se vše rozhodne, dopadl na ně zřejmě boží hněv:  Jak jinak si totiž vysvětlit, že oba sporné kiosky záhadně vyhořely (první v únoru, druhý 8. dubna). Policie se na základě celkem jednoznačných stop přiklání k verzi, že v obou případech šlo o znalecky provedené žhářství. Tím ale asi vyšetřování skončí, neboť další stopy nejsou. Policisty však (doufejme) napadlo totéž, co napadá běžného občana: Cui bono? (tedy V čí prospěch?). Jak logicky konstatoval Českolipský deník, „je otázkou, komu drobná živnost manželů Markových leží v žaludku“. 

Je to zneklidňující. Mafiánské praktiky po česku? Ničení historicky cenných lokalit a privatizace přírody kvůli zisku? Otec vlasti i dřívější obyvatelé a návštěvníci vyhlášených lázní by se asi divili, co novodobí podnikatelé s jejich Velkým rybníkem provádějí. S laskavou podporou místních zastupitelů a úředníků. 

Emma Waldmannová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová