Když hořel Ještěd. Liberečtí hasiči slaví výročí a dokládají, že jim ty ‘hadice ještě stříkají‘
09.07.2020
Foto: HZS Libereckého kraje (stejně jako ostatní snímky, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Požár skládky odpadu Arnoltice 17. listopadu 2012. Ilustrační foto
Je tomu přesně 111 let, co se liberecký hasičský sbor přestěhoval do areálu bývalé továrny v Barvířské ulici. Tehdy ještě jako hasiči Rakousko-Uherska. A je tomu přesně 75 let, kdy se začala na stejné adrese psát samostatná historie českých profesionálních hasičů Libereckého kraje. A u té příležitosti se rozdávaly medaile ‘Za věrnost II. a III. stupně‘, noví členové skládali své sliby a slavnostně se spustila on-line kronika významných okamžiků stanice. A samozřejmě, povídalo se o tom, co bylo. I co bude.
Od prvotního nápadu ke spuštění samotné kroniky uběhl jen měsíc. Nejvíc práce hasičům dalo sesbírat textové i fotografické materiály a dát jim ucelený obraz, ale také oslovit pamětníky. „Podařilo se nám například získat výpověď Jiřího Svobody, který byl 1. dubna 1989 součástí osmičlenného družstva požárníků z libereckého útvaru, kteří unikátním způsobem zdolali vrchol Ještědu. Za nepřetržitého vedení požárních hadic urazili vzdálenost 13 300 metrů s převýšením 660 metrů z liberecké radnice na Ještěd, a to v čase 3 hodiny 40 minut 23 sekund,“ zmínila jednu ze zajímavostí mluvčí hasičů Lucie Hložková.

V roce 1989 se na počest svých předchůdců rozhodlo osm profesionálních hasičů ze stanice Liberec pod vedením Jiřího Svobody dobýt vrchol Ještědu netradičním hasičským způsobem. Použili k tomu originální metodu, při které postupně pokládali, spojovali, rozpojovali a následně zase smotávali požární hadice vždy tak, aby na trase ležely stále spojeny tři hadice.
Plachta pro skluz
S on-line kronikou se můžete ponořit do historie, do informací o celém sboru, o osobnostech, které byly se sborem spjaté, nebo s hasiči, kteří položili ve službě život. Vedle toho se můžete začíst i do největších a nejvýznamnějších zásahů, které za svou historii hasiči museli provést. „I když hasiči nyní využívají řadu nových technologií, tak mnoho principů jejich činnosti vychází z dávné minulosti, na kterou bychom neměli zapomínat. Právě liberecký hasičský sbor byl průkopníkem některých hasičských novinek, mezi které patřila například plachta pro skluz osob z hořícího domu nebo pěnový hasicí přístroj,“ dodala Hložková.
„Poznání historie je důležité pro správné pochopení současnosti, a proto bychom rádi touto cestou chtěli připomenout, jakým vývojem profesionální hasiči v Libereckém kraji prošli,“ stojí v úvodu kroniky.
|
Virtuální prohlídky
Součástí on-line kroniky jsou také virtuální prohlídky současných hasičských stanic. První, které se dostalo té cti, je hasičská stanice v Tanvaldu. Na nápad přišli hasiči během pandemie koronaviru. Každý rok hasiči pořádali hojně navštěvované dny otevřených dveří a bylo jim líto, že by o to veřejnost připravili. Tak na tanvaldské stanici dostali úkol pořádně vysmýčit a začalo se fotit. Díky tomu si tamní stanici můžeme prohlédnout z pohodlí vlastního domova.

Hasičská stanice v Tanvaldu. Kancelář velitele stanice.
„Tento nápad vznikl v době, kdy se z důvodu koronaviru a nouzového stavu uzavřely dveře do všech objektů HZS Libereckého kraje. Každý rok pořádáme dny otevřených dveří, o které je vždy velký zájem, a proto jsme veřejnost nechtěli ani v této těžké době o hasiče připravit,“ upřesnila Lucie Hložková. Další stanice budou následovat. Které? To hasiči nechtějí prozradit.
Ještědská tragédie
Ještědská věž, dominanta nejen Liberce, ale také české architektury. Její autor, architekt Karel Hubáček, byl částí veřejnosti zatracován, částí veřejnosti, obzvláště pak té odborné, veleben. Ještěd je jedinečný. Základní kámen ještědské věže byl položen 30. července 1966, dokončen byl v červnu 1973.

A už v roce 1969 (opravdu, v čase její výstavby) byla stavba oceněna Mezinárodní unií architektů a získala prestižní Cenu Augusta Perreta. Kvůli politickým poměrům v naší zemi si cenu v Buenos Aires nemohl Hubáček převzít. Toto ocenění má ještědská věž jako jediná budova v naší republice. V porevoluční době se Ještěd dostal do konkurzu a hrozil bankrot. Během té doby došlo k rozprodeji unikátního nábytku, který byl navržen a vyroben přímo pro Ještěd. V roce 1998 ještědskou věž Ministerstvo kultury zapsalo mezi kulturní památky. Nyní se usiluje o rekonstrukci původního nábytku a vnitřního prostředí věže. Jenže co na Ještědu stálo před věží? O tom nás informuje, mimo jiných, právě kronika hasičů. Tady se uchýlíme k přímé citaci kroniky:
„31. ledna 1963
Požár horské chaty na Ještědu
Jedna z nezaměnitelných dominant města Liberce je budova vysílače a horského hotelu ve tvaru rotačního hyperboloidu z architektonické dílny Karla Hubáčka. Dnes již jen starší obyvatelé Liberce pamatují předchůdce této stavby, třípodlažní budovu horské chaty, která byla slavnostně otevřena 13. ledna 1907. K tragické události však došlo 31. ledna 1963, během níž byla tato převážně dřevěná chata zničena požárem.

Podle okolností rozvoje požáru byl učiněn odhad, že ke vzniku požáru došlo asi v 17:40 hodin, přičemž samotné ohlášení nastalo v 18:23 hodin. Vyšetřováním okolností vzniku požáru bylo zjištěno, že příčinou bylo vznícení uvnitř duté stěny, obložené korkovými deskami, ke kterému došlo při rozehřívání zamrzlého vodovodního potrubí plamenem benzínové pájecí lampy v tzv. stoupačce. Požár se rychle rozšířil na celou budovu i přesto, že byly po zjištění požáru použity dostupné prostředky hasicí techniky (přenosné hasicí přístroje, vnitřní požární vodovod a ruční nářadí).

Hasební zásah byl komplikován mrazem, venkovní teploty se pohybovaly okolo ‑10°C a silným větrem. Jediná přístupová silnice byla zavátá sněhem a vše pro hašení se dopravovalo lanovkou. Zásah prováděly jednotky libereckého požárního útvaru dobrovolné jednotky prakticky jen pomocí hasicích přístrojů a ručního nářadí.

Záchranu zařízení v přízemí včetně retranslační techniky (Ještěd byl významným telekomunikačním bodem) prováděla vojenská jednotka, hosté, personál hotelu a vysílače. Při zásahu se 2 zasahující hasiči nadýchali zplodin hoření, 1 byl hospitalizován, 1 zaměstnanec při hašení propadl stropem a s lehčími zraněními byl předán k lékařskému ošetření. Výše vzniklé škody byla tehdy odhadnuta na 2 961 609 Kčs. Na vrcholu hory zůstala po požáru jen ruina se silně narušeným zdivem, která byla později odstraněna.“
|
Vložil: Kamil Fára