Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

S každou urážkou kousek ve mně uvnitř umře. Třináctiletá Julie se kvůli brutální šikaně ve škole oběsila. A její máma…

16.04.2017
S každou urážkou kousek ve mně uvnitř umře. Třináctiletá Julie se kvůli brutální šikaně ve škole oběsila. A její máma…

Autor: Facebook

Popisek: Julie Moravcová na snímku, který pořídila její maminka rok před tím, než se dívka zabila. Krásná holčička...

KRIMI Teprve třináctiletá Julie spáchala děsivou sebevraždu. Její matka Dana Moravcová se rozhodla celou tragédii jako varování zveřejnit. Matka byla zoufalá, chtěla svému dítěti pomoci. Apelovala i na vedení školy. Všechno ale bylo nakonec marné. Přečtěte si silný příběh o šikaně, na který upozornila MF Dnes.

Maminka jednou bez oznámení přišla do dceřina pokojíku. Trošku se podivila, proč Julie spěšně ukryla mobil pod polštář.  „Julie, co to přede mnou schováváš?“ zeptala se. „Mami, prosím tě, to nechtěj vědět,“ odpověděla jí suše Julie. Jak se dozvídáme v článku MF Dnes, tato situace se matce vybavila dva týdny poté, kdy už její dcera nežila. Dívka se totiž v roce 2015 oběsila v lesíku na kraji severočeského Liberce. Proč to nebohá Julie udělala? Policisté při vyšetřování samozřejmě prověřili i její telefon a našli v něm hrůznou skutečnost. Julie si na internetu hledala návody k sebevraždě a zvolila si nejjistější způsob smrti.

Tvrdá šikana

Dcera se jí se vším svěřovala a matka věděla, že má nějaké trápení. Nikdy by jí ale nenapadlo, že to může dojít takhle daleko. MF Dnes píše: „Liberecký policejní komisař Josef Košek napsal do usnesení o odložení věci tuto větu: „Jako důvod sebevražedného jednání a pravděpodobný motiv Julie Moravcové se tak jeví její hypersenzibilita v kombinaci s pocitem nezačlenění se do školního kolektivu.“ Povolaní odborníci zjistili, že její smrt souvisí s tvrdou školní šikanou. Spolužáci ji neustále nadávali dost nevybíravým způsobem. Vše si podrobně zaznamenala do deníčku. „Jsi štětka, fialový dobytek. Jsi tlustá, nejšerednější a nejblbější prostitutka z Kazachstánu,“ osočovaly jí děti. Někdy musela dokonce čelit i fyzickému násilí.  Maminka o jejích problémech a šikaně věděla a snažila se to s vedením školy řešit.

 

Dana Moravcová s milovanou dcerou

Den hrůzné, zbytečné smrti

V osudný den jí končila škola u půl čtvrté. „Ještě ve čtyři jsme spolu telefonovaly. Úplně normálním hlasem řekla: Mami, jsem ještě ve městě a teď jdu do dramaťáku. Tak pá pá,“ popisuje matka. Na ten už ale nedorazila. V šest hodin jí přijela vyzvednout z kroužku. Učitelka jí ale oznámila, že tam vůbec nepřišla. Mobil jí nebrala. Matka telefonovala, kam jen jí napadlo. V sedm hodin večer pak vystresovaná vše oznámila policii.

MF Dnes píše: „Policii se podaří zaměřit Juliin mobil. Matka s policisty pak další dvě hodiny objíždí okolí nákupního centra Globus na okraji města. Dceru nenajdou. Sepisují protokol. Domů se žena dostane až kolem půlnoci. Nechává do rána svítit světlo. Chce, aby „Juli“ věděla, že na ni čeká. Také se potřebuje ochránit před tíhou tmy.

Hned ráno jí pak kriminalista sděluje, že rozjíždějí pátrání přes média. Tělo objevuje policie druhý den. „Když tentýž policista přišel ještě s další ženou v civilu, myslela jsem, že se jdou jen na něco zeptat. Nepřipustila jsem si, že by pro mě měli nejhorší zprávu,“ podotýká. Když si hrůznou pravdu vyslechla, byla na dně a museli k ní zavolat záchranku.

Kluci jí kopali a mlátili polštářem

Třídní učitel jí později charakterizoval velmi dobře. Spolužáky svojí mentální vyspělostí převyšovala zhruba o tři roky a do kolektivu vůbec nezapadala. Byla velmi inteligentní, měla literární a výtvarné sklony. Dokonce psala na internetu i povídky. Bavil jí film, chodila na dramatický obor a v létě jezdila i na herecké a filmové kurzy. Psychicky na tom ale dobře nebyla. Už v jedenácti letech začala brát antidepresiva. A hodně prožívala i své první lásky. Kvůli nim navštěvovala psychologa. Její dopis na rozloučenou ale policii nikam neposunul. Byl totiž určen rodině. „Julie psala, že to neudělala proto, že by neměla ráda nás, ale neměla ráda život,“ vysvětluje matka. V MF Dnes se dále dozvídáme:  Nezačlenění citlivé dívky do třídy puberťáků mělo dramatičtější podobu. Někteří kluci Julii kopou, mlátí polštářem, shazují jí věci z lavice. Hrají hru na „největší Juli“, kde ona představuje největšího ztroskotance. A dívky se přidávají slovy: „Chceš poznat, co je to ošklivost, podívej se do zrcadla.“ Posmívají se a ponižují ji, kvůli ubohé svačině, matčině obyčejnému vozu Favorit. Urážky prší na Facebooku.“

Šokující deník a dopis na rozloučenou

Škola podle matky prý měla snahu celou situaci se šikanou nějak řešit. Ale vedení si evidentně nevědělo, jak na to. „Vnímala jsem to tak, že pan učitel má snahu, ale moc neví, jak na to. Když jsem navrhla, že by dcera mohla změnit třídu, což byl její nápad, řekl, že to nedoporučuje. Z mého pohledu měla škola špatně nastavený celý systém. Chyběla základní erudice, učitelé nerozpoznali šikanu ani v pokročilém stadiu a dceřiny problémy podcenili,“ popisuje matka. 

Julinčina skála... 

Byla prostě odlišná ve všech směrech. Snažila se odlišit i oblečením.  „Jak byla Julie originální, koupila si černý baret lemovaný řetízkem. Spolužáci se jí opět krutě posmívali. Řešila to i s etopedkou ve středisku a ta jí poradila, ať baret přestane nosit. Julii přišla domů celá nešťastná, baretu se nechtěla vzdát, ani mně se to jako řešení nelíbilo. Proč ustupovat zlu?“ říká Dana. Ještě dva týdny před smrtí hodila Julie dopis do školní schránky důvěry. Popisuje v něm, jak jí vadí, že jí holky ve třídě říkají krávo a používají ve třídě mobily. Evidentně se chtěla dovolat pomoci. Bohužel marně. Dopis ale zůstal ve schránce a vyzvedla jej až policie. „Ještě se chtěla se mnou rozloučit, ale udělala to tak, abych nic nepoznala,“ popisuje matka se slzami v očích. O tom, jak asi vypadal její poslední den, se už nikdy nedozví.

Klesla jsem na úplné dno

V den smrti si Julie zapisuje do deníčku: „Klesla jsem na úplné dno. Každý den, hlavně večer potichu brečím… S každou urážkou kousek ve mně uvnitř umře… Bolelo to, nepopsatelně to bolelo… Asi tři dny předtím jsem se rozhodla, že to trápení ukončím.“

Zátiší z Julinčina pokoje... už není ani pokoj, ani nápis, ani Julinka..." napsala maminka na Facebooku - člověku se z toho chce plakat

Deník se Daně dostal do ruky až po smrti. „Že se jinak oblékala, nosila zvláštní čepice a někdo jí něco řekl, to ještě není šikana. Ve škole byla inspekce, vyšetřovala to policie a všichni se shodli, že škola nepochybila,“ podotýká Jiří Dvořák, ředitel liberecké základní školy Lesní, která je obecně považována za velmi kvalitní.  Matka se s postojem školy nesmířila a obrátila se na ombudsmanku. Ta pak požádá o vyjádření psychoterapeuta a experta na šikanu Michal Koláře.  MF Dnes píše: „Výsledkem je jeho několikastránkové vyjádření, které přijde Daně Moravcové prostřednictvím kanceláře veřejného ochránce práv letos v únoru. Podpoří ji to v rozhodnutí o věci veřejně promluvit.“

 

Pohřeb, slzy a divní spolužáci

Pohřeb byl pro Danu moc těžký. Spolužáci se ke všemu ale stavěli zvláštním způsobem. Za třídu dali na Facebook hodně divný vzkaz: „Myslíme, že jsme se k tobě chovali dobře a že jsi to tak brala,“ Zní to krutě a alibisticky, že? Matka vůbec nesouhlasí s tím, že věc policie uzavřela jako sebevraždu. Výsledná zpráva ombudsmanky Anny Šabatové jí ale moc nepřidá. Škola se prý problémy a konflikty ve třídě zabývala a usilovala a snažila se šikanu ve třídě řešit. Opatření, která škola přijala prý ale nebyla dostatečně účinná. Z takového vysvětlení jde až mráz po zádech, když si domyslíme, co se stalo.

 

Nikdy nebude mít vnoučátka

Matka vychovávala dceru sama. V Liberci už jí nic nedrží. Loni totiž pochovala i svou maminku. Stěhuje se do horské vesnice a lituje toho, že nikdy nebude babičkou, že nebude mít vnoučátka. Celý její život se ubírá směrem, který by ani ve snu nenapadl... A její nynější Facebook je plný obrázků zvířat. Ta alespoň nejsou bezdůvodně krutá, že.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .      

Vložil: Antonín Pořízek

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace