Luděk Ševčík: Děti nemohou být trestány za své rodiče. Jak které, tedy. Vaše dopisy
22.12.2021
Foto: Pixabay
Popisek: Děti, ilustrační foto
Adventní koncerty České televize se točí kolem znevýhodněných dětí trestanců. To na ně se letos vybírají peníze. Nemohou za to, že jejich rodič je kriminálník, který porušil zákony společnosti a skončil v chládku. Ale jsou tu i děti, jejichž rodiče neskončili v kriminálu, ale prostě nepracují a nevydělávají. I na ty se společnost, jak je rok dlouhý, skládá ze svých peněženek. A pak je tu třetí kategorie dětí, píše Luděk Ševčík. Třetí, na kterou se ohledy neberou.
„V jedné skupině jsou vybrané veřejně politováníhodné. Jsou to děti rodičů ve výkonu trestu,“ píše Luděk Ševčík a pokračuje: „A jsou to některé děti sociálně slabých. Ty, které spadají do exkluzivní skupiny se zvláštní péčí. Na ty první se letos skládají občané při adventních pořadech ČT. Na ty druhé se skládají všichni po celý rok. Neboť, slovy propagátorů, nemohou být trestány za svoje rodiče. A protože nemohou být trestány, vozí je třeba k moři. Jak ušlechtilé!
Pak je zde kategorie další. Jiné děti. Ty už mohou být za svoje rodiče trestány. A jsou. Stačí, pokud si jejich pracující rodiče nedokáží na dovolenou u moře ušetřit. Tak se tam prostě nedostanou. Nebo pokud se jejich rodiče stali obětmi trestné činnosti. Byli okradeni, zmrzačeni, zabiti. Nebo byli postiženi nelidským byrokratismem. Jako účetní, která ležíce s covidem na kyslíku, nepodala včas vyúčtování MPSV. I tím jsou tyto děti trestány. Chybí jim péče, chybí jim prostředky. Třeba i na tu dovolenou.
Děti pachatelů trestné činnosti, nebo těch, kdo se celoživotně práci vyhýbají, nesmí být prý za rodiče trestány. Do života tedy mohou s klidem, že i když nebudou pracovat, nebo budou páchat trestnou činnost, jejich děti to nepostihne. Stejný klid mají i jejich rodiče. Vždyť jejich dětem se dostane od státu mnohem více péče, než dětem těch, kteří byli postiženi jejich trestnou činností. Nebo těch, kdo jim všechno financují. Proč by tedy vlastně měli žít jinak?“ končí otázkou Luděk Ševčík.
|
Ano, proč by tedy měli žít jinak. Otázka přímo úhelná a základní. A právě taková, na kterou si stát ne že neumí odpovědět, on si ji neumí ani položit. Hlásím, že mé děti nikdy nebyly u moře. A co mé děti, ani já nikdy nebyl u moře. Na takovou parádu nemám z čeho ušetřit. A je na místě taková pitomá otázka – kdybych někoho zabil a šel do kriminálu, podívají se mé děti k moři díky politice – vždyť děti za své rodiče nemůžou? Je to taková podivná hra na více privilegované a méně privilegované, kde se ovšem privilegují ti, kteří se mají místo privilegování spíše motivovat, protože privilegování je povede jen k přesvědčení, že všechno dělají dobře, když je za to společnost odměňuje. Takže pan Ševčík klade otázku zcela patřičnou. Doporučuji k přečtení článek pana učitele Stanislava Kortyáka, tam je to vypsané do detailu a nádherně.
|
Vložil: Štěpán Cháb