Vietnamci, Slováci, Rumuni. Makali jak barevní, v zimě, neměli jídlo, hlídali je se zbraněmi v ruce. Zaplaceno nikdy nedostali. Mluvíme tu o zemi třetího světa? Kdepak, jde o Česko a státní podnik Lesy ČR, je to hrůza

Foto: Tomáš Martinek

Popisek: Lesy v Krkonoších, ilustrační foto

O těchto migrantech se v novinách nedočtete. Nejsou to Arabové a navíc tvrdě makali. Jenže zaměstnavatel je těžce vykořisťoval. Přijeli v době ekonomické krize, zadlužení kvůli vízům. Místo regulérního zaměstnání v lesích na ně čekaly hodiny neplacené práce v zimě a pod pohrůžkami. Přestože případ vyšetřovala policie, zaplaceno nikdy nedostali.

Začátkem letoška rozhodl v několik let staré věci Ústavní soud. Liknavě podle něj postupovala jak policie, tak státní zastupitelství. O co šlo a kdože to byl vykořisťovaný? O kauze informoval Rozhlas.cz. Na jaře v roce 2009 se podle něj ve vietnamské tržnici Sapa odehrálo několik schůzek. Byli u nich zástupci tzv. pracovních agentur smluvně navázaných na společnost Less&Forest, vybavující zakázky pro Lesy ČR. Na každé setkání přišlo 150–200 vietnamských pracovníků.

Mysleli, že jedou do civilizované země

„Kromě nich firmy nabírali také Slováky nebo Rumuny. Většinou přišli o práci v průmyslu nebo přijeli už v období ekonomické krize,“ říká Marek Čaněk z Multikulturního centra v Praze, který celou situaci přibližuje médiím. „Byla to pro ně zoufalá situace. Měli představu, že jedou do místa, které je civilizované a prosperující, zároveň měli dluhy desítky tisíc dolarů, které utratili, aby vůbec dostali víza. Jejich rodiny očekávaly, že jim budou posílat peníze, z další strany je tlačil český stát, který je vnímal jako nezaměstnané pracovníky, kterých se musí zbavit.“

Nedostávali peníze, hlídali je se zbraněmi

Zdálo se, že jde o slušnou legální práci, na místě podle výpovědí dělníků bývali i zástupci vietnamské ambasády. Vše bylo v pořádku – dokud dělníky nezavezli do lesa. „Dali jim pouze nějaké týdenní zálohy, maximálně tisíc korun za týden, většinou třeba dvě stovky. Stávalo se, že pracovníci volali koordinátorům, že potřebují alespoň jídlo, aby byli schopní fungovat. Přiváželi jim tedy nějakou rýži a jiné potraviny,“ líčí Čaněk. V lese byla zima, dělníci byli hladoví a vyděšení. „Někteří lidé z Rumunska mluvili o tom, že zaměstnanci, kteří je hlídali, měli zbraně. Občas se v lese objevila třeba i kamera monitorující jak pracují.“ A kdo dělal problémy, tomu firma přestala platit ubytovnu, takže se mnozí dělníci ocitli na ulici. Postupně začalo být jasné, že výplaty tady nikdo neuvidí.

Stížnosti na inspektorát práce byly marné

„Pokud neodešli včas a měli tím pádem pocit, že už jim zaměstnavatel dluží opravdu hodně, byli drženi v šachu. Čekali na peníze a dlužná částka se pořád zvyšovala. Bylo jim jasné, že když přijedou do Prahy a budou hledat právníka, který by jim pomohl, bude to nejspíš marné. I na inspektorát práce bylo podáno několik stížností a ani ten nezareagoval dobře.“ Úředníci nevěřili, že se jedná o velký případ a že je potřeba mu věnovat pozornost.

Místní lidi nikdo nezaměstnává

Situace v lesnictví je údajně tristní. Problém začal už v 90. letech. „Většina lesů je stále státní, Lesy ČR jsou pořád dominantním zadavatelem zakázek, původně tu práci ale vykonávali jejich vlastní zaměstnanci. Většinu svých podniků Lesy postupně prodaly a začaly práci outsourcovat. Hrála v tom roli celá řada politických zásahů, veřejné zakázky musely začít být organizovány po vstupu do Evropské unie. Tlačí se na to, aby byla cena co nejnižší. Pro zaměstnavatele je tak nejjednodušší najmout si pár lidí a hýbat s nimi po republice, než se snažit zaměstnávat místní lidi. Dnes je už také velmi málo lidí, kteří mají zájem o kvalifikovanou práci v lesnictví, a není se čemu divit,“ komentuje Čaněk.

S nezaměstnanými cizinci náš systém nepočítá

Co s Vietnamci a dalšími cizinci, kteří za práci nedostali zaplaceno?  „Nepočítá se vůbec s tím, že by zahraniční pracovníci mohli být nějakou dobu nezaměstnaní, to znamená nějakou dobu pracovat a pak čerpat dávky v nezaměstnanosti, pokud předtím přispívali skrze své pojištění. Tito pracovníci neměli trvalý pobyt, tedy nemohli čerpat dávky. V materiálech, které Ministerstvo vnitra připravovalo na začátku krize, se o nich nemluví jako o nezaměstnaných, ale jako o propuštěných. Je vidět, že stát nepočítá s žádnou solidaritou vůči těmto lidem, že se snaží těchto pracovníků zbavit. Nepodařilo se mu tedy vůbec zajistit, aby tito pracovníci u nás mohli krizi důstojně přečkat.“

Ledy se snad lámou

Letos v únoru se ale Ústavní soud konečně zastal devatenácti Vietnamců, kteří podali stížnost, když jejich případ policie odložila a zamítlo ho státní zastupitelství – sama žalobkyně naznačovala, že část viny nesli sami Vietnamci, protože pracovali pomalu a nekvalitně. Ústavní soud prohlásil, že policie postupovala liknavě a ani státní zastupitelství nevěnovalo případu patřičnou pozornost. Soud zdůraznil nutnost účinného vyšetřování „nejen tam, kde je ve hře právo na život, ale také další základní práva a principy, například zákaz mučení, otroctví a nucených prací, právo na svobodu a osobní bezpečnost“.

Jsou jen choulostiví, tvrdila státní zástupkyně

„Jen období, kdy si policie případ předávala mezi jednotlivými útvary, trvalo velmi dlouho. Státní zástupkyně pak například zlehčovala i podmínky dělníků v lesích, zmiňovala, že Vietnamci jsou zkrátka na chladné počasí choulostiví. Ústavní soud ale nakonec upozornil na to, že skutečně šlo o systematické vykořisťování zahraničních pracovníků a že stát je povinný se tomu věnovat,“ shrnuje Čaněk.

Kauza nikoho nezajímá

Zdá se, že se případu vykořisťovaných migrantů konečně začal někdo věnovat. Tak jako tak ale tito lidé nikdy nedostali zaplaceno. Čaněk, který se snaží kauzu medializovat, narazil na nezájem médií. „Nakonec jsme na to museli nějak upozornit sami, například textem v Novém prostoru, ale to taky o něčem vypovídá, když první velký článek vyjde právě tam. Pokud něco takového, jako se stalo stromkařům, není vnímané jako důležité téma, nevytvoří se ani politický tlak na to, aby se s tím něco dělalo.“

Migranti, kteří makali jak diví a nedostali ani korunu, stát zjevně dvakrát nezajímají, přitom jde o lidi, kteří pracovat chtějí a pracují. Že by byli zajímavější ti migranti, kterým se makat nechce a které stát prostřednictvím různých neziskovek financuje?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová