Hlad, malost a boj o skývu. Semily v jednom rychlém profackování životem. Komentář Štěpána Chába
komentář
02.06.2021
Foto: TIC Semily / Wikimedia
Popisek: Semily leží na jihovýchodě Libereckého kraje. Rozkládají se v hlubokém údolí u soutoku Jizery s Oleškou na severní hranici Českého ráje. Žije zde přibližně 8 300 obyvatel
Centrum Fialka v Lomnici nad Popelkou podalo do Semilských novin hlášení, že je těsně před krachem. Centrum se zabývá rodinami se sociálními problémy, jejími nejvěrnějšími a nejzoufalejšími jsou převážně samoživitelky, ale i úplné rodiny, které to prostě dlouhodobě nebo i nárazově přestaly zvládat. 88 % své práce centrum odvádí v Semilech. V Lomnici jen 11 %. Lomnice dala na provoz centra 100 000,- ročně, Semily letos jen 49 000,-. Pokusím se přiblížit zoufalství Semil na vlastním příkladu, kdy jsme do nich jako mladá a nezkušená rodina zavítali a za pět let, naprosto vyléčení ze všech ideálů i radostí života, zase uprchli.
Hned na úvod učiním vážné varování – Semily nejsou město na rozjezd. Je to město na dojezd. V můj neprospěch rozhodně mluví, že mi bylo mírně přes dvacet a do ‘velkého města‘ jsme vyrazili z vesnice o několika málo stovek obyvatel. Záři reflektorů velkoměsta v Semilech ovšem zažije člověk jen ve frontě na úřadu práce, nebo na odboru sociální péče. Proč? Ve městě není práce. A když, tak nijak lákavá.
Co dělat a nekrást?
Po mnoha týdnech snažení po přistěhování do Semil jsem se uchytil pouze na pozici pomocné práce v pekárně. Prostředí tvrdě konkurenční, taková semilská pekárna. Nebyla to dobrá zkušenost, útroby pekárny byly naplněné nedobrými lidmi i nehygienickým prostředím, mírně řečeno. Po dvou měsících jsem byl v pekárně vyměněn, protože jsem špatně natřel várku loupáčků vaječným emulgátorem. Moje blbost. Ocitl jsem se na ulici. Doma dva haranti a jedna žena. Co dělat a nekrást? Svěřit se dočasně do rukou státní pomoci. Vyrazil jsem tedy na úřad.
Dobrý den, máme problém... A co s ním lezete za mnou, dala by se ve zkratce vyjádřit odpověď úřednice. Forma zněla samozřejmě jinak, ale obsah se shodoval. Vyplňte formuláře a vypadněte mi z kanceláře. Za tři dny přijďte na kobereček, abyste mi mohl zopakovat, že práci pořád nemáte. A za tři dny znovu. Že bychom vám něco nabídli, nějak pomohli? Ani nápad. Přijďte na kobereček potit se před mou mocí. To byla jediná akce ze strany úřednice. A pak samozřejmě výplata životního minima. No, přežili jsme na něm dva měsíce, než se mi poštěstilo a já našel práci v domově důchodců za minimální mzdu, která v tu dobu čítala něco málo přes devět tisíc na ruku. Oproti životnímu minimu jsme si nepatrně, věru nepatrně, polepšili. Než jsem se dostal do zaměstnání, rozprodal jsem v místní zastavárně vše, co mělo nějakou hodnotu.
Je neziskové centrum pro rodiny k ničemu?
A tady se ptám, zda je na místě podhodnocovat přínos například Centra Fialka. Takové centrum v tu dobu v Semilech k mání nebylo. Takže se člověk mohl obrátit jen na chladný státní úřad, kde nad ním neustále visela nevyslovená vyhrůžka. Všechno znělo a bylo represivní. Centrum Fialka se věnuje přímo práci s rodinami, hledá, pomáhá, shání, nabízí, nutí nenásilně rodiny k aktivitě, k postarání se o vlastní život, ukazuje možnosti a příležitosti. Nahrazuje tak vlastně jinak chladný úřad, jehož úřednice touží po jediném – nebýt obtěžovány. Nějaká empatie a snaha pomoci? Nechte si zdát. A někdy je prostě potřeba natáhnout ruku a požádat o pomoc. Stane se. S batohem na zádech a dvěma haranty se blbě rozjíždí úspěšný život. Navíc v tak pitomém městě, jako jsou Semily. Úřad je více překážkou, než pomocí. Vlastně bych byl v tu dobu nesmírně vděčný za Centrum Fialka. Ta hrůza by byla snesitelnější. A důsledky nemusely být tak zdrcující.
Semily z vlastní zkušenosti
Nutno doplnit, že Semily jsou z mého pohledu a zkušeností nesmírně nemocné město. Probendil jsem půlkou republiky, bydlel všelikdes, ale takovou strojovou nelidskost, s jakou jsem se setkal v Semilech, jsem nikde nezažil ani z rychlíku. Město plné strachu a neschopnosti a prázdnoty. Semily, podivné slepé střevo, kde není nic jiného než supermarkety hřadující poblíž centra města, nebo rovnou v něm. Jinak pusto. Ilustruje to i případ, když má krásná paní sehnala práci šatnářky v nově otevřeném kině. Přistoupila k ní žena místního lékaře a špitla jí do ucha – ‘toho si važ, to je fakt dobré místo, máš štěstí, že ho máš.‘ Výplata tři tisíce, čtvrt úvazku. Toho si važ, řekla žena lékaře tiše a až snad obdivně. Máte-li na výběr mezi Semily a vyloučenou lokalitou, volte vyloučenou lokalitu. Semily jsou jako Stepford z knihy Stepfordské paničky spisovatele Ira Levina. Něco je ve vzduchu. A blíží se to.
Vložil: Štěpán Cháb