Společnost nám nějak fízlovatí už i v lese. Komentář Štěpána Chába
komentář
01.12.2019
Foto: Facebook / Černé stavby v CHKO nechceme
Popisek: Do lesa vstup zakázán. To je cílem? A ´Pařezáka´v CHKO (pokrývá území tří krajů, Středočeského, Ústeckého a Libereckého) rozhodně nechtějí
Na Facebooku se zorganizovala prazvláštní skupina, která se nazvala Černé stavby v CHKO nechceme. Jejich cílem je nahlašování, udávání a spolupráce při likvidování ‘černých‘ staveb trampů v chráněných krajinných oblastech. A mají své výsledky. Jejich vinou, nebo jejich spoluúčastí, už padlo několik trampských osad.
Jejich ‘výroční zpráva‘, v které skupina na Facebooku zhodnotila svou činnost za rok 2019, je pěkná: „Rok 2019 byl pro nás rokem úspěchů. Podařilo se nám vyřešit letitý problém opevněného hrádku Skřítka stavitele v Českém Ráji. Povedlo se nám rozčeřit zasmrádlé vody v CHKO Kokořínsko - Máchův Kraj. Kdo by chtěl namítnout, že jedna vlaštovka jaro nedělá, dostane jasnou odpověď: Pokud jsme letos zašťourali do vosího hnízda, v příštím roce očekáváme rojení asijských sršní.“
Svobodu? Zapomeň
Skupina Černé stavby v CHKO nechceme se zaštituje tím, že trempové přírodě škodí a ubližují a že se, to je podstatné, nedrží litery zákona, kdy si přeci každý nemůže jen tak vyrazit do lesa a postavit si tam rekreační chatu. Jejich odůvodnění: „Náš boj není bojem proti ideálům přátelství, svobody a lásky k přírodě, nýbrž pouze a výhradně bojem za nastolení rovných a férových podmínek pro všechny.“
Co je tramping
Tremping má u nás velmi bohatou historii, datuje se už od první republiky. Za dob komunismu byl tremping svého druhu odbojem proti totalitě. Trempové utíkali z normalizační šedi hledat (a nacházet) alespoň zdání svobody. Pravidlem trempinku je přátelství, láska a hlavně nesmírná úcta k přírodě. To trampovi krvácí srdce, když vidí, že se lesu ubližuje. Tremping je, dá se říci, synonymem pro svobodu člověka, který se nedá spoutat, protože člověk se spoutat nedá. Tremping je prostě styl života se svou hudbou, pravidly, módou, literaturou, slangem. Tremping je naprosto svébytná kultura, která není (a nikdy nebude) masově organizovaná, dozorovaná ‘vyšší‘ autoritou ve smyslu státu nebo jeho podsekcí.
Soudruzi z Facebooku
Ony ‘černé‘ stavby, které se soudruzi z facebookové skupiny rozhodli ve spolupráci s byrokratickým šimlem vymýtit, nejsou něčí rekreační chalupy. Jsou to sdílené stavby, stavěné s ohledem k přírodě, v kterých může přespat, odpočinout si nebo si uvařit kdokoliv, kdo jde kolem. Neslouží jednomu člověku, jsou určené k tomu, aby je mohl využít kdokoliv. A rozhodně nehyzdí les, neškodí přírodě, nikomu, krom soudruhů, nepřekáží.
Pokouším se chápat osobnost někoho, komu činí radost podílet se na likvidaci takových staveb a tím i vážného poškozování velmi svobodné kultury trempingu. Co je to za lidi? Dobrá, drží se přísně litery zákona, která nepovoluje stavby na divoko v přírodě, obzvláště ne v Chráněných krajinných oblastech. Ovšem zákon byl myšlen spíše tak, aby si v lese jen tak z plezíru nemohl někdo postavit dům k bydlení. Protože pak by mohl být zásah do přírody citelný. Což trampské sruby rozhodně nedělají. U těch zákon prakticky jedno celé století mhouřil oko. Krom excesů za komunismu, kdy svobodná trempská kultura byla trnem v oku. Přesto v republice rostly desítky osad i osamělých srubů a tremping jako takový vysloveně kvetl, ač za to dostával přes záda potěhem.
Nemohu si pomoci, ale nenacházím jediný rozumný důvod, proč vznikla skupina Černé stavby v CHKO nechceme. Nechápu mentalitu jejích aktivních členů. Likvidují svobodu trempingu, ale tvrdí, že nebojují proti svobodě, vyvolávají nenávist, smutek, zoufalství, ale tvrdí, že nebojují proti přátelství, pokoušejí se vyhnat a potrestat lidi, kteří milují přírodu, ale tvrdí, že nebojují proti lásce k přírodě. Kde se ti soudruzi pořád líhnou? A proč mají neustále pocit, že všichni okolo jsou moc svobodní a že by nebylo od věci je pozavírat? Nebo je prostě uspokojuje, že mají svou ubohou moc udavače a mohou tedy roznášet zmar? Přečtěte si reportáž jednoho z trempů, který o destruktivní činnosti novodobých soudruhů podává podrobné svědectví, je to smutné čtení.
Vložil: Štěpán Cháb