Nenecháme hostinec padnout, nikdy. Dubáci, s hlavami tvrdými jako dub, vyrazili do marného boje… a vyhráli. Čest a sláva jim
09.10.2020
Foto: Spolek Dubáci (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Ještě v roce 2014 se podařilo objekt prohlásit za nemovitou kulturní památku a od roku 2015 ho postupně Dubáci opravují
FOTOGALERIE „Na podzim 2014 se nám po dlouhém vyjednávání podařilo získat unikátní roubený hostinec Pod Lipami ve vsi Trávníčku. Respektive jeho ruinu. Než se z ní stane muzeum, čeká nás ještě trochu práce. Ale hned od začátku, jsme se do oprav s vervou pustili.“ Tak takto začalo dobrodružství, jak jej popsal spolek Dubáci. Unikátní stavební památka, roubený Beranův hostinec v osadě Trávníček na Českodubsku, má k tomuto roku vyhráno. Už místo něj neuvidíte ruinu, kterou necháváme ostudně pustnout, ale krásnou budovu pod citlivou rekonstrukcí spolku, kterému jde o její záchranu.
Nyní prochází díky péči majitelů a spolku Dubáci důkladnou rekonstrukcí, na níž se finančně podílí i Liberecký kraj. Od roku 2015 až do letoška věnoval ze svého rozpočtu 2 264 002 koruny. „Mám velkou radost z toho, že mohu sledovat tuto rekonstrukci. Liberecký kraj ji každoročně finančně podporuje. Proměna je obrovská a přiznám se, že když jsem viděla, jak vypadají jednotlivé místnosti i celý dům na začátku, byla jsem trochu pesimistka. Jenže když se někdo do něčeho pustí se zápalem a zároveň respektem k památce tak, jak to dělají Dubáci, dokáže i nemožné. Věřím, že také další plán, který za Dubáky stojí, tedy vybudovat v Trávníčku ´živý´ skanzen, se podaří. A bude jediný v našem kraji,“ uvedla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Nejnovější, letošní snímek hostince, jak ho prezentují Dubáci na svém Facebooku. „Po celou dobu úzce spolupracujeme s Libereckým pracovištěm Národního památkového ústavu a velmi si vážíme toho, že jsme byli zařazeni mezi příklady dobré praxe a v letošním roce navrženi na prestižní cenu Patrimonium pro futuro v kategorii obnova památky. Děkujeme všem, kteří jste nám poslali hlas v hlasování veřejnosti,“ píší
Trocha historie
Historie domu sahá až do 16. století, čímž se řadí k jednomu z nejstarších místních sídel. Jeho význam tkvěl zřejmě i v jeho umístění na návsi u silnice mezi panským Sychrovem a Českým Dubem. Již roku 1546 odsud pocházejí zmínky o někdejších majitelích.
Roku 1747 koupil dům s pozemky za 192 kop Jan Beran. Tehdy začal jeho rozkvět, spojený právě s rodinou Beranů, která vystavěla i nedaleký Beranův mlýn - jedinečnou památku lidové architektury. Z konce 18. století zřejmě pochází současné roubení sálu, ve 40. až 60. letech 19. století proběhla zásadnější rekonstrukce. Během ní tesařský mistr Václav Bartoš z Doleního Trávníčku vdechl stavení vskutku mistrovskou podobu – řezbářsky bohatě zdobenou konstrukci podstávek a dnes již zhroucenou pavláčku, což jsou prvky, které jezdili obdivovat architekti a národopisci po celé 20. století.
Pravděpodobně největší slávu si hostinec zažil v první dekádě 20. století, kdy zde hospodařil a šenkoval Antonín Beran (na snímku dole). Z té doby taky pochází první známá dobová fotografie, dosvědčující rekonstrukci kolem konce 19. století, kdy se stavení zvedalo do výšky. Do krovu, krytém již moderní pálenou taškou, byla včleněna hostinská komůrka a všechny interiéry získaly bohatou výzdobu na hliněných a vápenných omítkách.
Ve 30. letech hospodařila v domě rodina Poršova. Ta si objekt také adaptovala pro své potřeby. Někdejší hostinský sál byl přepažen do dvou místností a do tanečních parket byla dosti hrubě vyříznuta díra na nový kachlový sporák. Od těch dob již ale do stavební konstrukce nikdo z dalších vlastníků chalupářů výrazněji nezasahoval. Díky tomu se sice dům dochoval v téměř nedotčené selské podobě z 19. až 20. století, ale zároveň se kvůli zanedbané údržbě ocitl v havarijním stavu.
|
Dobrá a špatná stránka chátrání
Poslední dobré časy budova zažila ve dvacátých letech minulého století. Od té doby se stala rekonstrukce nebo oprava jen slovem ve slovníku. Což je samozřejmě špatné, do střechy teklo, zdivo se vyvalilo, trámy ztrouchnivěly a unikátní pavlač, kterou jezdili obdivovat architekti z celé země, spadla. A tak před spolkem Dubáci stála skutečně ruina. Ale má to i dobrou stránku. Tehdejší selská architektura byla nedotčená. Poslední zásah zažila budova právě ve dvacátých letech.
Stav hostince v roce 2014 - pravděpodobně by další zimu nepřežil
Jedou moderními metodami
První práce začaly na podzim roku 2014, kdy Dubáci a jejich příznivci objekt vyklidili, aby mohly začít záchranné práce a řemeslníkům nic nepřekáželo. A pak, krůček po krůčku, docházelo k pomalému zvedání budovy z popela nezájmu. V plánu je vrátit hostinci jeho podobu. A to se vším všudy, aby návštěvníci mohli zažít na vlastní kůži atmosféru tehdejšího Rakousko-Uherska.
„Při stavebně-historickém průzkumu jsme objevili rod Beranových, který v Trávníčku žil od roku 1747. Poslední v řadě byla rodina hostinského Antonína Berana (1875–1915). Měli jsme velkou radost, když jsme po sto letech našli velké portréty jeho dětí Mařenky a Toníčka. Obě zemřely v mladém věku na tuberkulosu, stejně jako jejich otec. Postupně objevujeme i další předměty s nimi spojené,“ stojí na stránkách
Po brigádě začala spolupráce s předními odborníky na lidovou architekturu, architekty Tomášem Eflerem a Janem Peštou, na přípravě projektu celkové rekonstrukce. Budova byla zapsána do kulturních památek ČR. Spolek získal na záchranu hostince peníze z Havarijního fondu Ministerstva kultury. V roce 2016 se k podpoře připojil i Liberecký kraj. Už v roce 2017 stála obnovená unikátní pavlač. Probíhala rekonstrukce obytných prostor.
Pracná šablonová výmalba se obnovuje centimetr po centimetru
Letos prošly hlavní sál a spojovací chodba v přízemí sanací pomocí mikrovln proti dřevomorce, počítá se rovněž s položením původní cementové historické dlažby. V plánu jsou v letošním roce ještě práce na omítkách ve spojovací chodbě a dvou přilehlých místnostech – kuchyni a čeledníku. Na roubených konstrukcích budou hliněné, na zděných vápenné. Současně se také omítnou stropy hliněnou omítkou na rákos.
Taneční sál dosud bez podlah. Mnoho dalších fotografií najdete v galerii
I v čeledníku a kuchyni se uskuteční mikrovlnná sanace podlah. V kuchyni se ještě vyzdí základ pro komín a kamna, k jejichž instalaci dojde v následujících letech. Obnova čeká dřevěné vstupy do sklepů a jejich obednění v chodbě.
Vložil: Kamil Fára