Týden v Libereckém kraji: Tak nám začala předvolební kampaň, přátelé

Popisek: Změna pro Liberec na tiskové konferenci

Tak je to tu – předvolební kampaň do komunálních (rozuměj městských) voleb v Liberci začala tentokrát zase o něco dříve, než tomu bylo naposledy.

Trochu to připomíná předvánoční šílenství, které se rok od roku také stále posouvá směrem ke konci těch posledních svátků a je otázkou, kdy nastane okamžik jejich propojení. S ostrou palbou vyrukovala tentokrát Změna v čele s Janem Korytářem, která si jako marketingový nástroj svého zviditelnění vybrala referendum, do kterého zamíchala slova o legitimitě současné městské vlády.

Snaha je zřejmá – nejde o referendum na téma prodeje majetku, ale o referendum na téma důvěra v současnou vládu, jehož výsledku, ať dopadne jakkoli, jistě Změnaři dobře využijí. Již nejednou totiž dokázali, že v politickém marketingu se jim mohou rovnat snad jen „Veverky“, tedy Věci veřejné.

Když Alena Roubalová napsala na tomto serveru, že referendum je klasickým případem vrtění psa v poměrech Liberce, snesla se na ní kritika od několika pravověrných Změnařů (neplést s havlovskými pravdoláskaři, ke kterým má toto hnutí opravdu hodně daleko, snad ještě dále, než mnohé v současné době již etablované strany). Jakkoli argumenty, kterými Alena Roubalová referendum kritizovala, jsou na místě, a naopak jich mnoho chybí, v jednom se s ní přece jen neshodu – není to ono klasické vrtění psem, protože Změna se nesnaží kamuflovat jiné téma, něco zakrývat či maskovat. Ona poměrně otevřeně a okatě zahájila předvolební kampaň, kterou v jisté permanentní podobě ostatně vede po celou dobu od posledních komunálních voleb, a to bez rozdílu, zda se právě na pomoci podílela, či nikoli. Stačí se podívat na způsob práce této „nepolitické nestranické politické strany“, na její vystupování na zastupitelstvech a na kroky, které podniká, pod heslem „čím hůř pro jiné, tím lépe pro nás“. Naštěstí má na své straně mocné spojence, například v podobě nejčtenějšího periodika v regionu, které umí svou moc řádně (zne)užít a svými preferencemi se věru netají, ba naopak.

Ohlášené referendum na téma prodeje „strategického libereckého majetku“ je od počátku urputnou snahou dostat se na první stránky novin a do televizních zpravodajství a vyvolat pocit, že „nám na našem Liberci záleží“. Změna není v tomto ohledu originální – podobné inciativy se uskutečnily v posledních měsících ve více městech, ostatně i nedaleký Jablonec nad Nisou si referendem relativně nedávno prošel.

Minimálně diskutabilní jsou již samotné otázky, respektive způsob, jakým je celé referendum komunikováno. Ono se totiž nejedná o to, zda si Liberečané přejí či nepřejí prodej letiště, nebo městské společnosti, ale zda si přejí, aby tento prodej realizovala tato městská vláda. Schovávání se za prohlášení o prodeji městského stříbra či zlata jsou tak klasickou ukázkou manipulace a populismu. A zapomíná se dodat podstatné  - že s prodejem se počítá v rozpočtu na tento rok (ostatně již byly schváleny také záměry prodeje) a jeho vyškrtnutí tedy není jen pouhým administrativně-politickým krokem, ale mnohem více zásadním zásahem do fungování města. Také se zapomíná dodat, že s prodejem minimálně letiště pracují také představitelé Změny. Ti ale nechtějí prodat letiště, které by letištěm zůstalo, ale chtějí změnit Územní plán (a následně docílit také změny legislativy, jakkoli to bude náročné, neb s tím mají co do činění i evropské instituce) a prodat letiště jako stavební parcely. Nejednou od nich tato myšlenky zazněla – není špatná, ostatně již dříve o ní hovořili někteří jiní zastupitelé, mimo jiné z vládnoucích stran. Podstatné je ale v celé věci ono často kritizované, ale o to podstatnější slovíčkaření. Aneb – Liberečané nebudou rozhodovat o tom, zda letiště prodat, či nikoli. Tak skutečně otázka položena není. Vcelku zřejmě zcela úmyslně. Mnoho lidí má ale pocit, že svým hlasováním budou právě o znemožnění prodeje letiště rozhodovat. Nikoli.

Možná by měla jedna z otázek znít také tak, co dále, pokud plánovaný prodej bude zmařen. Mají se uzavřít městské a příspěvkové organizace? Má se třeba navýšit daň z nemovitosti, jak na posledním zastupitelstvu navrhoval Jan Korytář, či poplatek za odpad a jiné? Kde se má vzít několik desítek milionů korun na zajištění chodu města, které je, mimo samotného městského dluhu, do značné míry paralyzováno v důsledku negativní kampaně, kterou proti městu Změna dlouhodobě vede, a v jejímž důsledku má problémy s cash flow (tedy hotovostí).

Zapomíná se také říci, jaké budou náklady na referendum, jakkoli to není otázka nejpodstatnější. V diskusích ale zaznívá, že je to otázka pár korun, a že referendum lze realizovat velmi jednoduchým způsobem. Opak je pravdou – referendum je definováno zákonem a má svá jasná pravidla. A náklady? Podle prvních odhadů odborníků v rozmezí 1,5 až 2 miliony korun.

O tom, že celé to divadlo jménem „referendum“, které bude Libercem obcházet jistě další měsíce, je jen politickou hrou ve snaze „urvat co nejvíce voličů“ svědčí i otevřený dopis, který Jan Korytář poslal primátorce města. Píše v něm mimo jiné, že „současné vedení města dle mého názoru již ztratilo legitimitu (viz např. výsledky krajských voleb v našem městě)“. Snad i sám Jan Korytář si musí být vědom toho, že jakákoli městská vláda neztrácí legitimitu krajskými volbami, ať dopadly jakkoli, protože ty nejsou referendem o městě, jak Korytář a jeho klaka opakovaně naznačují, nebo i přímo říkají. Legitimita jakékoli vlády je dána tím, jak dopadly volby a jak bylo možné ustanovit koalici. Ačkoli Změna pro Liberec ty poslední volby vyhrála, nepodařilo se jí udržet většinu, potřebnou k vládnutí. Bylo by tedy zajímavé pozorovat, zda by tento nonsens z úst Jana Korytáře byl uplatňován i v opačném případě – tedy pokud by v komunálních volbách Změna, nebo krajsky vládnoucí Starostové neuspěli, zda by z toho vyvodili, že ztratili legitimitu a „už by o ničem nerozhodovali“, případně by rovnou odstoupili. Nebo zda legitimitu ztratili již tím, že při sestavování vlády tak nějak zapomněli na toho, kdo se umístil na druhém místě a kraji tak vládne první s třetím.  

V neposlední řadě je třeba zastavit se také nad tím, kdo tuto „přímou demokracii“ prosazují. Jsou to titíž lidé, kteří úzkostlivě bojovali za přímou volbu presidenta, a když první kolo nedopadlo podle jejich představ, zrazovali občany, aby šli k druhému kolu a dali svůj preferenční hlas jednomu z kandidátů, jakkoli jejich favorit neprošel. Jak demokratické. Ukázka přímé demokracie aplikované jen tehdy, pokud se hodí. Co tedy bude následovat, pokud referendum dopadne k nelibosti těch, kdo jej zneužili pro své zviditelnění? Co se stane, pokud jej lidé budou ignorovat a bude neplatné? I na to již odpověď do značné míry známe – totéž, co se stane vždy, když Změna podá nějakou tu žalobu, udání, podání, stížnost či podnět a on je vyřízen jinak, než by si toto hnutí přálo – budou se hledat cesty, jak vše zpochybnit, podle hesla „co je dobře a správně určím já“. Vždyť mnoho obyvatel Liberce má stále na paměti slova zastupitelky za Změnu pro Liberec Květoslavy Morávkové, která na svém facbookovém profilu svého času napsala: „Špatné zákony radím nedodržovat“. A které to jsou, nutno dodat, řeknou nám právě představitelé Změn.

Jak to Změny s referendem myslí vážně, a nakolik je to jen marketingový předvolební tah, ukáže ale ještě jedna věc – a totiž jejich krajské působení. Pokud se skutečně jedná o snahu prosadit více prvků přímé demokracie do fungování ve městě či regionu, jistě se brzy dočkáme referend na témata krajská, třeba ta, která se týkají zdravotnictví, ale také například školství. Ale třeba také regionálního rozvoje, projektů IPRM a mnoha dalších. A třeba tentokrát Změna přijde s návrhem referenda o něco dříve, než nyní, kdy se snaží již jen rozbíjet. Uvidíme. 

(Zdroj: Tydenvlk.cz)