Nešlo tam kácet. A vznikla jedinečná ukázka nádhery přírody, kterou ocenilo i UNESCO zařazením na svůj seznam přírodních a kulturních památek

Foto: Liberecký kraj / Matyáš Gál

Popisek: Jizerskohorské bučiny. Takhle vyfotografované vypadají jako domov elfů.

Je to vlastně komické. Ještě v 80. letech trpěly jizerskohorské bučiny zvýšenými emisemi, v oblasti byly velké lesnické problémy s trpícími porosty. Ale ochrana přírody se od 90. let stala prioritou, lesy tedy začaly nabírat nový dech. A výsledek se dostavil. UNESCO Národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny zapsalo na seznam přírodních a kulturních památek. A to jako první čistě přírodní rezervaci v ČR, zbytek zapsaných lokalit v seznamu UNESCO v ČR se týká staveb a lidské kultury jako takové. Ale jak jsme tak nádherných bučin dosáhli? Velkou pílí a péčí? Ani náhodou.

„Toho buku je tam skutečně mnoho, přes 90 procent, na těch velmi strmých svazích jsou velké plochy, kam se člověk ani fyzicky nemůže dostat, a i kdyby se tam dostal, tak není schopen tam těžit dříví,“ zkonstatoval pro Českou televizi Jiří Hušek, ředitel regionálního pracoviště Liberec AOPK ČR. Za rozkvět tamní přírody tedy nemůže tolik péče člověka, jako spíš naprostá nedostupnost terénu pro těžkou techniku. Ono by se kácelo, kdyby to šlo, ale ono to nešlo. Tak jednoduše to lze říct.

Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny s komplexem smíšeného, převážně bukového lesa a řadou skalních útvarů se rozkládá na bezmála 950 hektarech. Lesy ČR jsou majoritním vlastníkem pozemků a od roku 2007 zachovávají asi 71 hektarů po dohodě s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v bezzásahovém režimu. Na tomto území se lesní ekosystémy vyvíjejí bez vlivu člověka, takže je možné sledovat jejich samovolný vývoj; foto Lesy ČR

Ministr pro životní prostředí Richard Brabec před nastavenými mikrofony samozřejmě zahájil vítězný tanec: „Mám velkou radost – a vnímám to jako prestižní ocenění naší ochrany přírody v celosvětovém měřítku. Unikátní komplex Jizerskohorských bučin se jako vůbec první česká přírodní lokalita stal skutečnou součástí dědictví celého lidstva. Díky Jizerskohorským bučinám a nedávno oceněnému ‘lázeňskému trojúhelníku‘ tak Česká republika právě dostala nový mezinárodní punc.“ Ale ano, je to velký úspěch, velká prestiž, o tom nemůže být sporu.

O oblast stoupne zájem

Se zápisem do seznamu UNESCO samozřejmě stoupne i turistický zájem o oblast. Jan Plesník, vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce AOPK ČR, pro Českou televizi prozradil, že jako existují nadšení filatelisté, kteří se ženou za každou zajímavou poštovní známkou, tak existují i lidé, a není jich rozhodně málo, kteří se snaží navštívit všechny přírodní rezervace ze seznamu UNESCO. Jedná se o milovníky krás přírody, o cestovatele, o nadšence, kteří se do bučin přijedou podívat. To slibuje i vyšší ekonomický profit okolních měst a městeček či vsí.

NPR Jizerskohorské bučiny má dvě jádrové části – Poledník a Štolpichy, tu druhou pojmenovanou podle potoka. Na snímku Štolpický potok, foto Liberecký kraj / Milan Drahoňovský

Co další lokality? Budou? Nebudou?

Jizerskohorské bučiny jsou první českou přírodní památkou na seznamu UNESCO. Proč? Přírodu máme nádhernou, často až překvapivě úchvatnou a fotogenickou. Přesto nás UNESCO vidí spíš jako zemi kulturní, s impozantními historickými stavbami. Ale je to důvod pro ignorování přírody? Proč? Není UNESCO trochu předpojaté? I Jan Plesník v České televizi upozornil, že v seznamech památek UNESCO je velký nepoměr mezi kulturními a přírodními památkami. Těch kulturních je tam prakticky čtyřnásobek. Přičemž jsme, podle Jana Plesníka, v UNESCO zaškatulkovaní právě do oblasti kulturních památek.

Od odborníků OSN prý zní, že u nás není dostatečně ‘panenská‘ příroda, že za tou musíme vyrazit do Afriky, do Austrálie nebo do jižní Ameriky. Když to je takové vyčtené z National Geografic. Ale my, co tu žijeme, společně s Janem Plesníkem vzkazujeme do UNESCO i OSN – vezměte batoh, do něj dejte řízek zabalený v alobalu, navrch přibalte tatranku a vyrazte za poznáním. Brady vám spadnou v údivu. Za každou zatáčkou (nadneseně řečeno) je tu krásná příroda, za každou třetí pak nádherná příroda.

Rezervace je kromě jiného unikátní genovou bankou původních dřevin, jako je buk lesní a javor klen, jedle bělokorá, jilm horský, jasan ztepilý, dub zimní, lípa srdčitá a velkolistá a javor mléč, nezastupitelných pro obnovu lesních ekosystémů Jizerských hor a Krkonoš; foto AOPK ČR / Jiří Hušek ml.

Jizerskohorské bučiny

Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny s komplexem smíšeného, převážně bukového lesa a řadou skalních útvarů se rozkládá na bezmála 950 hektarech. Lesy ČR jsou majoritním vlastníkem pozemků a od roku 2007 zachovávají asi 71 hektarů po dohodě s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v bezzásahovém režimu. Na tomto území se lesní ekosystémy vyvíjejí bez vlivu člověka, takže je možné sledovat jejich samovolný vývoj.

Rezervace je také kromě jiného unikátní genovou bankou původních dřevin, jako je buk lesní a javor klen, jedle bělokorá, jilm horský, jasan ztepilý, dub zimní, lípa srdčitá a velkolistá a javor mléč, nezastupitelných pro obnovu lesních ekosystémů Jizerských hor a Krkonoš. Samotná rezervace vznikla v roce 1999 spojením sedmi bučinných rezervací Špičák, Stržový vrch, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník a Tišina. Lokalitou světového dědictví UNESCO (445 ha) a jejím ochranným pásmem (189 ha) se staly dvě jádrové části NPR Jizerskohorské bučiny – Poledník a Štolpichy, kde probíhá od roku 1960 přirozený vývoj. Zbylá část NPR a její ochranné pásmo představují ochranné pásmo péče o krajinu a udržitelného rozvoje (2090 ha).

Vložil: Kamil Fára