RECENZE Barakuda. Svět někdy bolí, když chcete být na jeho vrcholu

Foto: repro festival spisovatelů

Popisek: Spisovatel Christos Tsiolkas

Umění spisovatele spočívá v jeho schopnosti vymyslet svět, postavy a jejich životy, aniž by si čtenář uvědomil, že jde o fikci. Příklady táhnou, praví latinské rčení, které lze replikovat na konkrétní velikány vypravěčství světové prózy. Začněme Čapkem a Hrabalem u nás, pokračujme Čechovem a Bulgakovem, Knutem Hamsunem, Proustem, Balzacem, Zweigem, Mannem a skončeme klidně u Doyla, Fleminga, Carra, Fowlese, Francise.

Těch jmen je bezpočet a měřítko, podle nichž jsou vybíráni, je čistě subjektivní. Jde o míru vtáhnout do obsahu. Mimochodem: asi by stačilo přečíst pár básní Jaroslava Seiferta. Co ale Řecko nebo Austrálie? Jelikož Tsiolkas, u nás doposud méně známý, pochází z řecké linie v Austrálii. Málokdo si vybaví byť jediného spisovatele těchto končin. Vynecháme-li antiku a báje, nenajde se téměř nikdo… Odbočme.

Christos Tsiolkas se světově proslavil svým románem Facka (The Slap, 2008). Už tehdy bylo jasné, že jeho český překladatel, Tomáš Kačer, je nadmíru vhodnou volbou. Nejen proto, že jeho překlad byl bravurní, v čemž pokračuje i v případě Barakudy, ale milovník češtiny jistě pochopí, jak hravý a trefný jeho jazykový převod je. Už ono slovo "slap" se totiž může přeložit tak, že zcela odvede pozornost od záměru autora. Facka je silný pojem, že ano? Ale co třeba název titulu políček? Pohlavek? To nás odvádí do úplně jiných končin. Kačer to v případě Barakudy neměl složité. Žádný překladatelský dvojsmysl nebo expresivnější pojetí nebylo třeba. Tato téměř třímetrová ryba s oblibou požírá vše, co si zamane. A taky žije v hejnech a taky se v těch hejnech hubí. Biologové víceméně v souvislosti s touto rybou zmíní, že jde o lovce. A taky lovnou. Stejně jako příběh hrdiny čerstvého románu o rozsahu téměř pěti stovek stran. Děj popsal sám nakladatel, brněnský Host, poměrně jasně a my za tyto mantinely nepůjdeme. Zbytečně bychom čtenáře připravili o zážitek.

Mladý talentovaný plavec Daniel Kelly dostane jedinečnou příležitost uniknout z prostředí dělnické třídy. Jeho vynikající schopnosti v bazénu, stejně jako touha pomstít se bohatým chlapcům ze soukromé školy, na niž dostal sportovní stipendium, by mu měly pomoci získat slávu a bohatství. Všechno, co Danny kdy udělal, každá oběť, kterou přinesla jeho rodina — vše se podřizovalo honbě za tímto snem. Ale po selhání na prvním mezinárodním mistrovství začne ničit vše, za co doposud bojoval, a ke všem okolo sebe se otočí zády.

Proč?

Co dělá autora výjimečným? Jak je možné, že vše, co sepíše, získá ocenění (Commonwealth Writers Prize, 2009) nebo je zfilmováno (Head On v produkci Jane Scott, která je známá především pro biják Krokodýl Dundee)? Odpověď se skrývá v první větě našeho pohledu na Barakudu. Jedná se o umění, a to jistě v kombinaci s překladem, pohltit autora. Mnoho vrstvami, dialogy, z nichž by měl radost i profesor Vyskočil, stejně tak dějem a skvostnou kombinací minimalistických glos (například Vladimíra Boudníka) a rozvitých souvětí (jeho partnera Egona Bondyho či jedenkrát zmíněného Bohumila Hrabala).

A v obou případech si Christos Tsiolkas zaslouží uznání, prostě mu to jde, umí, zná, cítí to. Zdali mu pro vhled do lidské psychiky, respektive lidských osudů pomáhá jeho vlastní, původ, homosexualita, pocit onoho vyvržence, o němž často psal a píše Jaroslav Hutka, se zřejmě nikdy nedozvíme. Víme však, že podobný rozsah románu lidi rozdělí a rozděluje. V pohledu do dvou desítek zahraničních kritik dominují jen dvě věci. Líbí a? Nelíbí. Jedni si nemohou zvyknout na jeho "podivný" (weird) styl, druzí (fans) jásají. Ono by stálo za to shodit předsudky, zapomenout na jméno spisovatele a jeho minulost a jen tak číst. Takových recenzí je však poskrovnu. Většina z nich se vrací k Facce, většina se předhání v přídavných jménech a glorifikačních schůdcích. Zbytečně, není to třeba. Je třeba vědět tisíckrát opakovanou pravdu, že pokud člověk spadne, musí vstát. A když se mu to stane znovu, zopakuje si to. Vnitřní boj hlavního hrdiny je nekompromisní, zlý a líbivý, jasný a současně odpudivý. Romantické pasáže modrých vln a hladin vystřídá pomalu balená cigareta a salva výčitek. Život pod obálkou, slupkou z tenkého papíru, na hladině moře. Prostě opět na jedničku.

Jen je s podivem, že se o titulu doposud nezmínil nejstarší studentský magazín v Austrálii, Farrago, jehož šéfem v době svých studií na UMSU (University of Melbourne) Tsiolkas byl. Ono se jedná o nejprestižnější titul v této oblasti a být jeho šéfredaktorem - editorem je skutečně prestižní a výjimečné. Třeba na to ještě dojde.

Název: Barakuda
Autor: Christos Tsiolkas
Nakladatel: Host
Překlad: Tomáš Kačer
Rok vydání: 2014
Hodnocení: 82 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda