Vilém Famm: Nestačí mít jen nápad. Z bufetu u nádraží
31.10.2026
Foto: Vilém Famm
Popisek: Bufet, který se stal předobrazem povídek
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ: Povídková série Z bufetu u vlakového nádraží z pera Viléma Famma. Řeší život, přemýšlí o údělu, o osudu, o tématech věčných.
„Tak jsem se pánové díval na ten váš Svaz jazykové jednoty,“ obrátil se pan Rudolf na pana vedoucího: „Vy jste tu organizaci založili v roce 1991 a to bylo nedlouho po převratu. Pokud by se vám myšlenka jednoho celosvětového jazyka podařila, mohla být Strážnice slavná. A víte proč se vám to nepodařilo?“
V bufetu nastalo mlčení.
„Pánové, ono nestačí mít jen nápad, ale je důležité, kdo s tím nápadem přichází. Zajisté jste si všimli co se děje s návrhy opozice?
Nic. Jsou přehlíženy. Až jednoho dne přijde návrh vládní v daném směru a ten je pak prohlasován a schválen. Nikdo se ani nezabývá někým, kdo je vlastně nikdo a potom víte co jste chtěli?
Vy jste sahali na hegemonii Spojených států. Jakým jazykem se v USA mluví? No přece angličtinou, a vy jste si mysleli, že prosadíte demokratický, plánovaný jazyk jen tak? Angličtina, spolu s USA, vládnou světu a budou vládnout, pokud USA bude hegemonem světa. Vámi se nikdo nezabýval a vy jste neměli dost píle a vůle k prosazování své myšlenky. Jistě jste si všimli, že jsem řekl k prosazování a ne prosazení. Tam je velký rozdíl. Vzdali jste to, ale možná ten výkřik někdo zaslechl a bude ochoten ho nést dál.“
„Vidím, či spíše slyším, že ses nad problémem opravdu zamyslil a lépe bych to neřekl. Ano prosazují se návrhy vládní,“ přitakával Vašek.
„To abych si na to dal jednu borovičku,“ klidně pravil čert, kterému bylo tak nějak všechno jedno.
„Má vůbec cenu něco dělat?“ otázal se Fanek.
„Jistěže má. A co se týče angličtiny. Padla Anglie jako hegemon světa. Jazyk lehce zůstal, protože svět má pod správou USA. Dnes jsme svědky pomalého pádu giganta a tak se může otřást nejenom jeho ekonomická moc, ale i ta jazyková. Není přece demokratické, aby jeden jazyk byl nad jinými. Ty mají být vůči celosvětovému jazyku rovnocennými partnery a tomu dnes není. Tím jazykem je angličtina. Vůči ní jsou všechny ostatní jazyky rovnocenné, ale sama angličtina vůči sobě není. Ona je ostatní jazykům nadřazená.
Voláme po demokracii. Zaklínáme se demokracií a přitom jsme připustili nedemokratické vládnutí angličtiny. Dnes je nám tenhle jazyk nadřazen a pokud tato křivda nebude napravena, nehovořme o tom, že jsme demokratická společnost.
Co je demokratické na vládě angličtiny nad ostatními jazyky?
Vidím na vás určité překvapení. Možná si říkáte, že se jedná o obyčejné hospodské, v tomhle případě bufetové, řeči bez jakéhokoliv dopadu, ale určitě jste již slyšeli, že i kdyby jeden hlas zněl, tak bude znít. I Strážnický bufet u vlakového nádraží se může stát na chvíli pupkem světa.
Opoziční hlasy mají naději zvítězit, když přerostou v hlasy vládní. Podívejte se na senát. Ten mnoho lidí chce zrušit a přitom k volbám jde tak něco okolo 20 % občanů. Přitom stačí volit ty, co zvednou ruku pro jeho zrušení a nahrazení Všeobecným referendem, kde budou zcela demokraticky rozhodovat občané. Tady se prosím zamyslete.“

Vložil: Vilém Famm