RECENZE Hranice pravdy Jana Husa, pohnutý osud legendární publikace znovu mezi čtenáři

Foto: repro Youtube

Popisek: Mistr Jan Hus (kolem r. 1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice)

Povrchně lze Husovu dobu nalézt v textech Daniela Landy. Pakliže bychom měli přidat obraz a jít do hloubky, připomeneme trilogii Otakara Vávry z let 1954 až 1956. O třináct let později, tedy v roce 1969, vydalo Naše vojsko dnes neprávem zapomenutou publikaci profesora Františka Šmahela s názvem Hranice pravdy. Současné vydání je navíc obohaceno o Listy z Kostnice podle edice profesora Bohumila Ryby.

Pokud bychom se měli vrátit právě do roku prvního vydání, musíme hledat logická pojítka. Tím ústředním bude smrt Jana Palacha. Díky HBO (Hořící keř) zřejmě netřeba rozebírat jeho bolestné memento po okupaci Československa státy Varšavské smlouvy. Zato je nutné zdůraznit, co si tehdy František Šmahel „dovolil". V textu jeho Hranice pravdy totiž najdeme nepřehlédnutelnou pasáž, i když na samém konci publikace.

„Po 550 a několika letech jsou pro nás hranice s knihami a planoucí lidské pochodně stejně běžným jevem jako Husovým současníkům. Je to otřesné, ale je tomu tak." Právě kvůli těmto slovům se autor ocitnul u výslechu vojenské kontrarozvědky a nakonec za řídícím pultem v pankrácké vozovně.

Profesor Bohumil Ryba, renomovaný (nejen královéhradecký) filolog, jenž vydal řadu středověkých a humanistických textů, několik učebnic latiny, dva spisy Mistra Jana Husa, korespondenci Jana Amose Komenského, ale rovněž přeložil a vydal Balbínovu „Rukověť humanitních disciplín" či Suetoniovy „Životopisy dvanácti císařů", byl nakonec odsouzen k devatenácti letům žaláře za velezradu. Profesor Šmahel ve svém doslovu připomíná i skutečnost překladu nápisů v Betlémské kapli, o což se zasloužil právě Bohumil Ryba.

Text neztrácí zhola nic na svěžesti oproti svému prvnímu vydání a jeho recenze by byla zbytečná, neboť by ji doprovázela řada superlativů. Už v roce 69´ Šmahel popularizoval historii, doprovodil ji o dokonalou znalost dobových pramenů a reálií a taktéž o klasické beletristické zpracování. Nezapomněl samozřejmě na kronikáře Ulricha Riechentala, jehož vyobrazení Husa na hranici je použito na titulní stránce knihy.

Jiným kronikářem doby mistra Jana Husa byl rovněž bakalář, český spisovatel a kazatel Petr z Mladoňovic, autor Spisu o utrpení Mistra Jana Husa (Relatio de magistri Joannis Hus causa in Constantiensi consilio acta). Na něj upozorňuje jiný text, studie Pavla Soukupa „Jan Hus". Tu před dvěma týdny vydalo nakladatelství Lidové noviny. Ve Šmahelově knize se s Petrem z Mladoňovic setkáváme skrze svědectví. Stejně jako s dalšími postavami, které jsou natolik tvárné a hmatatelné, že si čtenář jen stěží uvědomí, o jak významné dějinné postavy se jednalo. Namátkou: Papež Jan XXIII., římský a uherský král Zikmund, kardinál Pierre d'Ailly, Jan z Chlumu, Jeroným Pražský nebo mluvčí českých prelátů Michal (de Causis) z Německého Brodu.

Profesor František Šmahel měl podle vlastních slov jeden cíl a jedno zadání (o které jej požádal básník a novinář Jaromír Hořec dlouho předtím, než skončil ve vazbě za podvracení republiky a za šíření ineditní literatury). Pro edici Magnet čtivě přiblížit osud a život středověkého náboženského myslitele, vysokoškolského pedagoga, děkana artistické fakulty, reformátora a kazatele Mistra Jana Husa. Každý, kdo si přečte jen pár slov z Hranice pravdy, najde odpověď, zda se mu to povedlo, či nikoli.

Název: Hranice pravdy
Autor: František Šmahel
Vydalo Argo, 2015
Hodnocení: 100 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda