Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Vypravte se s klasikem humoristického románu do staré dobré Anglie, poprvé tu vychází knížka P. G. Wodehouse Henry a jeho hosté

03.03.2015
Vypravte se s klasikem humoristického románu  do staré dobré Anglie, poprvé tu vychází knížka P. G. Wodehouse Henry a jeho hosté

Autor: Vyšehrad

Popisek: Pelham Grenville Wodehouse zůstane navždy rytířem anglické literatury a jeho dílo symbolem staré dobré Anglie a zašlých časů

UKÁZKA Z KNIHY Poprvé česky vychází román mistrovského vypravěče P. G. Wodehouse, inspirátora Zdeňka Jirotky, Henry a jeho hosté. Vydává ho nakladatelství Vyšehrad.

Nedostižný anglický humorista Pelham Grenville Wodehouse, od jehož smrti uplynulo letos na svátek sv. Valentýna čtyřicet let, se stále těší čtenářské přízni, jakou by mu jeho současníci jistě záviděli, zvláště pak jeho kritici a odpůrci, jimž se uměl tak elegantně pomstít ve svých knihách. Pro ty, kteří se setkávají s tímto autorem poprvé, alespoň dva jeho charakteristické výroky:

„Při pohledu na  Horní Slezsko se člověk neubrání pomyšlení, jak asi vypadá to Dolní.“
„Přeji si pokoj v  přízemí. Nevím, co bych si povídal s obsluhou výtahu.“

 

Henry a jeho hosté

Klasik typického anglického humoru (1881-1975) byl mimořádně plodný autor – jeho dílo zahrnuje kolem stovky románů, povídek, dramat i filmových scénářů. Jednou z nejoblíbenějších postav z jeho díla je chytrý a pohotový komorník Jeeves (evidentní předobraz Jirotkova Saturnina), který u českých čtenářů získal oblibu už v prvních meziválečných překladech.

Wodehouse vytvořil ideální, neexistující svět plný slunce a dobré nálady

Zabydlel ho originálními postavami, které se sobě sice podobají, ale každá má vždy i něco navíc. Stejně tak je tomu i v románu Henry a jeho  hosté (vydává Vyšehrad). Zde si každý přeje něčeho se zbavit, případně to hodit na  krk nějakému nešťastníkovi. Příkladně zámecký pán Henry Paradene by rád vnutil své strašlivé venkovské sídlo americkému bratranci Wendellovi, sběrateli těžítek. Wendell, obdařený, nebo spíše obtížený, tetou Kelly, jež ho neustále uvádí do  trapných situací, by byl nejraději, kdyby jeho a tetičku rozděloval nedozírný oceán. A pak tu máme Henryho neteř Jane, jež by nutně potřebovala setřást snoubence, z  něhož se vyklubal nafrněný suchar, zatímco Bill by se ochotně, poté, co poznal Jane, zbavil staromládenectví. A její bratr… ale o tom už je celý příběh, který po mnohých zvratech dospěje k očekávanému šťastnému konci.

Kdo byl P. G. Wodehouse?

Pelham Grenville Wodehouse (1881-1975) po studiích na londýnské Dulwich College pracoval dva roky v bance. Svým založením a nadáním nebyl ovšem bankovní úředník, a tak si záhy začal vydělávat na živobytí jako novinář, povídkář a v časopisu Globe měl pravidelný sloupek Na okraj. Před druhou světovou válkou odešel do Spojených států, kde prodal časopisu Saturday Evening Post román na pokračování. Po dalších pětadvacet let zůstal pak tomuto časopisu věrný a téměř všechny romány se nejdříve objevily právě tam. Byl spoluautorem libret k osmnácti muzikálům; navíc k četným povídkám a románům, kterých napsal přes devadesát.

Od roku 1924 žil hlavně ve Francii a ve Spojených státech, jichž občanem se stal v roce 1955. Do šlechtického stavu byl povýšen krátce před svou smrtí ve věku třiadevadesáti let. Ani P. G. Wodehousovi se ovšem rány osudu nevyhnuly, zažil těžké poválečné období, kdy jej obviňovali z kolaborace, dokonce zrady. Přestože se ho kromě jiných zastávali takoví spisovatelé, jako byl Evelyn Waugh nebo George Orwell, vedla právě štvavá kampaň proti němu k rozhodnutí z Británie nadobro odejít. Přesto bude navždy rytířem anglické literatury a jeho dílo symbolem staré dobré Anglie a zašlých časů, které není na škodu si někdy připomenout.

Jeho romány byly a jsou překládány do mnoha jazyků a jeho věhlas mu nakonec vynesl v Anglii uznání v podobě šlechtického titulu. S humorem sobě vlastním posléze podotkl, že mu už netřeba o nic usilovat, neboť se stal rytířem a v muzeu Madame Tussaudové je jeho vosková figurína. Tento mistrovský vypravěč, jehož hřejivý humor neztratil léty svůj vtip, zemřel na svátek sv. Valentýna v třiadevadesáti letech.

Ukázka z knihy

Kdo by oknem nahlédl do přízemní ložnice, spatřil by tam odpočívajícího Algernona, který dosud nevstal, ačkoli táhlo na jedenáctou. Algernon byl vysoký, hubený chlapík a navzdory své nemajetnosti byl vždy vesel a dobře naladěn, takže ho všichni měli rádi, dokonce i ti, kteří mu z nějakého důvodu neopatrně půjčili peníze. Uvědomovali si, že se sice hodně liší od seriózních lidí, jako byl třeba pochmurný bás­ník Longfellow, ale jako dobrý společník je nikdy nezklamal a nezarmoutil.

Vždy se dobře snášel s lidmi ve svém okolí, vyjma Lionela Greena, exkluzivního fešáka, s nímž se v okamžiku pomi­nutí smyslů zasnoubila jeho sestra Jane. Zvlášť měl rád přítele, na kterého právě myslel, Billa Hardyho, bývalého spolužáka, v jehož pohostinném příbytku teď dlel už několik týdnů. Bill se o hosta dobře staral. Algy se chystal, že mu všechno štědře odplatí, jen co přijde k penězům, a to se dalo čekat už co nevidět. Algy Martyn nebyl skrblík. Ochotně by rozhazoval měšce zlaťáků vpravo vlevo, kdyby v tom nebyl ten neblahý zádrhel, že zatím žádné takové měšce neměl.

Na chodbě se ozvaly kroky, dveře propustily do ložnice toho, na něhož Algy tak vděčně myslel. Příroda někdy provádí lidem kanadské žertíky. Bill byl opravdu mladík nadmíru dobrácký a laskavý, a byl by si zasloužil usměvavý, růžovoučký obličej, ale měl vizáž gang­stera, kterou by ošálil i zkušeného filmového režiséra. Kdo se s ním setkal poprvé, nemohl tušit, že má před sebou chlapce se zlatým srdcem, nýbrž naopak hned pomyslel na nezákonně držené střelné zbraně a ruční granáty. Jen když se usmál, přestal se Bill podobat jednomu z deseti nejhledanějších zlosynů.

Teď se právě usmíval, jako se v poslední době vůbec usmíval dost často. Potkalo ho totiž štěstí v podobě štěd­rého dědictví, které mu otevřelo nové a nečekané výhledy do budoucnosti.

„Tak už ses probral,“ konstatoval.

„Stěží, kamaráde, jen taktak. Život se pomalu vrací a vlé­vá do zmožených údů… Ty teď odcházíš do města?“

„Přesně tak.“

„Šel bych s tebou, ale musím přemýšlet, a to mi jde nejlépe ve vodorovné poloze. Jdeš do kanclu?“

„Ne, musím zajít k notáři.“

„Ovšem, dědictví. Jak se tak pomalu probírám a vracím do života, vzpomínám si, žes dědil. Asi máš hodně práce s podpisováním dokumentů.“

„Jasně, je tam pár věcí k podpisu.“

„Dávej si dobrý pozor, ať tě neožulí!“

„Spolehni se.“

„Na právníky musíš dohlížet jako ostříž. Ten tvůj je sluš­ný chlápek, doufám?“

„Zatím ho při ničem nenachytali.“

„Tak to má dobré. A kdy už dostaneš něco na ruku?“

„Co nevidět.“

„Na kolik to tak vypadá?“

„Tak asi osm liber ročně.“

„Co s tím hodláš podniknout?“

„Chci si koupit domek na venkově a psát.“

„Hm…“

„To se ti nezdá?“

Algy uvažoval.

„Ne že bych na tom viděl chybu,“ prohlásil, „ale asi bys udělal lépe, kdybys mi ty peníze svěřil, a já ti tvůj kapitál dvojnásobím, ba ztrojnásobím, během několika týdnů. Mám spoustu senzačních nápadů. Vezmi si třeba tyhle Valley Fields. Přemýšlel jsem o předměstském životě od prv­ní chvíle, kdys mi poskytl přístřeší, a co by se s tím dalo dělat. Třeba můj projekt ‚Zahradní plot‘. Každý ten domek má zahrádku, kolem dokola plot. Stane se pak, že mladý muž A zahlédne přes plot dívku B, prohodí, že dnes máme krásný den, ona souhlasí a doufá, že nám to počasí vydrží, slovo dá slovo…“

„Ano, to se stává.“

„A vtom se zapojíme my.“

„My?“

„Doufám, že se staneš sponzorem toho projektu.“

„V čem spočívá tvůj projekt?“

„Je to velmi jednoduché. V místních novinách si zadáme inzerát, že provozujeme takovou psychologicko-společenskou poradnu, kde za skrovný poplatek poradíme tomu mladíkovi, jak má nadále postupovat. Krok za krokem, aby se vyva­roval chyb a všemožných nedopatření. I dívkám poradíme, samozřejmě. Existuje spousta důležitých otázek. Když se loučí s mužem, se kterým mluvila poprvé, má mu podat ruku nebo ho pozdravit úklonem hlavy? Může gentleman darovat dámě půlkilovou bonboniéru, aniž by se tím nějak neopatrně vyjadřoval nebo dokonce zavazoval? Má být mat­ka vždy všudypřítomná? Při představování přátel, máme říct napřed ‚pan Smith‘ a potom teprve ‚slečna Jonesová‘ nebo je to naopak? A má ten představený pán říct ‚Nesmírně mě těší‘ nebo ‚Fajn, jak se máte?‘ Každý zaplatí jenom dva a půl šilinku a bude se to hromadit, daně se platit nebudou neb všechno se děje v hotovosti. Do začátku nám stačí pro­vozní kapitál sto liber, možná i míň. Tak co tomu říkáš? Už vytahuješ šekovou knížku, abych se o všechno postaral?“

„Nevytahuju.“

„Nepřesvědčil jsem tě, že to je zlatý důl?“

„Nepřesvědčil.“

Algy si povzdechl.

„Nemáš v sobě dost podnikavosti, brachu, chybí ti vize! Je to velká ironie, že ty, člověk bez vize a bez rozletu, jsi v balíku, kdežto já, plný senzačních nápadů, ze kterých se eventuálně vyvine skvělá budoucnost, zcela postrádám základní kapitál. Nu, takový je život, plný úskalí. Tak teď už se nezdržuj, Bille, já budu zatím přemýšlet, a až se vrátíš, budu mít několik nových projektů, na kterých se rád budeš podílet a kterými se tvůj majetek zaručeně zečtyřnásobí. Například jsem slyšel o chlápkovi, který na ulici přistupoval k dobře oblečeným pánům a zašeptal jim do ucha, ‚Znám vaše tajemství‘, a oni se polekali, protože každý dobře oble­čený pán skrývá nějaké šeredné tajemství, a dávali mu peníze, aby nic neprozradil. Prý si slušně vydělával. Ale to by se každému asi nezamlouvalo, ono je to tak trochu jako vydírání.“

„Trochu, pravda.“

„Ano, tohle by nešlo, aspoň v tuto chvíli. Tak už utíkej, Bille, a kdy se asi tak vrátíš?“

„Kolem šesté.“

„Budu se těšit. Nebouchej dveřmi a něco pěkného mi při­vez. Hlavně si dávej pozor na toho notáře, jistě se chystá tě ožulit.“

Autor: Pelham Grenville Wodehouse
Žánr: humoristický román
Nakladatelství: Vyšehrad
Datum vydání: 12. 3. 2015

Vložil: Adina Janovská

Tagy
knihy,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace