Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vzácné historické kostýmy z divadelního fundusu. Zrestaurovalo je Liberecké muzeum

07.03.2022
Vzácné historické kostýmy z divadelního fundusu. Zrestaurovalo je Liberecké muzeum

Foto: Se svolením Libereckého kraje (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Detailní pohled na secesní šaty před rekonstrukcí

V polovině 20. století bylo do sbírky textilu Severočeského muzea v Liberci zařazeno i několik pozoruhodných oděvních kousků z fundusu divadla F. X. Šaldy, které se pro jevištní účely kvůli své opotřebovanosti už nehodily. Nyní se tyto vzácné kostýmy díky finanční podpoře Libereckého kraje dočkaly zrestaurování a zároveň naděje, že je v budoucnu uvidí i široká veřejnost.

Mezi zrestaurovanými oděvy stojí za pozornost například dámské večerní šaty z let 1910 až 1913, ušité ve stylu pozdní secese v německém módním salonu Julie Kugelmann v Lipsku. Mají krátké kimonové rukávy, jednoduchou splývavou linii, spodní šaty z červeného hedvábí, které elegantně překrývá průsvitný šedý mušelín, zdobený korálkovou výšivkou, a na vnitřní pasové stuze vytkanou značku módního salonu.

 

Textilní visačka s názvem salónu, kde byly šaty ušité

Herečky je nosily dlouhá léta na různá představení, takže se časem tkanina v oblasti ramen silně poškodila a originální hedvábná spodní sukně musela být nahrazena jinou tkaninou. Jejich restaurování se nyní ujala Lenka Dolanská z Chrudimi, která šaty nejen pečlivě vyčistila, ale především zafixovala poškozené tkaniny, aby byl zachován jejich původní charakter. Zachránila tak jeden z několika málo oděvů z počátku minulého století, které muzeum ve své sbírce vlastní.

Pečlivá alchymie

„Restaurování oděvů není jenom ve znamení oprav švů a dalších laikovi zřejmých zásahů. Podle rozsahu znečištění a poškození se jedná doslova o alchymii a velmi jemnou práci, kde o úspěšnosti zásahu rozhoduje ve velké míře zkušenost restaurátora,“ vysvětluje Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Nyní jsou šaty uloženy ve vodorovné poloze ve speciální krabici v příznivých klimatických podmínkách depozitáře textilu a zkoumá je studentka módy a technologie z univerzity v Linci, kterou zajímají proměny siluet dámských šatů v průběhu historie módy.

 

A takto vypadají šaty po rekonstrukci - zepředu i zezadu 

Otevřený depozitář

Kdy je budou moci spatřit i běžní návštěvníci, zatím není úplně jasné, prostor pro jejich vystavení ale už liberecké muzeum, které v květnu loňského roku otevřelo po rozsáhlé tříleté rekonstrukci, má. Vybudovalo totiž speciální depozitář, v němž mohou návštěvníci zjistit, jak muzejníci pracují se sbírkovými předměty.

Takzvaný instalovaný depozitář tvoří čtyři místnosti za sebou, přičemž v každé z nich je velká vitrína s vystavenými předměty. Jedná se o málo využívanou formu fyzické prezentace sbírkových předmětů podle materiálu nebo účelu (sklo, textil, porcelán a keramika, zbraně apod.). Instalovaný depozitář tedy nesleduje typologický nebo chronologický vývoj, ale prezentuje šíři, rozmanitost a bohatství vybraných podsbírek, které jsou v muzeu kontinuálně budovány od jeho založení v roce 1873.

„Muzeum nemá dost prostor, aby mohlo vystavit všechno, my vystavujeme zhruba tak pět procent. Tady jsme chtěli ukázat bohatství a šíři muzejních sbírek. Každá ta místnost ukazuje čtyři podsbírky a těch podsbírek máme čtyřicet sedm. Ty by zaplnily několik dalších domů,“ vysvětlil Českému rozhlasu Liberec ředitel muzea Jiří Křížek. I oněch pět procent ale rozhodně za návštěvu stojí. Až do konce dubna navíc pro všechny návštěvníky muzea platí vstup zdarma. Další předměty z libereckých sbírek si můžete prohlédnout například i na portálu esbirky.cz.

 

Textilní depozitář, foto Severočeské muzeum

Divadlo F. X. Šaldy

Také ve fundusu libereckého divadla ale zůstávají tisíce kostýmů. A kdo ví? Možná je jich dokonce milion. „Sklad kostýmů zabere celé patro, a ještě se tam nevejdeme. Myslím, že nějaký ten milionek tam bude. Počítám spodničky, svetry, košile, doplňky, boty… Jsou tam mrtvé věci, které se někdy používají v nových hrách. Někdy se i přešijí. Říká se, že máme největší fundus v republice,” vysvětlila pro Deník Taťána Hrustinczová, která se v divadle o kostýmy stará.

A hned dodává i další zajímavost: „Hodně staré kostýmy, originály, necháváme ve skladu a šijeme podle nich na dnešní herce. Dnes je totiž běžná výška herce sto osmdesát centimetrů, dřív to bylo spíše sto sedmdesát a těch deset centimetrů je tam hodně znát. I proporčně se postavy mění.”

Vložil: Andrea Morkusová