Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zaprášená nuda? Je to prostě o lidech. Liberecké muzeum, přestože ho právě opravují, baví stále

24.08.2019
Zaprášená nuda? Je to prostě o lidech. Liberecké muzeum, přestože ho právě opravují, baví stále

Autor: Facebook / Severočeské muzeum

Popisek: Severočeské muzeum, ilustrační foto

„Stavba v přímém přenosu aneb nahlédněte do rekonstruovaných prostor muzea,“ píší pracovníci muzea na svých stránkách. Rozhodli se totiž, že prostřednictvím kamer, umístěných v rekonstruovaných expozicích muzea umožní (skoro) živě nahlédnout na stavbu a na vlastní oči vidět, jak vypadá prázdné muzeum v rekonstrukci. Snímky jsou pořizovány v denní době vždy po dvou hodinách, čas pořízení záběru můžete zjistit po najetí myší na snímek z kamery. A to není zdaleka vše...

Adresu, kde můžete sledovat stavbu online, najdete ZDE. A již teď je jasné, že zapálení pracovníci muzea připravují expozice, které budou stát zato. A co je hlavní, umějí svou práci ´prodat´. Což prospívá muzeu, protože když znáte příběh, který se za exponátem skrývá, je pro vás ten sbírkový předmět hned zajímavější a bližší...

V muzeu panuje čilý stavební ruch, foto Severočeské muzeum

Návštěvníky uvítají původní hodiny z věže

Až se po rekonstrukci otevře Severočeské muzeum v Liberci (v září 2020), upoutá návštěvníky nově zrestaurovanými exponáty. V novém vstupním vestibulu muzea se po otevření na podzim příštího roku například objeví pohyblivá časoměrná plastika: původní hodinový stroj z muzejní věže.

Ten byl pořízen v posledním roce výstavby budovy — 1898. Podle typu konstrukce jej zhotovili v dílně hodináře F. X. Schneidera v Bruntále. Dodán do věže muzea byl prostřednictvím libereckého hodináře Leubnera, pokračovatele obchodu s hodinářským zbožím A. Bergmanna, sídlícího v liberecké Vídeňské, dnes Moskevské, ulici. Ve věži muzea sloužil až do konce 70. let minulého století, kdy jej nahradil nový, elektricky řízený stroj, zhotovený firmou Elektročas v Praze.

Historický hodinový stroj se změní v pohyblivou plastiku, foto Severočeské muzeum

„V nově otevřeném muzeu budou mít návštěvníci možnost vidět řadu exponátů, které nebyly kvůli svému stavu dosud prezentovány. U věžních hodin ještě mnozí zažili původní hodinový stroj a nyní uvidí, jak vlastně vypadal,“ uvedla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Poté, co stroj přestal sloužit k pohonu hodin na muzejní věži, byl převezen do depozitáře muzea v Raspenavě. Pokrývaly jej nepůvodní nátěry, nekompletní mechanika byla zanesena prachem, zbytky olejů a konzervačních prostředků. V roce 2010 navíc do depozitáře vnikla při záplavách velká voda a mechanismus poničila. Prošel konzervací a od roku 2013, kdy byl zařazen do muzejních sbírek, byl až do začátku současné rekonstrukce budovy muzea po nezbytné konzervaci umístěn na původním dřevěném podstavci podesty schodiště.

 

Původní hodinový stroj z muzejní věže pochází z roku 1898, foto Severočeské muzeum 

V souvislosti s II. etapou modernizace Severočeského muzea v Liberci se rozhodlo o jeho instalaci do nově pojatého vstupního vestibulu. Kompletní práce na jeho restaurování vyhrál ve výběrovém řízení sochař Petr Skála, který má letité zkušenosti z tohoto oboru a kromě oprav hodinových strojů se také stará mimo jiné o údržbu a chod Staroměstského orloje v Praze. Novou architektonickou podobu podstavce stroje i ciferníku navrhuje architekt Michal Hlaváček, který je také hlavním autorem a projektantem 2. etapy modernizace Severočeského muzea v Liberci.

„Vzhledem k záměru instalovat hodinový stroj jako funkční exponát ve vstupní hale je navrženo osazení automatického natahovacího stroje, poháněného pravidelně elektromotorem, který jej bude udržovat v provozu. Po kompletním restaurování všech částí by měl ukazovat aktuální čas svými původními ručičkami na původních číslicích nového ciferníku. Historický hodinový stroj se tím změní v pohyblivou plastiku, která bude od září příštího roku vítat návštěvníky muzea,“ řekl Jiří Křížek, ředitel Severočeského muzea v Liberci.

Gotickému svícnu v Severočeském muzeu vdechla restaurátorka nový život

Doslova mravenčí prací je restaurování historických exponátů. Celou řadu jich má ve svých sbírkách i Severočeské muzeum v Liberci a ruce zkušených odborníků vdechují unikátním předmětům nový život. Leckdy je to práce téměř detektivní, protože původní vzhled artefaktů obestírá tajemno a restaurátoři tak pomáhají jejich nový vzhled sami utvářet.

 

Gotický svícen z doby před (vlevo) a po (vpravo) restaurování, foto Severočeské muzeum 

„Jsem velmi ráda, že se postupně daří sbírkový fond muzea restaurovat. Samozřejmě bychom potřebovali na restaurování mnohem více peněz, aby šly práce na velkém množství předmětů rychleji. Na druhou stranu, díky možnostem dotací na restaurování jsou nyní restaurátoři po celé republice zcela vytíženi a obtížně bychom hledali někoho, kdo má volnou kapacitu,“ uvedla radní  Vinklátová.

Jedním z takových předmětů ze sbírek Severočeského muzea, které se dočkaly záchrany díky evropským penězům z Integrovaného regionálního operačního programu Ministerstva pro místní rozvoj, je nevelká, pozdně gotická plastika anděla z oblasti jižního Německa, která sloužila coby držák na svíce.

Detail nerestaurovaného gotického svícnu, foto Severočeské muzeum

Před restaurováním byl vzhled plastiky žalostný. Na více než šedesáti procentech povrchu chyběla barva a tam, kde se dochovala, nedržela na místě. Zlacení někdo v minulosti opravoval bronzovým nátěrem a část těla i oblečení anděla byly nevhodně přebarveny.

Nejprve bylo nutné plastiku zbavit nánosů nečistot a uvolněné vrstvy barev zpevnit. S pomocí skalpelu a rozpouštědel z anděla zmizelo nežádoucí přetření; bylo potřeba postupovat citlivě, aby nedošlo k poškození pozůstatků originálního zlacení a stříbření sošky. Následovalo zatmelení prasklin a doplnění podkladu pro novou malbu.

Restaurátorka Karine Artouni pak začala retušovat dílo akvarelovými barvami a plátkovým zlatem. Při výtvarném pojednání obličeje pak projevila vlastní umělecký cit, protože původní podoba se nedochovala. „Ve shodě s kurátorem muzea se jí podařilo dosáhnout výrazu, který hodnověrně odpovídá originálnímu pojetí bez toho, že by mu ubíral na autentičnosti,“ řekl ředitel muzea. Poté, co prošla restaurací, ozdobí gotická plastika v nové, rekonstruované expozici muzea sekci, věnovanou středověku a renesanci.

Muzeum ukáže i zrestaurovanou Meltzerovu vitráž Madona s dítětem

Desetitisíce předmětů má ve svých sbírkách Severočeské muzeum v Liberci. Mnoho jich získalo darem. Ale jenom jeden jediný z nich nese jmenovité věnování. Je to novorenesanční vitráž Madona s dítětem, zhotovená speciálně pro Severočeské muzeum v roce 1890. Protože se objeví v nově připravovaných expozicích uměleckých řemesel Severočeského muzea po jeho znovuotevření v roce 2020, dočkala se restaurátorského zákroku.

Vitráž Madona s dítětem věnoval v roce 1890 muzeu majitel malírny uměleckého skla ve Skalici Karl Meltzer, foto Severočeské muzeum

Prošla rukama zkušeného a mimořádně citlivého restaurátora Davida Roskovce z Hrubé Horky u Železného Brodu, který už v předcházejících letech vrátil původní krásu jedné gotické a čtyřem renesančním vitrážím z muzejních sbírek. „Výroba vitráží má v našem kraji hlubokou tradici. Nemohly proto v běhu času Severočeské muzeum minout. Je skvělé, že máme v kraji restaurátora, který se tomuto umění věnuje. A nechybí tu ani tvůrci nových vitráží,“ řekla k tomu krajská radní Vinklátová.

V naznačeném architektonickém rámu dominují postavy sedící Panny Marie a stojícího Ježíška s lilií v levé ruce. V dolní části figurální vitráže se nachází mezi dvěma postavami troubících andílků medailon s nápisem, který připomíná, že tuto vitráž věnoval v roce 1890 tehdejšímu Severočeskému průmyslovému muzeu Karl Meltzer, majitel a vedoucí ´první české malírny uměleckého skla ve Skalici´.

Vitráž restauroval David Roskovec z Hrubé Horky u Železného Brodu, foto Severočeské muzeum

„Každá restaurátorská akce přispívá k důkladnému poznání konkrétního díla, a to nejenom po stránce umělecké, ale též technické. Z dnešního pohledu je překvapivé, kolik druhů skel a použitých technik se i na této poměrně malé vitráži s rozměry 61x36 centimetrů nachází,“ řekl Oldřich Palata, historik umění a kurátor Severočeského muzea.

Zásluhou znamenité restaurátorské práce budou mít návštěvníci libereckého muzea příležitost zhlédnout vitráž Madona s dítětem tak, jak ji viděli jejich předchůdci před sto třiceti lety. A to samo o sobě nabízí vedle estetického zážitku též zajímavý bonus navíc.

Muzeum restauruje i vzácnou památku ze Španělska

Jedinečnou památku z dob renesance, pocházející ze Španělska, hodlá ve své nové expozici představit Severočeské muzeum. Je jí skříňka na pašijové náčiní ze sakristie dnes již neznámého španělského kostela. Nyní prochází restaurováním.

Malovanou a zlacenou renesanční skříňku z 16. století zakoupilo Severočeské muzeum u starožitníka Julia Böhlera v Mnichově roku 1894. Badatelským úsilím se zjistilo, že se ve skutečnosti jedná o skříňku na pašijové náčiní; to se užívalo při pašijových hrách během velikonočních svátků, kdy symbolizovalo nástroje utrpení Ježíše Krista při jeho mučení a ukřižování.

Skříňka na pašijové náčiní pochází ze 16. století, foto Severočeské muzeum

„U řady historických předmětů často laik neví, k čemu v minulosti sloužily. Vnímá jen jejich krásu, probouzejí v něm zvědavost a někdy pátrá po jejich původu. Právě naše muzea a jejich odborní pracovníci uchovávají ve sbírkách tisíce takových předmětů, často poškozených. Jako odborníci samozřejmě mají hluboké znalosti o historii těchto předmětů a podle jejich stavu je postupně zadávají k restaurování. A po restaurování vystoupí často z původního předmětu skutečný skvost, který mohou obdivovat návštěvníci,“ sdělila krajská radní Květa Vinklátová.

Skříňka bývala umístěna na podstavci u zdi kaple nebo sakristie tak, aby vynikla ikonografie její reliéfní výzdoby na jednotlivých stěnách. Ta upomínala na různá biblická témata života a smrti a také na scény ze závěru Kristova života. Symboly Ježíšova utrpení zde znázorňují malovaná vyřezávaná dvířka na čelní stěně skříňky, na kterých se vznášejí postavy andělů držící žebřík, kleště a kladivo, nástroje Kristova umučení.

Detail hlavy anděla na víku skřínky, foto Severočeské muzeum

Andělé v horní části přidržují Veroničinu roušku zvanou Veraikon, kterou podle legendy podala svatá Veronika Kristovi nesoucímu kříž na Golgotu, aby si mohl otřít tvář. Nad rouškou stojí postavy Adama a Evy s jablkem vedle rajského Stromu poznání dobra a zla, po kterém se plazí had symbolizující Satana, Kristova duchovního protivníka. Tato scéna upomíná na prvotní hřích a vyhnání z ráje, které podle Bible mohlo být odčiněno pouze Kristovou obětí na kříži. Scéna s lebkou na podstavci mezi hlavami andělů a ďáblů na bočních stěnách skříňky poté upomíná na pomíjivost lidského života.

Exponát se nedochoval do dnešních dnů v nejlepším stavu. Zdegradovaly polychromní malby a plátkové zlato se odloupalo z křídového podkladu, stejně tak se na povrchu skříňky objevily praskliny a různá drobná poškození. Vedením restaurátorských prací byly pověřeny Ateliéry Bárta z Hořic v Podkrkonoší. Úkolem restaurátora je vyplnit praskliny a zaretušovat poškození povrchu. Poté zakonzervovat kovové úchytky dvířek, opravit poškozené malby a doplnit chybějící kousky plátkového zlata. „Skříňku, jež vyniká propracovanou reliéfní dřevořezbou a hlubokou křesťanskou symbolikou, představíme v připravované nové expozici uměleckých řemesel ve druhém podlaží muzea,“ doplnil Jan Virt, kurátor Severočeského muzea v Liberci.

Trable s dotacemi

Nyní to v muzeu vypadá jako na kterékoliv stavbě - štěrk, míchačka, kabely. Stále probíhá hrubá stavba, připravují se nové rozvody, v hlavním sále není podlaha. Celá rekonstrukce měla původně vyjít na 99,7 milionu korun, nakonec se ale vyšplhá na 135 milionů, píše místní Liberecká drbna.

Vyklizené výstavní prostory připravené na rekonstrukci, foto Facebook / Severočeské muzeum

A dodává: Důvodem je zvýšení ceny stavebních prací a odhalení špatného stavu některých částí muzea, které nebylo možné předem předpokládat. „U rozsáhlé rekonstrukce tak velkého památkově chráněného objektu, jako je Severočeské muzeum v Liberci, se dá předpokládat navýšení ceny v průběhu času, zejména po odkrytí některých částí, u kterých nebylo možné dopředu předpokládat stav,” uvedla radní Květa Vinklátová. Podle ní také vzrostly ceny stavebních prací. „Snažíme se hledat úspory a zároveň provést všechny potřebné práce. Samozřejmě nás tato situace nikterak netěší, ale nárůstu ceny nedokážeme zabránit,“ dodala.

Většinu financí měla původně porýt dotace, kraj měl zaplatit asi deset milionů. „Teď je situace jiná. Žádné další dotační peníze už, bohužel, zajistit nedokážeme, jelikož jsou finanční prostředky již rozděleny,“ vysvětlila Radka Loučková Kotasová, členka rady kraje pro resort hospodářského a regionální rozvoje, evropských projektů a územního plánování. Původně se mělo muzeum otevřít v prosinci tohoto roku, tento termín se ale nestihne, nově je otevření naplánováno na září příštího roku, muzeum tak zůstane zavřené skoro tři roky. 

 

Severočeské muzeum v Liberci bylo založeno jako nejstarší uměleckoprůmyslové muzeum v Česku, dnes muzeum nabízí i regionální a přírodovědné sbírky. Od počátku února 2018 je muzeum pro veřejnost uzavřeno z důvodu rekonstrukce a modernizace expozic. Otevření je plánováno na podzim roku 2020.

Muzeum bylo založeno v roce 1873. Již v prvních letech své existence se podařilo shromáždit mimořádně bohaté sbírky prakticky ze všech zájmových oborů z vyspělých evropských zemí a zčásti také z Předního a Dálného východu. S ohledem na místní tradice severních Čech však největší pozornost patřila sklu a textilu. Zásluhou četných darů a pravidelných nákupů v aukčních domech a u významných starožitníků v celé Evropě se sbírkové fondy rozrůstaly natolik rychle, že si ještě v vyžádaly po několikerém stěhování vlastní budovu. Ta byla postavena v letech 1897–1898 podle návrhu profesora Fridricha Ohmanna z Prahy v romanticko-historizujícím stylu. Po stavební stránce propojuje typy sakrální a palácové architektury. Monumentální komplex doplňují replika renesanční věže liberecké radnice a přístavba tzv. měšťanského domu, připomínajícího původní měšťanskou zástavbu z konce 18. století. Dalšího významného rozšíření se sbírky dočkaly v roce 1904, kdy muzeum získalo okolo 2 500 uměleckých děl z pozůstalosti čestného kurátora a štědrého mecenáše barona Heinricha Liebiega, významného libereckého průmyslníka. Od vzniku samostatného státu v roce 1918 až do II. světové války mělo muzeum stejný charakter. Po II. světové válce byly v rámci reorganizace k muzeu přičleněny regionální sbírky ze zrušeného Vlastivědného muzea a Přírodovědného muzea v Liberci.

Vložil: Markéta Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace