Nezabil ji člověk, vlčice u Hradčan zahynula po střetu s jinou šelmou, psem, nebo vlkem. AOPK ČR má výsledky pitvy
28.11.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační foto
Mrtvé zvíře bylo nalezeno koncem října u Hradčan nad Ploučnicí. Pitva doložila, že ani ne roční vlčice zahynula po střetu s jinou šelmou, pravděpodobně vlkem. Není však možné ani vyloučit zápas se psem či psy. Nepotvrdil se tedy původní předpoklad, že za smrtí vlčice stojí prase divoké. Testy zároveň prokázaly, že mrtvé zvíře nemělo vzteklinu a že se skutečně jedná o vlka.
„Jsme především rádi, že vlčice nezemřela zásahem člověka. Vlk sice nemá v naší přírodě přirozeného nepřítele, může ale docházet ke konfliktům mezi jednotlivými zvířaty a smečkami a tím i k přirozenému omezování jejich počtu. Podrobná genetická zkoumání by v budoucnu měla ukázat, jak jsou mezi sebou zdejší vlci příbuzní a zda se na Kokořínsku pohybují jedna či dvě smečky. Je toho stále hodně, co o místních vlcích nevíme,“ vysvětluje Ladislav Pořízek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, ředitel Správy CHKO Kokořínsko-Máchův kraj. Pitvu vlčice provedl Ústav patologické morfologie a parazitologie Fakulty veterinárního lékařství. Podrobné genetické testy ještě probíhají na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK.
Usadila se v Česku druhá smečka a bojují o teritorium?
„Genetický profil tohoto zvířete spadá do variability vlčí smečky, která se na Kokořínsku vyskytuje dlouhodobě a až doposud byla izolována od zvířat pohybujících se v pohraničních pohořích. Plánovaná analýza nových vzorků, které budou získány v letošní zimě, umožní zjistit, zda se v oblasti usadila nová smečka a zda mohlo dojít k teritoriálnímu konfliktu. Mortalita při takových setkáních je u vlků běžná, což je jeden z faktorů přispívající k velmi nízké populační hustotě vrcholových predátorů. Co se týče rizika vztekliny, je potřeba si uvědomit, že právě nízká populační hustota neumožňuje v Evropě vznik ohnisek tohoto onemocnění u vlků. Muselo by dojít k přeskoku na vlka z jiného druhu (např. lišky) v oblasti s vyšší pravděpodobností výskytu viru, jako je třeba Ukrajina. Toto zvíře by se následně muselo přesunout k nám, což je poměrně málo pravděpodobné,“ uvedl Pavel Hulva z Karlovy univerzity.
Mrtvá vlčice u Hradčan nad Ploučnicí, foto AOPK ČR
Vlk přírodě neškodí, ale pomáhá
Kořistí vlků jsou především srnci, prasata divoká, jeleni či daňci, kteří která působí nemalé škody na zemědělských kulturách a brání také přirozené obnově lesa, protože okusují mladé stromky. Přítomnost těchto šelem tak pomáhá zlepšit stav zdejších lesů. Předběžné analýzy trusu vlků ze severních Čech prokazují, že jejich potrava se příliš neliší od potravy saských vlků. Patnáct let trvající výzkum vlčího trusu v Německu na 6581 vzorcích prokázal, že hlavní složkou vlčí potravy jsou: srnec (52 %), prase divoké (17 %), jelen (10,7 %), daněk (6,2 %); hospodářská zvířata tvoří 1,1 %.
Analýza složení potravy bude jedním z výstupů tříletého přeshraničního projektu OWAD, který je zaměřen na sdílení zkušeností při ochraně vlka. Měl by zpřesnit informace o výskytu a šíření vlků do České republiky, koncepční přístup k jejich ochraně a zmírňování konfliktů, které návrat vlků může přinášet. Projektovým územím je Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj, dopad však bude celorepublikový. Cílem projektu, jehož hlavním nositelem je Česká zemědělská univerzita v Praze, je posílit přeshraniční spolupráci mezi Českou republikou a Saskem při výměně informací a zkušeností s ochranou vlků a snižováním rizika konfliktů, které tato šelma může působit.
Vlk obecný je v Česku chráněný druh
Vlci žili na území Česka v hojném počtu do konce 17. století, poté jejich stav klesal kvůli lovu, až byli na přelomu 19. a 20. století zcela vyhubeni. Poslední vlk na Šumavě byl zastřelen 2. prosince 1874. Posledního vlka v Beskydech zastřelil 5. března 1914 František Jež (na místě se nachází pamětní kámen).
První potvrzené údaje o návratu vlků na území Česka pocházejí z roku 1994. Několik jedinců obývá Beskydy, kam přišli ze Slovenska. Jsou velmi ohroženi nelegálním odstřelem. Na stav vlků v ČR má také zásadní vliv odstřel vlka na Slovensku, který je v období od 1. listopadu do 15. ledna legální. Odhaduje se že k roku 2000 bylo v Beskydech a okolí 15–18 jedinců, do roku 2010 se však počet snížil na 10 jedinců. K roku 2013 byla odhadnuta přítomnost pouze tří vlků. Ojediněle se vlci vyskytují také v Rychlebských horách, Jeseníkách, Krkonoších a na Šluknovsku, pozorování osamělých jedinců bylo hlášeno i na Šumavě.
Vlk obecný, foto Pixabay
V dubnu 2014 byla zveřejněna zpráva, že na území národní přírodní rezervace Břehyně - Pecopala byl fotopastí zachycen jedinec vlka obecného pravděpodobně pocházející z německo-polské populace. V září téhož roku vydala AOPK ČR sérii fotografií mláděte vlka pořízenou na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, což dokládá opětovné rozmnožování vlka obecného na území Česka. V roce 2014 se smečka rozrostla o tři mláďata (dohromady pět vlků ve smečce). Koncem dalšího roku se pak stav populace vlků u Máchova jezera dle ochránců zvýšil o další dvě mláďata (dohromady sedm vlků se smečce). Z genetického výzkumu stop vlků se zjistilo, že tato populace vlka přišla z východoněmecko-polské populace.
Na podzim 2015 byl s největší pravděpodobností nalezen trus a stopy vlka obecného také na Broumovsku. Fotopasti umístěné v této části republiky však žádné zřetelné snímky této šelmy nepořídily. Na začátku roku 2016 ochránci zveřejnili zprávu, že se do CHKO Jeseníky po více jak deseti letech navrátil vlk obecný. Jeden kus tohoto zvířete byl zachycen fotopastí jednoho tamějšího občana. V létě 2016 byla zaznamenána existence vlčí smečky v okolí Abertam v Krušných horách.
O vlcích obecně
Vlk může najednou sníst zřejmě až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 1,5–2 kg masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by je to nějak oslabilo a omezilo jejich aktivitu.
Vlci jsou sociální zvířata žijící většinou v dobře organizovaných smečkách. Klasickou vlčí smečku tvoří vedoucí „alfa“ pár, který se obvykle sdružuje na celý život, a jeho potomci, jež zaujímají „beta“ až „omega“ status. Skupina může být doplněna i o nepříbuzné jedince. Vlci „alfa“ vedou smečku, rozmnožují se a rozdělují úkoly. Vlci „beta“ jsou obvykle největší jedinci, kteří chrání smečku a „alfa“ vlky. „Gama“ a další vlci se starají především o lov, výchovu mláďat a mají za úkol „předstírat“, aby smečka vypadala početnější. Vlci „omega“ mají za úkol odvádět napětí, hasit hrozící konflikty ve smečce a hrají roli jakýchsi „šašků“.
Velikost smeček závisí na tom, zda je dostatek potravy. Může mít i více než 20 členů (rekord je téměř 50). Obvyklý počet je nicméně 5–11 jedinců. Vlci však můžou žít jen v párech či osaměle a do smeček se sdružovat jen dočasně. Vlčí smečky nejsou tak dobře stmelené jako smečky psů hyenovitých nebo hyen skvrnitých. Smečka je dynamickým útvarem, kde se postavení jednotlivých členů v hierarchii může obměňovat. Mladí vlci opouštějí smečku mezi 1–3 roky života, i když jsou případy, že i 5 let staří vlci zůstávali u svých rodičů. Hledají si partnery a pokoušejí se založit smečku vlastní.
Páry jsou spolu na celý život
Vlci jsou převážně monogamní a jednotlivé páry spolu zůstávají až do smrti jednoho z partnerů. Poté si hledají jiného. V zajetí nebo v oblastech s vyšší hustotou populace se může vyskytnout polygamie. Samice zabřezávají ve volné přírodě obvykle po dosažení věku dvou let, v zajetí to může být podstatně méně. Mají pak jeden vrh do roka. Na rozdíl od kojotů jsou produktivní až do smrti.
Doba páření probíhá typicky koncem zimy. V té době dochází obvykle k dočasnému rozpuštění smečky. V období březosti, které trvá 62–75 dní, se samice většinou zdržují v okolí doupěte. Vrhají nejčastěji 5–6 vlčat. Mláďata se rodí hluchá a slepá, váží 0,3–0,5 kg a smysly získávají po 9–12 dnech. Po třech týdnech poprvé opouštějí doupata. Samice do té doby zůstávají u nich a o přísun potravy se jim starají samci. Po 1,5 měsíci už jsou vlčata dostatečně rychlá a obratná, aby dokázala uniknout například před člověkem.
Vložil: Markéta Vančová