České soudy plné lásky. Komentář Štěpána Chába
komentář
20.09.2021
Foto: Zákupák / Wikimedia
Popisek: Okresní soud v České Lípě
Dvě paní, obě lidskoprávně nadšené a zdá se, že i patřičně naivní. Jedna druhou seznámí s uprchlíkem z ‘Kurdistánu‘. Druhá žena touží po dítěti, on jí dítě slíbí. V Německu byl muž odmítnut jako žadatel o azyl. Navíc mu nepomohlo, že si v Německu pošpinil kariéru mírumilovného uprchlíka tím, že se choval velmi násilně. Přejel do České republiky, kde si ženu, toužící po dítěti, vzal. A čekal na udělení trvalého pobytu.
Po jeho získání se začal k ženě chovat jako k hadru. Nazýval ji ‘kurvou, prostitutkou, psem‘, začal ji mlátit. A to i během těhotenství. Utekla od něho, podala na něj trestní oznámení za domácí násilí, muž se dostal před soud. Tam vyhrožoval tím, že si k soudu donese bombu a že jej vyhodí do vzduchu. Soudní znalec u něj zjistil velmi nízkou míru inteligence. Obě děti, které s ženou zplodil, jsou mentálně postižené. Muž odcestoval do vězení. Chvíli tam pobyl, následně byl propuštěn za dobré chování. Pokračovalo jeho dobré chování? Ne tak docela. Na matku svých dětí posílal své kumpány a rodinu. Následně byl za další násilnou činnost odsouzen na pět let opět do vězení. A to s přílepkem, že po odsedění trestu bude vyhoštěn.
Z vězení se ovšem milý uprchlík přihlásil o děti. Advokát ženy zkonstatoval, že o děti projevil zájem jen proto, aby nebyl vyhoštěn. Soud v České Lípě ovšem jeho žádosti vyhověl. A to i přes skutečnost, že jeho žena se před ním a jeho rodinou ukrývá na utajeném místě a bojí se. Při telefonním kontaktu otec dětem říká, že matka je zlá a špinavá. Soud matce přikázal, že musí jednou za 14 dní jet v dopoledních hodinách do Prahy, kde musí poskytnout prostor pro hovor otce s dětmi přes Skype. Takové cestování ji může připravit o práci. Otec neposílá alimenty.
Přes to všechno soud v České Lípě trvá na tom, že naprosto vykořeněný násilník na hranici debility má právo na kontakt s dětmi. Matka dětí je přesvědčená, že muž chce děti po vykonání trestu unést do Turecka. Mgr. Marcela Janušková, která rozsudek Okresního soudu v České Lípě vynesla, k tomu Josefu Klímovi řekla: „Já myslím, že dítě má přece právo na oba rodiče. Alespoň tak to říká Základní listina práv a svobod. … A já si myslím, že my bychom měli té holčičce dát šanci. Když to nepůjde, tak to nepůjde, no,“ zkonstatovala soudkyně na dotaz, zda to dětem pomůže, když holčička je autistická a dorozumí se pouze se svou matkou, a syn viděl otce naposledy někdy v půl roce svého života, teď je to čerstvý předškolák.
To je krásný a lidumilný příklad ze života soudců české justice. Násilník, od kterého hrozí, že děti unese a zavleče do země, kde o ně nebude postaráno, ba naopak, na jeho stranu se postaví český soud. Na úkor matky i dětí. Na počátku byla jedna naivní žena, která se zhlédla v snědém samci a chtěla s ním děti. A ono nejde říct, jak se nechala slyšet soudkyně – no, tak je má a ať si to řeší. Vysněný samec se totiž rekrutoval z kultury natolik odlišné, že všechno, co udělá, bude na úkor dětí i jejich matky. Protože on to považuje za přirozené a normální. Matka dětí je přece 'kurva, prostitutka a pes' a jeden si do ní může kopnout dle libosti. V případě otce dětí ovšem neselhal jeden zuřivý jedinec, ale jedna zuřivá kultura, která taková prostě je. Nechtěl bych žít v takovém strachu, který musí matka dětí už roky zažívat a který se před ní opět otevírá jako chřtán, teď už s posvěcením českého soudu. Toto rozhodnutí soudu postrádá lidství. Je byrokraticky mrtvé a odosobněné.
Vložil: Štěpán Cháb