Restaurátoři mají v práci Radeckého necesér. S tajnou přihrádkou. Severočeské muzeum je sice zavřené, ale nelení
26.03.2019
Foto: Pinterest
Popisek: Necesér, ilustrační foto
Necesér - dřevěná kazeta, vyrobená z masivu exotického dřeva s desítkami nejrůznějších cestovních, stolovacích nebo toaletních předmětů – je jen jedním z mnoha restaurovaných předmětů. Obdobné neceséry používali na svých cestách Napoleon Bonaparte, ruský car Alexandr I. nebo rakouská císařovna Sissi. A v Liberci máme unikát slavného maršálka… V rámci druhé etapy modernizace Severočeského muzea v Liberci probíhá i restaurování muzejních exponátů. Náklady na jejich obnovu se vyšplhají na 4,258 milionu korun, z toho dotace z Integrovaného regionálního operačního programu činí 3,8 milionu korun.
„Naše muzea mají ve svých sbírkách řadu zajímavých sbírkových předmětů. Mnoho z nich ale potřebuje zásah restaurátora. Jedná se o nákladné odborné práce. Snažíme se najít postupně prostředky na restaurování a v tomto případě nám pomohla právě dotace z Integrovaného regionálního operačního programu,“ řekla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Severočeské muzeum se po rekonstrukci otevře v září 2020, foto Facebook
Radeckého necesér má tajné přihrádky
Severočeské muzeum vlastní vzácný kousek, který využíval maršál Josef Václav Radecký z Radče a který do sbírek muzea v roce 1918 darovali Radeckého potomci. S restaurováním předmětů pomáhá Střední uměleckoprůmyslová a Vyšší odborná škola v Turnově, která restauruje předměty vyrobené ze slitin stříbra. Ostatní části pak obnovují na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli. „Některé části se budou muset nahradit přesnými kopiemi, jiné se budou muset opravit kvůli poškození během užívání nebo i kvůli neodbornému restaurátorskému zásahu z minulosti. Výsledek bude stát určitě za to. Zrestaurované předměty budou součástí nové expozice muzea,“ dodal Mgr. Jiří Křížek, ředitel Severočeského muzea v Liberci.
Necesér maršála Radeckého, šipky označují otvory na speciální klíč, který celý necesér napevno přišroubuje ke kočáru a zabrání tak jeho krádeži. Foto Severočeské muzeum
Necesér, který jeho vlastník Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče často využíval na počátku 19. století, sloužil také jako malý psací stůl. Po vyklopení dvojitého víka se objeví „tajné" přihrádky na papíry a psací pomůcky. Důmyslnost provedení a důraz na praktičnost potvrzují také např. dva nenápadné otvory v bočních stěnách neceséru. Odborníci se přiklánějí k tomu, že pomocí speciálního klíče, který je mezi restaurovanými předměty, lze otáčet kovovými šrouby v otvorech a celý necesér tak může být napevno přišroubován ke stolu nebo k podložce při přepravě kočárem. Odšroubování kazety pak lze provést pouze, pokud je necesér odemčený a otevřený. Jednalo se o jednoduché, ale důmyslné zabezpečovací zařízení proti krádeži. Nelze se proto divit, že se dílna Martina-Guillaume Biennaise z Paříže, která necesér maršála Radeckého vyrobila, stala dvorním dodavatelem pro francouzskou císařskou rodinu a většinu evropských panovníků.
„Liberecký kraj v rámci projektu druhé etapy nechává kromě neceséru zrestaurovat také dřevěný nábytek a portál, dřevěné skulptury, plakáty a hodinový stroj věžních hodin. Celkové náklady na restaurování všech předmětů z pěti podsbírek Severočeského muzea jsou 4,258 miliony korun, z toho dotace činí 3,8 milionu korun. Zatím jsou dokončené práce na restaurování plakátů. Všechny sbírkové předměty budou součástí nové expozice, jejíž otevření se plánuje na září 2020,“ dodala Radka Loučková Kotasová, radní pro resort hospodářského a regionálního rozvoje, evropských projektů a územního plánování.
Maršál Radecký reformoval armádu a přivezl z Itálie smažený řízek
Josef Václav Radecký z Radče (2. listopadu 1766, zámek Třebnice – 5. ledna 1858, Milán), celým jménem Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče, někdy uváděn též nesprávně se jménem Jan, byl český šlechtic z rodu Radeckých z Radče, významný rakouský vojenský velitel, stratég, politik a vojenský reformátor, jenž je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců Evropy 19. století.
Maršál Radecký na portrétu z roku 1850
Během své vojenské kariéry se aktivně podílel na porážce napoleonské Francie a reformě rakouské armády. Později byl za své zásluhy jmenován velitelem rakouských sil v Itálii a roku 1836 rakouským polním maršálem. Ve věku 82 let následně jednoznačně zvítězil v první italské válce za nezávislost nad spojenými armádami piemontského krále Karla Alberta a zajistil reinstalaci rakouské moci v severní Itálii. V roce 1849 byl jmenován generálním guvernérem Františka Josefa I. pro Království lombardsko-benátské, jímž zůstal až do roku 1857, kdy se stáhl z veřejného života.
Podle jedné legendy si Radecký v 18 letech jako čerstvý kadet kyrysnického pluku dal věštit z ruky životní osudy od staré cikánky. Ta mu údajně z čar na dlani předpověděla skvělou vojenskou kariéru, ale také to, že sejde z tohoto světa jinou než vojenskou smrtí. Její předpověď se splnila: Radecký se stal jako vojevůdce legendou, ale nezemřel na válečném poli. Uklouzl na navoskované podlaze v pokoji své rezidence v Miláně. Pádem si zlomil krček stehenní kosti a zemřel na následky zranění na počátku roku 1858 v Miláně ve věku jednadevadesáti let.
Podle vídeňské gastronomické tradice si Josef Radecký již v mládí oblíbil milánskou specialitu, telecí řízek, smažený ve směsi strouhanky a sýra. Jeho osobní kuchař tuto pochoutku přivezl do Vídně, vynechal strouhaný sýr a vznikl klasický vídeňský řízek v trojobalu. Radecký byl proslulý gourmet a zadlužil se díky svým proslulým hostinám, které pořádal až do pozdního věku. Radeckého pochoutku brzy převzal jeho obdivovatel, mladý císař František Josef I.
|
Vložil: Markéta Vančová