Lišák zavěšený na stromě jako smutná vánoční ozdoba

Foto: Se svolením Zoo Liberec

Popisek: Zachráněný lišák

DOBRÉ ZPRÁVY: Pokud by existovala olympiáda v běhu na dlouhé tratě s pinzetou v jedné ruce a netopýrem v druhé, záchranná stanice Archa by letos brala zlato. Rok 2025 se do její historie zapíše nejen jako třetí nejvytíženější co do počtu přijatých pacientů (celkem 2068), ale hlavně jako absolutní rekordman v počtu výjezdů. Záchranáři vyjeli k 574 případům.

„Prakticky nepřetržitě jsme řešili akutní případy a často jsme pracovali na hraně kapacit,“ řekla vedoucí stanice Ivana Hancvenclová.

Stejně jako na Spotify i tady vládne žánrová, tedy vlastně druhová dominance. Na pomyslném prvním místě s obrovským náskokem se drží netopýři (806 přijatých). Srpen byl zřejmě měsícem, kdy se tito okřídlení sousedé rozhodli, že lidské půdy jsou lepší než tmavé jeskyně, a zahájili masivní invazi. Archa se tak proměnila v jakousi pohotovost pro netopýry a vyplašené majitele půd, kteří se s takovou osádkou na půdu bojí.

Stříbrnou příčku obsadili ježci (233 jedinců), přičemž více než polovina byla opuštěná mláďata. Tady však zaznívá důležité varování od odborníků, které by si měl každý dobrák zapamatovat: ne každý ježčí drobeček je sirotek. „Každoročně se setkáváme s případy, kdy lidé v dobré víře přinesou ježčata, která pomoc vůbec nepotřebují. Tím, že je vezmou z přírody, je připraví o péči matky a o možnost naučit se přirozenému chování,“ přesně upozorňuje Hancvenclová. Jinými slovy: někdy je nejlepší pomocí nevměšovat se. Když na to přijde, zavolat do Archy je lepší než unáhlený únos do krabice. To samé pak platí u zajíců.

Bronz si odnesli rorýsi (111 jedinců), jejichž počet byl zhruba dvojnásobný než obvykle. Polovina byla mláďata, která vypadla z hnízd, druhá polovina dospělí, kteří se v letu potkali s prosklenými architektonickými počiny člověka. Záchranáři se tak stali jakousi pohotovostí pro zlomeniny rorýsů.

Rok 2025 nebyl jen o číslech, ale i o příbězích. Představte si scénu: muž venčí psa nad Harcovskou přehradou a v lesíku najde… lišáka, jak visí na větvi jako smutná vánoční ozdoba, s nohou chycenou v pevné smyčce. Díky rychlé reakci nálezce a týmu Archy se podařilo šelmu vysvobodit, ošetřit a vrátit do přírody. Šťastný konec.

Ještě napínavější pak byl příběh jestřába, který uvízl v síti na drůbež. Zatímco jeden vyvázl bez zranění, druhý si odnesl dočasnou ztrátu zraku. „Než se mu začal vracet zrak, museli jsme ho nějakou dobu krmit pinzetou přímo do zobáku,“ popisuje Hancvenclová. Představte si tu trpělivost: každý den servírovat oběd do zobáku dravci, který by za normálních okolností nejradši pochutnal na ruce, která ho krmí.

Ne každý příběh ale končí šťastně. Stanice řešila i smutné případy, jako byl střet dospělého orla mořského s vlakem na Frýdlantsku. Pták bohužel uhynul i přes veškerou snahu.

Na druhou stranu, některé příběhy berou dech svou absurditou. Třeba mladé káně, které se projelo na nárazníku lokomotivy – bez jízdenky, ale s odvahou. Nebo poštolka, která se po měsíci rekonvalescence po střetu s vlakem zase zamířila do oblak.

A pak tu jsou cestovatelé. Mládě kuny si odskočilo ze Zlína do Liberce ukryté v motorovém prostoru auta, což z něj dělá nejen divoké zvíře, ale i černého pasažéra na dlouhé trati. A poštolka nalezená na Sychrově měla na noze slovenský kroužek z Topolčan, což zní spíš jako zápletka z dobrodružného románu o okřídlené Lassie než jako realita z denního hlášení záchranné stanice.

Rok 2025 byl pro Archu maratónem na horské dráze – plným vzestupů, pádů, nečekaných zvratů a obrovského nasazení všech, kteří v stanici pracují. A jak řekla Ivana Hancvenclová na závěr: „Naše práce by nebyla možná bez spolupráce veřejnosti a děkujeme všem, kterým osud volně žijících zvířat v nouzi není lhostejný.“

Pokud najdete zvíře v nouzi, nepanikařte, ale nejdřív zavolejte a poraďte se. Někdy je ta nejlepší pomoc totiž ta, která nezačne unáhleným zásahem, ale konzultací s člověkem, který už viděl ježka i netopýra na vlastní oči – často i několik stovek za jediný rok.

Vložil: Kamil Fára