Justice slzám nevěří. Pěstouni žili se synem na ubytovně. Přesto vytvořili s do té doby nezvladatelným hochem milující rodinu. Soud jim ho sebral a strčil do ústavu
18.05.2017
Foto: Pixabay
Popisek: Justice, ilustrační foto
Je to tragický příběh. Jen smutek, slzy a beznaděj. Na případ pěstounů, kteří na příkaz soudu museli vrátit dítě do ústavu, upozornila MF DNES. A proč jim dítě stát sebral? Pečovali o něj prý až příliš. A bydleli všichni na ubytovně, což vadí, jak to tak vypadá.
Jak uvádí článek MF DNES, invalidní důchodci - manželé Milan a Věra Jírovi měli s výchovou problémy, ale snažili se všechno zvládnout, jak nejlépe mohli. Po šesti letech, v roce 2011, ale soud nařídil, že tehdy už třináctiletý Vladimír se musí vrátit do ústavu. A jaký byl argument soudu? „Rodině se nedaří přejít na výchovu odpovídající věku, přetrvává hyperprotektivní přístup s maximální kontrolou. Nezletilý nemá klíče od bytu, nenavštěvuje kroužky, nemá přístup k počítači ani digitálním hrám, netráví čas s vrstevníky,“ stojí v rozsudku.
Mami, tati. Já tam nechci…
Manželé Jírovi nemohli mít děti, proto se rozhodli, že si z ústavu vezmou Vladimíra. Oni ho milují, chtějí s ním být, leč soud všechno vidí jinak. „Neměl počítač, to je pravda. Ale zase jsme jej brali na spousty výletů do přírody. I s jinými pěstounskými rodinami,“ říká redaktorům MF DNES Věra Jírová. Soud jim dával za vinu, že vůbec nezvládají výchovu. Úředníci z odboru sociální péče ve Frýdlantu do svého vyjádření navíc napsali, že sami Jírovi prý přiznávají, že péči o chlapce nezvládají. Zeptali se ale úředníci i dítěte, co by skutečně chtělo? V článku MF DNES se totiž dočteme, že Vladimír zpět do ústavu vůbec nechtěl a před svým odchodem nakreslil svým pěstounům dojemný komiks. MF DNES píše: „Mami, tati! Já tam nechci,“ napsal do první bubliny k obrázku auta, které jede po silnici k dětskému domovu. „Mami, já chci odsud,“ napsal do druhé, kde postavička vchází do dětského domova. „Ňák tě odsud dostanu,“ odpovídá matka. „Jak dlouho tady budu?“
Je to složité. Jak je vidět, chlapec prostě zpět nechtěl a na své pěstouny je citově vázaný. Jak ale uvádí MF DNES, manželé Jírovi žijí v České Lípě v malém pokojíku na ubytovně a nemají ani vlastní koupelnu a kuchyni. Svůj byt prý přitom dříve měli, pak vše ale obětovali tomu mít dítě a všechnu starost péči i peníze obětovali právě milovanému Vladimírovi. „Vláďovi těch více jak pět roků života těžko někdo vrátí a nechci, aby se to stalo dalším dětem,“ popisuje smutně v článku MF DNES Milan Jíra. Těžké je i to, že jsou stále v kontaktu. Jak uvádí MF DNES, ubytovna, kde bydlí, je totiž napojena na školu, kde se „jejich“ Vladimír učí instalatérem.
Chlapec je na rodičích závislý
Nikdo neříká, že Vladimír je jednoduché dítě. Jírovi už totiž byli jeho třetí pěstounskou rodinou, dvě předchozí si s ním nevěděli rady a do ústavu ho sami vrátili. Jírovi se ale nevzdávali. „Byl zanedbaný, téměř nemluvil, nevěděl, čí je, kde žije. My jsme se rozhodli, že to zkusíme,“ popisuje v MF DNES Věra Jírová. K případu se vyjádřila i znalkyně Věra Picková: „Vzájemné vztahy nezletilého a pěstounů jsou obapolně kladné a extrémně těsné. Chlapec je na rodičích závislý a v jejich přítomnosti se stylizuje do role podstatně mladšího dítěte. Pěstouni chlapci poskytují jen velmi malý prostor pro pozvolné osamostatňování, nezletilý se stal jediným zdrojem jejich seberealizace,“ uvádí MF DNES. Rozsudek ale mluví jasně: „Doposud pěstouni péči s vypětím všech sil zvládali, nyní nastaly u nezletilého psychické problémy, se kterými si nevěděli rady, a poměrně dlouho trvalo, než vyhověli radě odborníka. Dítě není v jejich péči ohroženo na životě, ale hrozí, že do budoucna se mohou prohlubovat psychické problémy nezletilého.“
Co bude dál?
Vladimír už je dnes devatenáctiletý mladík, ale stále je ještě v českolipském dětském domově. V článku MF DNES se dozvídáme, že Jírovi se s ním tajně stýkají. Všechno už se ale brzy vyřeší. Až Vladimír odejde z ústavu, sám už se rozhodne, s kým mu je nejlépe a s kým chce žít. A to bude pro všechny nejlepší.
Vložil: Antonín Pořízek