PRVNÍ RECENZE V ČESKU Hedvábník Joanne K. Rowling po právu naplnil očekávání
15.02.2015
Foto: repro Youtube
Popisek: Hedvábník, druhá kniha z řady vysoce oceňovaných detektivních románů s Cormoranem Strikem
Thriller Hedvábník vypráví o případu tajemného zmizení spisovatele Owena Quinea. Když Cormoranu Striekovi zazvoní telefon a paní Quineová žádá o pomoc, nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o něco výjimečného. Sama manželka nemá podezření, že by byl v ohrožení života. Myslí si, že prostě zmizel. Zase. Občas to míval ve zvyku, že se sebral a vypařil a nikomu nic neřekl. Strike má za úkol najít ho a přivézt zpátky domů...
Hovořit o nečekaném vyzrazení autora Volání kukačky a světovém ohlasu Rowlingové prvotiny, to by bylo nošení dříví do lesa. Ještě před oficiálním vydáním v České republice, které je plánováno na 19. února, se KrajskéListy.cz dostaly k novinářskému výtisku Hedvábníka, z něhož vyšla tato recenze. Oslavná, věcná, snad i pro mnohé přínosná.
Všech padesát kapitol je stavěno po vzoru antické literatury, respektive attického období. To je charakterizováno vážným dějem, tragickým zakončením a konečně jsou zde pokládány hluboké mravní otázky. Spolu s touto koncepcí je každá nová část románu uvozena citátem, podporujícím myšlenku návaznosti na antickou tragédii. Ať jde o hojně zmiňovaného britského dramatika Williama Congreva, jeho krajana a o mnoho známějšího Johna Webstera (citát z Bílé Ďáblice) či George Chapmana. Všichni tři jsou z pohledu literární vědy známí především jako autoři tragédií. Čímž se znovu vracíme k antice.
Proč Robert Galbraith alias Joanne K. Rowling tuto cestu použil, je patrné. Právě v rámci postupně otvíraného děje, mluvme o narativu, se nejlíp překresluje původní schéma. To lze narýsovat také poměrně jednoduše. Na začátku si autorka téměř s jistotou vytvořila vztahovou mapu. Na ní se nachází rodina zavražděného, jeho literární agentka, jeho vydavatel, jeho kolegové z minulosti, zejména spisovatelé. Postav, ačkoli je kniha delší než pět stran, není tímto úhlem pohledu nadbytek. Pakliže si budete chtít zahrát na detektivy, stačí, abyste po půlce rozkreslili právě zmíněné vztahy a postavy, spojili je s možnými motivy a tím, co už víte a snažili se pátrat společně s hlavní postavou Hedvábníka, detektivem Cormoranem Strikem (a jeho asistentkou Robin). Přese všechny narýsované scénáře je kniha výjimečná třemi faktory.
Prvním je nadhled: Rowlingová si dala na čas, nespěchala, nepopoháněla jediný dialog a neodbyla jediný obraz. Tím myslíme především město, počasí, pocity, pajdající chůzi Strika, jeho bolest, cigarety v koutku pusy, načasované skládání puzzle jménem vražda prostřednictvím dialogů. Kromě toho, že jsme hovořili o postavách a vzájemných vztazích, druhá část "dějového scénáře" je tvořena právě obrazy, ve kterých k odhalení dojde. To je ta nejtěžší věc, ten největší um. Aby už na počátku románu bylo jasné, že strana 326 bude důležitá pro vzpomínku na dětství, která nás vede k možnému motivu vskutku brutální vraždy, chce kumšt, zkušenost a neuvěřitelnou fantazii spolu se strojovitou přesností. Dále zde máme věrné dialogy a odstup. Je totiž na místě upozornit, že bombyx mori, rukopis, jenž způsobil smrt a problémy, je dokonale vystaven na pozadí světa knižního průmyslu. I tam panuje veliká rivalita, rušení smluv, provize nakladatelům a knižním agentům. Rowlingová naštěstí upozadila své jistě bohaté zkušenosti, ať už pozitivní, či negativní, a vypráví osudy tak, jak je chce běžný čtenář slyšet - číst. Za tyto tři faktory jí zásluhou patří velké poděkování. Bylo vidět, že knihu psala ráda, ačkoli byla její identita prozrazena. Stejně jako v případě Volání kukačky, i zde údajně Little Brown Book Group, její britský nakladatel, pečlivě redigoval pasáže a debatoval. Žádná sláva spisovatelky nestála nad rukopisem. Obdivuhodné.
Detektivka je to výborná, styl je to výborný, vykreslená postava detektiva Cormorana mírně, ale přesto typicky navazuje na Hercula Poirota a slečnu Marplovou. Má své mouchy, typické vlastnosti, ačkoli jde jen o knižní popis, vidíte ho před sebou a věříte mu. Jeho asistence Robin rovněž. Tleskáme.
Jediná výtka závěrem: Sloveso „odtušil“ se ve smyslu „reagoval,“ „odvětil,“ „odpověděl,“ „řekl,“ nebo „konstatoval“ vážně nehodí. Jinak skvělý překlad Ladislava Šenkyříka.
Autor: Robert Galbraith
Název: Hedvábník
Rok vydání: 2015
Vydavatelství: Plus
Hodnocení: 90 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda