Dokument Opři žebřík o nebe režisérky Jany Ševčíkové o slovenském faráři Mariánu Kuffovi míří do českých kin

Foto: Archiv

Popisek: Opři žebřík o nebe

Pět let mapovala režisérka Jana Ševčíková život slovenského faráře Mariána Kuffy, který se na své faře v malé vesnici Žakovce pod Tatrami stará o 250 lidí z okraje společnosti - bezdomovce, bývalé vězně, děvčata a kluky z dětských domovů, tělesně postižené i týrané matky s dětmi. Pět let se s kamerou setkávala jak s tímto pozoruhodným člověkem, který díky síle víry a vlastní oběti zachraňuje lidi, jimž nikdo jiný nedokázal pomoci, tak i se samotnými obyvateli fary - jejich příběhy a osudy.

Výsledkem je pozoruhodný a lidsky působivý dokument Opři žebřík o nebe, který po festivalových premiérách na MFF Karlovy Vary a MFDF Jihlava přijde 22. ledna 2015 do českých kin. Pro Janu Ševčíkovou, která zaujímá výjimečné postavení mezi českými dokumentaristy a se svým předchozím snímkem Gyumri získala po světě řadu filmových cen, jde o první režijní počin po šesti letech.

„Je to film o síle víry a hodnotě oběti, o tom, jak moc se člověk dokáže vydat za druhé, jak moc tím ztrácí, ale i jak mnoho tím získává,” uvádí Jana Ševčíková. Příběhy bezdomovců, alkoholiků, feťáků a dalších ztracených existencí slouží ve filmu kromě své vlastní síly a zajímavosti také jako zrcadlo k počínání, životu, víře a náboženské a osobní filosofii faráře.

Připadám si jako potápějící se loď

„Připadám si jako potápějící se loď. Vytáhnu jednoho a druhý se potopí. Ale kde je záchranná vesta? Toho nechám držet za desku, tomu vykloubím ruku, toho drapnu za vlasy, dalšího za nohu, druhého za ruku, táhnu za loket, bolí, žádný bonton, jednoduše chytám je, aby žili,“ říká sám Marián Kuffa.

Téma dokumentu znásobuje působivá kamera Jaromíra Kačera, která faráře často snímá na pozadí siluety Vysokých Tater, i původní hudba Clarinet Factory, Alana Vitouše a Vladimíra Martinka vycházející z místních motivů.

Na Slovensku, kde je dokument uváděn v artových kinech již od letošního listopadu, vyvolal velký zájem a ohlas. Deník SME snímek nazval „pozoruhodným dokumentárním westernem.” Web Kinema.sk zdůraznil: „Jana Ševčíková ve filmu dokázala pravdivě zobrazit příběh člověka, který dává lidem na okraji společnosti druhou šanci....a umně skloubila duschovní odkazy faráře se sociálními problémy celé společnosti.”

Musela jsem si s lidmi vytvořit svůj vlastní prostor

K osobě Mariána Kuffy se Jana Ševčíková dostala v roce 2008, když se toulala s rodinou po Slovensku a u charizmatického faráře, o kterém četla před tím v novinách, se na chvíli zastavila. Z pětiminutového setkání byla nakonec hodina. „Zeptala jsem se, jestli se mohu příště vrátit s magnetofonem, že vždy než se rozhodnu natáčet film, potřebuji poznat lidi a místo. Odpověděl mi, že nikoho nevolají ani nevyhazují, že vše je v rukou božích,” řekla Jana Ševčíková v rozhovoru pro dokrevue. cz. Poprvé pak zůstala přes čtrnáct dní a pak se objevovala v Žákovcích po celý rok. „Vyprávěl mi, jak Žákovce vznikaly, svůj život a příběhy lidí, kteří se v průběhu dvaceti let tady ocitli. Podobně jsem se setkávala i s ostatními. Musela jsem si s lidmi vytvořit svůj vlastní prostor. Časem se začali svěřovat, některé příběhy byly dost drsné a kruté,” popisuje Jana Ševčíková.

„Po čase jsem si uvědomila, že ve filmu o Mariánovi se potřebuji dostat za hranice fary. Najít si ty lidi, dostat se k nim v momentě, kdy opustili faru, ukázat, jak žijí, jaký mají vztah k farářovi, k Žakovcům,” pokračuje. A tak se režisérka vydala cestou k uchopování obou stran - pozorovala faráře Mariána s veškerou jeho snahou a způsobem, jakým s lidmi jedná, a na druhé straně pozorovala  a ponořila se do příběhů  lidí, kterým pomáhá či pomáhal. „Protože takto pro mě vznikala možnost vytváření mnohovrstevnatého portrétu,” dodává Jana Ševčíková. „Film o Žakovcích a především o Mariánovi byl pro mě obrodou vnitřní radosti a smyslu bytí. Smyslu pokory. Smyslu oběti. Protože u Mariána to nebyla jen slova, ale život sám s křížem na zádech,” uzavírá režisérka.

Vložil: Anička Vančová