Moje malá soukromá revoluce aneb Konečně úplně jiné Vánoce

Foto: Adina Janovská

Popisek: Vysněné Vánoce

Ach ty rodinné tradice! Do něčeho se narodíte, a pak vám dlouhá léta veškeré ty zvyky a nectnosti připadají samozřejmé. Prostě automaticky přebíráte to, v čem jste vyrostli. Až vám jednoho krásného prosincového dne konečně dojde trpělivost.

Nekonečné dostihy, hromady dárků, tuny jídla, hektolitry pití… tak vypadaly Vánoce mého dětství. Veškerému tomu šílenství velela rázná generálka, která si ale sama dávala zatraceně pozor, aby se náhodou neunavila. A tak zatímco babička vydávala rozkazy, kontrolovala každý detail a trousila jedovaté poznámky, moje matka lítala po bytě jako motorová myš. Navíc tenkrát ještě chodila na Štědrý den do práce, a pak se povinně muselo zaskočit na pátou odpolední k příbuzným, takže na židli u štědrovečerního stolu dopadla v půl deváté večer a zpravidla s ní lomcovala horečka z vyčerpání. No uznejte, to jsou, panečku, Vánoce!

Zvyk je železná košile

I když vám po léta přesně zajetý rodinný harmonogram jde v podstatě na nervy, zpravidla si základní prvky toho běsnění stejně nesete do dalšího života s sebou. I mně se to stalo, tím spíš, že jsem se provdala za vášnivého milovníka jídla, který by dnes možná dosáhl zápisu do Guinnessovy knihy rekordů. Během prvního půlroku manželství se totiž dokázal vyžrat o pětadvacet kilo. Tehdy jsem ještě byla naivka, které lichotilo, že mu chutná, a tak jsem si v prvním předvánočním čase přidala k péči o čtyřměsíční dceru a rigorózní zkouškám na univerzitě ještě noční ‘cvičení‘ v kuchyni. Výsledkem bylo dvacet osm druhů vánočního cukroví, které do Štědrého dne stačil téměř všechno zbaštit. Na svátečním stole pak nechyběla gigantická domácí vánočka, narvaná až k prasknutí mandlemi a rozinkami, rybí polévka a kotel poctivého vývaru s domácími nudlemi, hromada bramborového salátu, u níž jsem došla k závěru, že by bylo mnohem praktičtější zadělávat ji v rokli a míchat smrčkem, smažený kapr a hora řízků ze čtyř druhů masa. Zatímco jsem to všechno patlala, sklízela jsem babiččiny tradiční uštěpačné poznámky. Matka byla svěží, na židli jsem tentokrát dopadla s horečkou z vyčerpání já.

Naši každodenní hosté

Rozvod s babičkou

A pak si na mě osud došlápl. Mezitím co jsem sváděla boj o život se zákeřnou nemocí, můj vztah k stále stejně nefunkčnímu partnerovi se sesypal jako domeček z karet. Podala jsem žádost o rozvod, který se nechutně vlekl, protože můj muž usoudil, že mě obstrukcemi unaví a nechám si ho raději doma. Uspořádání povaleč gaučový versus oddaná hospodyňka mu totiž vyhovovalo. To by ale býval nesměl narazit na sveřepou Kozorožku, která už měla všeho právě dost. Pak jsem se konečně nadechla a rozhodla se ke změnám, které zamávaly i se zajetými vánočními zvyky. Jedovaté poznámky sice babička trousila dál, odpověď ale dostala jen na tu první: V téhle domácnosti jsem paní já! Na další už sklízela jen naprosto výmluvný pohled, jímž jsem dávala najevo, že se nemíním unavovat neustálým opakováním téhož. Salát jsem nezadělávala v rokli, řízků bylo přiměřeně, jen to cukroví nám stejně vydrželo až do března.

Konečně doma

Po sérii různých životních kotrmelců a dílčích změn jsem dospěla s léty k závěru, že nadešel čas pro tu radikální. Že si chci konečně vychutnávat každý den, a k tomu mi něco chybí. Nebo spíš přebývá. A tak jsem definitivně vyměnila přežívání na smrduté pražské ulici, v činžáku, pod jehož okny se čtyřiadvacet hodin denně řítilo ve čtyřech pruzích jedno auto za druhým, za vysněnou romantickou idylu. Pod okny mi místo řevu motorů štěbetají ptáci, kousíček za domem má noru liška, na druhé straně bydlí jezevec. A srnec, kterému říkám Ferda, si každé ráno chodí pro svá tři jablíčka. Na Štědrý den k nim samozřejmě dostane menší nášup stejně jako jeho dvě družky, které na rozdíl od něj stále ještě neztratily plachost. Místo poskakování po kuchyni vyrazím se psy na dlouhou procházku, od které nás neodradí ani případný slejvák. Večeře bude slavnostní, ale tak akorát, stejně jako množství dárků. Místo jednoho stromečku ale máme tři – dva venku svítí celé noci do okolí a sousedům ze zvířecí říše to ani trošku nevadí. A ani s úklidem to nepřeháním – Ježíšek se přece narodil ve chlévě!

Přeji vám všem pohodu, klid a spoustu lásky. O to o vánočních svátcích jde především.

Adina Janovská

Vložil: Adina Janovská