Vzácné historické kostýmy z divadelního fundusu. Zrestaurovalo je Liberecké muzeum

Foto: Se svolením Libereckého kraje (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Detailní pohled na secesní šaty před rekonstrukcí

V polovině 20. století bylo do sbírky textilu Severočeského muzea v Liberci zařazeno i několik pozoruhodných oděvních kousků z fundusu divadla F. X. Šaldy, které se pro jevištní účely kvůli své opotřebovanosti už nehodily. Nyní se tyto vzácné kostýmy díky finanční podpoře Libereckého kraje dočkaly zrestaurování a zároveň naděje, že je v budoucnu uvidí i široká veřejnost.

Mezi zrestaurovanými oděvy stojí za pozornost například dámské večerní šaty z let 1910 až 1913, ušité ve stylu pozdní secese v německém módním salonu Julie Kugelmann v Lipsku. Mají krátké kimonové rukávy, jednoduchou splývavou linii, spodní šaty z červeného hedvábí, které elegantně překrývá průsvitný šedý mušelín, zdobený korálkovou výšivkou, a na vnitřní pasové stuze vytkanou značku módního salonu.

Textilní visačka s názvem salónu, kde byly šaty ušité

Herečky je nosily dlouhá léta na různá představení, takže se časem tkanina v oblasti ramen silně poškodila a originální hedvábná spodní sukně musela být nahrazena jinou tkaninou. Jejich restaurování se nyní ujala Lenka Dolanská z Chrudimi, která šaty nejen pečlivě vyčistila, ale především zafixovala poškozené tkaniny, aby byl zachován jejich původní charakter. Zachránila tak jeden z několika málo oděvů z počátku minulého století, které muzeum ve své sbírce vlastní.

Pečlivá alchymie

„Restaurování oděvů není jenom ve znamení oprav švů a dalších laikovi zřejmých zásahů. Podle rozsahu znečištění a poškození se jedná doslova o alchymii a velmi jemnou práci, kde o úspěšnosti zásahu rozhoduje ve velké míře zkušenost restaurátora,“ vysvětluje Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Nyní jsou šaty uloženy ve vodorovné poloze ve speciální krabici v příznivých klimatických podmínkách depozitáře textilu a zkoumá je studentka módy a technologie z univerzity v Linci, kterou zajímají proměny siluet dámských šatů v průběhu historie módy.

A takto vypadají šaty po rekonstrukci - zepředu i zezadu 

Otevřený depozitář

Kdy je budou moci spatřit i běžní návštěvníci, zatím není úplně jasné, prostor pro jejich vystavení ale už liberecké muzeum, které v květnu loňského roku otevřelo po rozsáhlé tříleté rekonstrukci, má. Vybudovalo totiž speciální depozitář, v němž mohou návštěvníci zjistit, jak muzejníci pracují se sbírkovými předměty.

Takzvaný instalovaný depozitář tvoří čtyři místnosti za sebou, přičemž v každé z nich je velká vitrína s vystavenými předměty. Jedná se o málo využívanou formu fyzické prezentace sbírkových předmětů podle materiálu nebo účelu (sklo, textil, porcelán a keramika, zbraně apod.). Instalovaný depozitář tedy nesleduje typologický nebo chronologický vývoj, ale prezentuje šíři, rozmanitost a bohatství vybraných podsbírek, které jsou v muzeu kontinuálně budovány od jeho založení v roce 1873.

„Muzeum nemá dost prostor, aby mohlo vystavit všechno, my vystavujeme zhruba tak pět procent. Tady jsme chtěli ukázat bohatství a šíři muzejních sbírek. Každá ta místnost ukazuje čtyři podsbírky a těch podsbírek máme čtyřicet sedm. Ty by zaplnily několik dalších domů,“ vysvětlil Českému rozhlasu Liberec ředitel muzea Jiří Křížek. I oněch pět procent ale rozhodně za návštěvu stojí. Až do konce dubna navíc pro všechny návštěvníky muzea platí vstup zdarma. Další předměty z libereckých sbírek si můžete prohlédnout například i na portálu esbirky.cz.

Textilní depozitář, foto Severočeské muzeum

Divadlo F. X. Šaldy

Také ve fundusu libereckého divadla ale zůstávají tisíce kostýmů. A kdo ví? Možná je jich dokonce milion. „Sklad kostýmů zabere celé patro, a ještě se tam nevejdeme. Myslím, že nějaký ten milionek tam bude. Počítám spodničky, svetry, košile, doplňky, boty… Jsou tam mrtvé věci, které se někdy používají v nových hrách. Někdy se i přešijí. Říká se, že máme největší fundus v republice,” vysvětlila pro Deník Taťána Hrustinczová, která se v divadle o kostýmy stará.

A hned dodává i další zajímavost: „Hodně staré kostýmy, originály, necháváme ve skladu a šijeme podle nich na dnešní herce. Dnes je totiž běžná výška herce sto osmdesát centimetrů, dřív to bylo spíše sto sedmdesát a těch deset centimetrů je tam hodně znát. I proporčně se postavy mění.”

Vložil: Andrea Morkusová