Fotografická Slovenská nová vlna přináší do českých kin výjimečnou imaginaci. A rovněž příběh vzácného přátelství

Foto: repro

Popisek: Vlna vs. břeh, výřez z filmového plakátu

Fenomén, který znamenal převrat ve fotografické tvorbě 80. let minulého století, tzv. Slovenskou novou vlnu, představuje komplexně poprvé nový dokumentární film Vlna vs. břeh. Jména Jano Pavlík, Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano, Martin Štrba, Miro Švolík, Kamil Varga a Peter Župník potvrzují svůj talent bez výjimky až do současnosti a patří ke špičkám oboru fotografie i v mezinárodním kontextu. Režijně je pod filmem, který se v českých kinech začne promítat 12. února, podepsán jeden ze členů této fotografické skupiny, úspěšný kameraman Martin Štrba.

Výrazný autorský rukopis Martina Štrby, jenž stál za kamerou ceněných titulů jako Hořící keř Agnieszky Holland, Je třeba zabít Sekala Vladimíra Michálka nebo Zahrada Martina Šulíka, posouvá snímek Vlna vs. břeh z dokumentární roviny do obrazové eseje. Podařilo se mu získat množství vzácného obrazového i vzpomínkového materiálu aktérů Slovenské nové vlny. Zároveň je ale dále rozvíjí, zasazuje do dobového kontextu a přihlíží i k osobnostem jednotlivých autorů. Snímek tak kamerou i střihem naplňuje – a v mnoha ohledech dále překračuje – výrazné rysy této generační skupiny: hravost, energii, originalitu, nečekané „živé obrazy“ a vizuální spojení…

Filmová Česká nová vlna 60. let se jmény jako Chytilová, Němec, Juráček, Menzel nebo Forman je kánonem tuzemské kultury. O dvacet let později se na půdě Katedry fotografie pražské FAMU zformovala další skupina autorů, jejichž tvorba nesla silné generační znaky a která imaginací, formální i obsahovou originalitou vzdorovala tíživé době normalizace. Význam mimořádných osobností kritici a teoretici, stejně jako početná veřejnost, docenili už koncem 80. let i v následujícím období.

Vlna vs. břeh je celovečerní filmovou výstavou se silným příběhem

Pojmenovává výjimečnou tvůrčí atmosféru na pražské FAMU v druhé polovině 80. let, zároveň si ale všímá progresu v tvorbě i tvůrčím přístupu členů Slovenské nové vlny, a to až do současnosti. Ve filmu několikrát zmíněná kolektivní energie, inspirace, ale i vzájemné přátelství a souznění se prolínají tehdejší i současnou fotografickou tvorbou.

„Chtěl jsem se vyhnout tradičním uměleckým portrétům, nostalgii a ilustrování vyřčeného. Slovenská vlna nebyla jen o výstupech v podobě jakkoliv silných snímků. Vyjadřoval ji společný duch, ale hlavně vzácné osobní vazby a sepjetí. Zajímaly mě lidské příběhy, vzájemné vztahy, které přetrvaly. A sebereflexe samotných fotografů, mne nevyjímaje,“ popisuje svůj přístup Martin Štrba, pro nějž je Vlna vs. břeh režijním debutem.

Tono Stano: Sklo, porcelán

Půdorysem dokumentu se stala retrospektivní výstava Slovenská nová vlna 80. léta, která v prosinci 2013 otevřela Pražský dům fotografie a která se stala impulsem pro vznik filmu. Výstava je vedle vzpomínek na FAMU, mimochodem v 70. a 80. letech jedinou vysokou školou zaměřenou na fotografii ve střední Evropě, základní geografickou osou všech osmi příběhů tvůrců. Příběhů, které se s ohledem na profesní uznání a angažmá tvůrců prolínají hned několika světovými metropolemi.

Další spojnicí osudů je přetrvávající snaha posouvat hranice poznání v tvorbě i v sobě samotných. A hledat a vytyčovat nové cesty, které mohou být v důsledku protipólem diskursu tvorby Slovenské nové vlny. Je však až příznačná výpověď jejích členů, kteří se bezezbytku shodují: nebýt mých přátel z této skupiny, sám bych nikdy nedospěl tam, kde jsem nyní… „Přesně to je ta vzácná konstelace intimního přátelství a naladění, které nevymizí ani po letech odloučení. To je podle mého podstata té ´vlny´, která nadále nabývá na síle právě v dnešní, těžce individualistické době,“ dodává Martin Štrba.

Vložil: Anička Vančová