Stát se chová jako buran na steroidech. Komentář Štěpána Chába

Foto: Artur Mikołajewski / Wikimedia

Popisek: Součástí zabavené sbírky je i mandelík hajní

Stát si zasedl na seniora z Chrastavy. Sebral mu sbírku vycpaných ptáků, kterou podědil po svém dědečkovi, jenž ji koupil v roce 1915, kdy nynější zákony neplatily a lov drobného ptactva byl populární a neregulovaný. Senior dostal ze způsobeného stresu infarkt a se státem se nyní soudí o navrácení sbírky. Na tomto případě jde vysledovat několik obludných procesních chyb, které lze pro přehlednost nazvat souhrnným – státní zvůle a buranství na steroidech.

Seniorovi stát zabavil sbírku poté, kdy ten ji nabídnul k prodeji dalším nadšencům do vycpanin. Součástí sbírky totiž bylo i několik kusů nyní vzácných druhů ptáků, které jsou chráněné zákonem. A senior neměl k uchovávání vycpanin chráněných ptáků povolení. Jenže místo toho, aby mu někdo z příslušného úřadu zavolal a upozornil ho, nastoupila zásahová jednotka, vtrhla mu do bytu a sbírku zabavila. Čímž seniora poslala expres s infarktem do nemocnice. Stát jako buran na steroidech.

Přitom šlo o jeden papír s povolením, který si senior okamžitě po návratu z nemocnice obstaral a od stejného státu, který mu sbírku zabavil, jej dostal. Jenže sbírku už ne. Tu si stát přivlastnil a odmítá ji seniorovi vydat. Ten se tak se státem rozhodl bojovat za pomoci soudu. Sbírka je dočasně přesunuta do depozitáře města Chrastavy, majitelem je oficiálně stát, ač sbírku vlastně jen sprostě ukradl. Ne tak, aby se obohatil, ale aby dosáhl absurdní spravedlnosti, kterou si vymyslel. Jedná se totiž o ochranu životního prostředí a ochranu chráněných druhů ptáků. Těch, které byly ulovené před více než stoletím a na které se snažíme aplikovat současné zákony.

Majitel sbírky zcela prokazatelně neohrožoval chráněné druhy ptactva, byl majitelem zděděné sbírky, neukradl ji, zároveň to nebyl překupník s vycpaninami vzácných zákonem chráněných druhů zvěře. Svou sbírku mnohokrát nabídl na výstavy, kde se nad její krásou tajil dech návštěvníkům a i v tu dobu tedy stát věděl, že senior sbírku má a že její součástí jsou chráněné druhy. Příslušný úředník, který rozhodl o razii do seniorova bydliště, to věděl. Zároveň věděl, že jediné, co chybí, je povolení takovou sbírku vlastnit a tedy ji i nabídnout k prodeji. Nevědomost seniora, že měl mít povolení, neomlouvá. Ovšem úředníkovo chování je s ohledem na výše řečené přinejmenším z hlediska morálky pochybné. Nestačil modrák s upozorněním na možný střet s platným zákonem? Telefonát, kde by úředník osvětlil seniorovi stav věci? Proč ta restrikce, když úředník musel vědět, že na století starý „problém“ uplatňuje zákony dneška?

Protože úředník se zachoval restriktivně vůči člověku, který s největší pravděpodobností vysoudí sbírku zpět do svého držení (senior se vyjádřil v tom smyslu, že až při vyhraje, daruje sbírku chrastavskému muzeu) a tím úředník vytvořil svéhlavě kauzu, kterou se musí zabývat policie, státní zastupitelství, soud, příslušné úřadovny, což nás jako daňové poplatníky bude stát desítky až stovky tisíc, a zároveň připravil seniora o zdraví. Úředník neodhalil mezinárodní gang, který pašuje vzácné vycpaniny, jen si došlápl na jednoho člověka, který nevěděl, že pro století starou sbírku vycpaných ptáků musí mít povolení.

[relatedarticles|Psali jsme|27151

A až senior soudní při vyhraje (doufám, že ano, protože taková šikana seniora je absurdní), dostane psaní s modrým pruhem, kde se mu agilní úředník omluví? Dostane příslušný úředník nějaký postih v zaměstnání? Dostanou na to konto úřadovny po celém státu poučení o tom, že jsou tu od toho, aby stát fungoval ve prospěch obyvatel republiky, nikoliv jim navzdory? Že obyvatelé České republiky nejsou jejich rukojmí, ale zaměstnavatelé, kterým mají svou prací sloužit a pomáhat jim, nikoliv vymýšlet, jak je šikanovat za bagatelní záležitosti? Asi ne. Asi se jedná jen o další z řady případů, kdy stát rukou úředníků zničí nebo znehodnotí život jednoho člověka, protože prostě může. Až bdělý úředník připadne na skutečný gang pašeráků, kteří se svou činností spolupodílejí na vyvražďování vzácných druhů, zatleskám. U tohoto případu se nedá nad čím tleskat. Snad jen nad zarputilostí seniora, který se nevzdává a proti státu jde vší svou silou.

Vložil: Štěpán Cháb